Doporučeno pro předměty

• Pastvinářství a lukařství
• Pastvinářství a lukařství K

Typologie luk a pastvin

Typickým znakem těchto polopřirozených společenstev je specifické spojení druhů, které se vytváří v závislosti na úživnosti půd, hladině podzemní vody a jejího kolísání a také hospodářském režimu (kosení, pastva). Existuje tedy velmi těsný vztah mezi složením společenstva a abiotickými podmínkami. Dle opakujících se druhových kombinací, které se na daných stanovištích v přírodě vyskytují pospolu je možné společenstva zařadit do systému.

Původ druhů vyskytujících se v polopřirozených loukách a pastvinách je různý. Druhy mokrých luk mají svůj původ v lužních lesích, druhy horských luk se přirozeně vyskytují nad horní hranicí lesa či v lavinových drahách. Nejrozmanitější je původ druhů mezofilních luk, které nalézáme v lesních lemech a světlinách či aluviích velkých řek, odkud se v minulosti, po vykácení lesů člověkem, začaly šířit na nová jim vyhovující stanoviště, čímž daly vzniknout loukám a pastvinám.

Mezofilní ovsíkové louky (svaz Arrhenatherion elatioris)

Jedná se o vzrůstné produkční louky s vysokou hospodářskou užitkovostí díky výskytu hodnotných pícních druhů. Výnosy se pohybují od 5 do 9 t.ha^-1.Tyto louky bývají často také druhově bohaté. Centrum jejich rozšíření tvoří střední Evropa. Nalezneme je nejčastěji v nížinách až pahorkatinách, na hlubších hnědých, živinami bohatějších půdách. Jedná se zejména o dvousečné louky. Typické ovsíkové louky se nacházejí na mezofytních, resp. přechodně nebo slabě vlhkých stanovištích. Dokáží se přizpůsobit i sušším podmínkám. Vyžadují pravidelné hnojení, ale je třeba dávat pozor na předávkování dusíkem. Dominuje zde ovsík vyvýšený, dále se zde vyskytuje srha laločnatá, kostřava luční, psárka luční, kostřava červená nebo lipnice luční. Mezi zástupce jetelovin patří jetel luční a vikev plotní. Byliny reprezentuje kakost luční, škarda dvouletá, svízel měkký, kopretina bílá nebo kerblík lesní. Na podhorských loukách dominují trávy nižšího vzrůstu, psineček tenký, tomka vonná, kostřava červená, trojštět žlutavý.

Mezofilní ovsíkové louky

Horské trojštětové louky (svaz Polygono-Trisetion)

Nahrazují ovsíkové louky ve vyšších polohách nad 500 m.n.m. až po horní hranici lesa. Využití je zpravidla jednosečné až dvousečné. Druhá seč bývá nahrazována pastvou (skot, ovce). Výnosy se pohybují mezi 3-7 t.ha^-1. Nadměrná pastva vede k přechodu do poháňkových pastvin. Přihnojuje se extenzivně. Nadměrná výživa vede k dominanci medyňku měkkého. Při nedostatku živin se rozšiřuje smilka tuhá. Dominantním druhem je trojštět žlutavý. Dále se zde vyskytuje psineček tenký, lipnice Chaixova, kostřava červená, tomka vonná, srha laločnatá nebo kostřava luční. Jeteloviny reprezentuje jetel luční. Byliny tvoří rdesno hadí kořen, pryskyřník prudký, bolševník bršť, kopretina bílá nebo bedrník větší.

Horské trojštětové louky

Poháňkové pastviny (svaz Cynosurion cristati)

Jedná se o přirozené pastviny v podhorských a horských oblastech, které se vyvíjejí na dlouhodobě spásaných a sešlapávaných plochách. Vlivem pastvy je zde nižší diverzita a vyskytují se zde druhy tolerantní k pastvě, které snášejí pravidelný okus a sešlapávání, zejména výběžkaté trávy. Výnosy píce mohou u jílkových porostů přesáhnout i 10 t.ha^-1. Vyskytuje se zde poháňka hřebenitá, jílek vytrvalý nebo psineček tenký. Jeteloviny reprezentuje jetel plazivý. Byliny tvoří zejména druhy nízkého vzrůstu a druhy s přízemní listovou růžicí, jako je sedmikráska chudobka, jitrocel prostřední nebo řebříček obecný. Poháňkové pastviny bývají využívány pro kontinuální pastvu skotu nebo ovcí. V rámci pratotechniky je třeba dbát na důsledné sečení nedopasků. V rámci tohoto svazu rozlišujeme jílkové porosty a porosty s kostřavou červenou v závislosti na intenzitě využití a stanovištních podmínkách.

Poháňkové pastviny

Aluviální psárkové louky (svaz Alopecurion pratensis)

Tyto porosty jsou vázány na krátkodobě zaplavované či podmáčené stanoviště od nížin po podhorské oblasti v blízkosti vodních toků. Povrch půdy může v létě vysychat. Společenstvo je druhově poměrně chudé. Dominantními druhy jsou psárka luční, psineček výběžkatý nebo lipnice obecná. Méně hodnoté druhy reprezentuje metlice trsnatá, jeteloviny jetel zvrhlý. Využití luk je dvousečné až třísečné. Díky životodárným pravidelným jarním záplavám jsou bohaté na produkci. Výnosy sena se pohybují v rozpětí od 3 do 8 t.ha^-1.

