Doporučeno pro předměty

• Pastvinářství a lukařství
• Pastvinářství a lukařství K

Ostatní byliny

Podíl bylin ve společenstvu závisí zejména na způsobu využití. Více dvouděložných druhů nalézáme na loukách než na pastvinách. Přítomnost některých druhů bylin zvyšuje chutnost píce nebo dokonce příznivě působí obsahem homeopatických látek na zdraví zvířat. Na druhou stranu některé druhy mohou chutnost píce snižovat či inhibovat činnost bachorové mikroflóry nebo dokonce poškozovat zdraví zvířat v případě jedovatých bylin. Pozitivní zastoupení jednoho druhu je obvykle do 10 %. Nad touto hranicí výskyt jednoho konkrétního bylinného druhu není žádoucí a chutnost píce naopak snižuje. Dle těchto charakteristik můžeme byliny rozdělit na hodnotné, méně hodnotné, travám podobné byliny, bezcenné a jedovaté byliny. Jedovatým bylinám je věnována pozornost v kapitole o přirozených škodlivých látkách v píci.

Hodnotné byliny

Mezi hodnotné byliny patří řada léčivek jako například Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata). Významné jsou jeho léčivé účinky, využívá se při kataru horních cest dýchacích, TBC, k léčení ran, podporuje tvorbu žaludečních šťáv. Obsahuje aucubin a kyselinu křemičitou. Chutným a hodnotným druhem je také kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris) využívaný jako hojivý prostředek na rány. Obsahuje taninové glykosidy a fytosterol. Je to druh tolerantní ke způsobu využití, daří se mu v lučních i pastevních porostech. Řebříček obecný (Achillea millefolium) nalezneme zvláště na sušších stanovištích. Je velmi chutný v mladém stavu, ale stářím klesá jeho stravitelnost. Jeho množství v porostu by nemělo přesáhnou 10 %. Jako léčivka posiluje cévní systém a používá se při žaludečních problémech. Obsahuje achillin, silice, třísloviny a fytosterol. Hodnotným druhem je rovněž pampeliška lékařská (Taraxacum officinale), při podílu v porostu do 10 % má pozitivní vliv na užitkovost zvířat. Jako léčivka podporuje tvorbu a uvolňování žluči a činnost ledvin. Obsažené karotenoidy zbarvují mléko a mléčné výrobky do žluta. Dále obsahuje saponiny a taraxacin. Hodnotným druhem je také šťovík kyselý (Rumex acetosa), který najdeme na vlhčích lokalitách, jeho podíl je žádoucí do 5 %. Obsažená kyselina šťavelová působí příznivě na chuť a příjem píce. Kromě kyseliny šťavelové obsahuje hyperosid a třísloviny. Dalšími hodnotnými druhy jsou krvavec toten (Sanguisorba officinalis), kmín kořenný (Carum carvi) nebo kerblík lesní (Anhriscus sylvestris).

Jitrocel kopinatý	Kontryhel obecný

Krvavec toten	Kerblík lesní

Méně hodnotné druhy

Do této skupiny patří velké množství druhů, které sice mají nízkou krmnou hodnotu, ale jsou významné pro své mimoprodukční funkce. Patří sem kohoutek luční (Lychnis flos-cuculi), kopretina bílá (Chrysanthemum leucanthemum), svízel povázka (Galium mollugo), svízel syřišťový (Galium verum), jitrocel větší (Plantago major) nebo sedmikráska chudobka (Bellis perennis). Mnohé z méně hodnotných druhů jsou také léčivky, jako řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), mateřídouška úzkolistá (Thymus serphyllum), šalvěj luční (Salvia pratensis), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria) nebo kostival lékařský (Symphytum officinale).

Svízel syřišťový	Šalvěj hajní

Travám podobné byliny

Řadíme zde druhy náležící do čeledí šáchorovité (ostřice, suchopýry a skřípiny) a sítinovité (sítiny, biky). Tyto druhy se obvykle vyskytují na vlhkých a kyselých půdách či nehnojených travních porostech. Zvířata se jim na pastvě vyhýbají.

Porost ostřice v travním porostu

Bezcenné druhy

Do této skupiny lze zařadit druhy z krmivářského hlediska nežádoucí, které skot prakticky nespásá. Řadíme zde pcháče a zejména šťovíky, jako šťovík kadeřavý (Rumex crispus), který se vyskytuje jednotlivě, šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius) a šťovík alpský (Rumex alpinus), které se vyskytují ohniskově a jsou také odolnější vůči herbicidům. Šťovíky rostou na eutrofizovaných stanovištích. Zvířata se jim na pastvě vyhýbají. Prevencí jejich výskytu je zejména sekání nedopasků před květem šťovíků.

Šťovík spp.

Jedovaté druhy

Tato skupina zahrnuje všechny druhy, které při případném spásání mohou mít negativní vliv na zdraví zvířete, v krajním případě způsobit jeho úhyn. Jejich výskyt v porostu je zcela nežádoucí. Zvířata se těmto druhům na pastvině instinktivně vyhýbají. Nebezpečí otravy při pastvě hrozí zejména u mladých či hladových jedinců. Využíváme-li rostlinný materiál pro seno je zde riziko otravy v případě výskytu jedovatých druhů vyšší, neboť zvěř není schopna oddělit jedovaté druhy v seně. Některé druhy jako přeslička bahenní (Equisetum palustre) mohou také způsobovat zhoršenou příchuť mléka. Mezi jedovaté druhy řadíme pryskyřník prudký (Ranunculus acer), kýchavice bílá (Veratrum album), ocún jesenní (Colchicium autumnale), pryšec chvojka (Euphorbia cyparissias) a starčeky (Senecio spp.).

Starček spp.	Přeslička bahenní obsahuje jedovatý alkaloid equisetin, setkáme se s ní na vlhkých lokalitách