Aluviální psárkové louky

Kontinentální zaplavované louky (svaz Cnidion venosi)

Výskyt v nivách dolních toků řek na bohatých půdách. Stanoviště s trvale zvýšenou vlhkostí, jsou vázány na pravidelné jarní záplavy. Druhově pestrá společenstva. Výskyt mnoha ohrožených druhů organismů. Převládá zde psárka luční, metlice trsnatá, kostřava červená, ostřice, sítiny. Byliny zastupuje blatouch bahenní, tužebník jilmový, pryskyřník plazivý. Jednosečné až dvousečné louky, není zde vhodná pastva.

Kontinentální zaplavované louky

Kontinentální vysokobylinná vegetace (svaz Veronico longifoliae-Lysimachion vulgaris)

Vznikají nekosením kontinentálních zaplavovaných luk z důvodu obtížné dostupnosti, výskyt v nivách velkých řek. Dominují zde širokolisté dvouděložné druhy (pryšec lesklý, žluťucha žlutá, rozrazil dlouholistý). Jedná se většinou o nepřístupné porosty. Rizikem je ruderalizace a šíření invazních druhů. Pastva je zde nevhodná.

Kontinentální vysokobylinná vegetace

Střídavě vlhké bezkolencové louky (svaz Molinion caeruleae)

Jedná se o nehnojené louky střídavě vlhkých stanovišť na oglejených půdách. Typický je zde rozkolísaný vodní režim, kdy na jaře a na podzim je půda přesycena vodou, v létě až prosychá. Louky jsou zpravidla koseny jednou ročně. Druhové složení je velmi variabilní, píce je nižší kvality, dříve využívána spíše jako stelivo. Z trav zde nalezneme bezkolenec modrý a rákosovitý, kostřavu luční a červenou, lipnici luční. Z bylin pak bukvici lékařskou, rdesno hadí kořen, kohoutek luční, pryskyřník prudký, pcháč šedý a řadu ostřic. Ohrožení představuje hnojení a odvodňování. Po většinu roku nevhodné pro pastvu.

Střídavě vlhké bezkolencové louky

Vlhké pcháčové louky (svaz Calthion, podsvaz Calthenion palustris)

Nalezneme je na podmáčených glejových půdách u údolích potoků a menších řek od nížin do podhůří. Hladina podzemní vody je trvale vysoké. Sečení 1-2 x ročně. Z pícninářského hlediska mají velmi malé využití, neboť píce je podřadné kvality, v důsledku zamokření je též nevhodná pastva. Z druhů zde nalezneme psárku luční, lipnici obecnou, sítiny, skřípinu lesní, kuklík potoční a pcháče.

Vlhká tužebníková lada (svaz Calthion, podsvaz Filipendulion)

Jedná se o společenstva nepravidelně kosených, podmáčených luk s dominancí tužebníku jilmového od nížin po horský stupeň. Vznikají zpravidla z vlhkých pcháčových luk ponechaných ladem, na živinami bohatých půdách. Druhové spektrum podobné pcháčovým loukám s vyšším zastoupením tužebníku jilmového, kakostu bahenního a vrbiny obecné.

Širokolisté suché trávníky (svaz Bromion erecti)

Výskyt na mírnějších svazích se středně hlubokými až hlubokými půdami. Porosty jsou druhově bohaté. Díky vyšší produktivitě jsou též vhodné pro pastvu ovcí nebo skotu, případně kombinaci pastvy a sečení. Při pastvě zde dominuje válečka prapořitá, při kosném využití pak sveřep vzpřímený.

Širokolisté suché trávníny

Acidofilní suché trávníky (svaz Koelerio-Phleion phleoidis)

Jedná se o nízké zapojené trávníky vyskytující se na výslunných jižních svazích na mělkých půdách. Podmínkou jejich výskytu je dostatek tepla a vláhy. Vyskytují se na kyselých silikátových horninách. V letních měsících trpí deficitem vody a jsou plně odkázány na atmosferické srážky. Využívají se pro pastvu ovcí nebo koz. Pokud nejsou využívány pastevně je vhodné je alespoň 1x za rok posekat a odklidit biomasu.

Subalpinské smilkové trávníky (svaz Nardion)

Jedná se o krátkostébelné porosty smilkových luk a pastvin, výskyt nejčastěji v horském stupni kolem horní hranice lesa. Využití představuje extenzivní pastva, či občasné kosení (1 x za rok), produkce a kvalita biomasy je nízká.

Smilkové trávníky jsou přirozenými travními porosty nad horní hranicí lesa

Použitý zdroj: Chytrý M., a kol.: Katalog biotopů České republiky, Praha 2001, ISBN 80-86064-55-7, 307 s.