Doporučeno pro předměty

• Pastvinářství a lukařství
• Pastvinářství a lukařství K

Prodloužená podzimní a zimní pastva

Přirozený pobyt zvířat mimo stáj zahrnuje pobyt nejenom v průběhu vegetačního období, ale také v zimě. Díky prodloužené podzimní a zimní pastvě můžeme snížit náklady na krmiva a podpořit zdraví zvířat. Při chovu v košáru na orné půdě mají zvířata k dispozici meziplodiny. Při zimní pastvě můžou využívat obrostlý travní porost, který je pro pozdní podzimní využívání potřeba připravit. V létě bychom travní porost měli využívat nejdéle do začátku srpna. V polovině srpna je možné přihnojení travního porostu. Ve spojení s výsevem vhodných druhů, jako je kostřava rákosovitá (Festuca arundinacea), můžeme úspěšně prodloužit pastevní období za současné úspory nákladů. Celoroční pobyt zvířat na pastvinách je naprosto běžná forma chovu v Austrálii a Americe, ale neznámý není ani v Evropě, zejména jižní. Celoroční venkovní chov skotu může být provozován nejenom ve středomoří, ale také ve středoevropských podmínkách. Po skončení vegetačního období můžeme zvířata ponechat ve slamnaté ohradě, košáru na orné půdě nebo přímo na pastvině.

Slamnatá ohrada                                                          

Při tomto způsobu jsou zvířata ustájena venku, v ohradě nastlané slámou. Krmnou dávku tvoří konzervovaná krmiva. Zatížení je 3,5 až 4 DJ.ha^-1. Nebezpečím je vysoká koncentrace sloučenin fosforu, draslíku a amoniaku v půdě. Z tohoto důvodu je třeba zajistit rotaci ohrady v průběhu zimy a dostatečnou podestýlku. Na jaře je třeba provézt přísev druhů s rychlým vývojem, jako je jílek mnohokvětý (Lolium multiflorum).

Košár na orné půdě              

Zvířata jsou ustájena na orné půdě ve výběhu, který je vymezený mobilním ohradníkem. Zdrojem krmiva je výdrol obilí, zbytky strniště a meziplodiny. Využít můžeme brukvovité pícniny nebo jednoletý jílek mnohokvětý. Nezbytné je také přikrmování konzervovaným krmivem.

Slamnatá ohrada	Košár na orné půdě

Zimní pastva

Při zimní pastvě jsou zvířata chována celoročně na pastvinách, přičemž mohou v pozdním podzimu a při mírné zimě využívat narostlou píci. Opět je nezbytné přikrmování konzervovanými krmivy. Při teplotách nad 0 ^oC může dojít k poškození travního drnu, ale nedochází k ovlivnění výnosů v následujícím roce. Závažné poškození je na místech, kde se zvířata přikrmují a kde se nastýlá sláma. Zde nastává také vysoká akumulace živin v půdě. Regeneraci travního drnu a snížení rizika vyplavování nitrátů a dalších sloučenin do spodních vod je možné provést přísevem jílku vytrvalého (Lolium perenne) a na zvlášť poškozených místech přísevem jílku mnohokvětého (Lolium multiflorum).

Stanovištní podmínky

Zimní pastva by neměla být provozována na svazích se sklonem nad 7^o. Při rychlém tání sněhu na jaře by mohlo dojít ke kontaminaci povrchových vod splavováním naředěných výkalů. Na podzim kdy se zkracuje den a klesají teploty se také zastavuje růst pastevní píce a vzrůstá půdní vlhkost. Podmáčení terénu a sešlap vede k poškození travního drnu. V souvislosti s tím může dojít také k poškození paznehtů zvířat. Půda má bezprostřední vliv na možnost provozování zimní pastvy. Půdy by měly být lehké nebo středně těžké, které nejsou ovlivněny podzemní vodou. Nejlepší předpoklad pro zimní pastvu mají rankery a rendziny s horizontem A_h – C nebo písčité hnědé půdy s horizontem A_h – B_v – C. Vyloučit musíme půdy těžké s vysokým obsahem jílu. Patří sem pelosoly, pseudogleje a gleje, které mají vysokou hladinu spodní vody.

Druhová skladba

Druhy pro zimní pastvu by měly být odolné vůči sešlapu, vytvářet pevný drn a mít vysokou regenerační schopnost. Navíc by měly mít schopnost obrůstat při nízkých teplotách a být odolné vůči mrazu. Zimovzdornější jsou v tomto směru trávy než jeteloviny. Listy trav by měly mít vzpřímený růst, rychlejší schopnost vysychání a tím snížené riziko hnití. Vhodné jsou zejména druhy s vyšším podílem listů ve druhé polovině vegetačního období, které jsou navíc dlouhodobě zelené. V tomto směru je vhodná kostřava rákosovitá (Festuca arundinacea). V průběhu vegetačního období dávají zvířata při pastvě přednost jemnějším druhům, zatímco tužší listy kostřavy rákosovité spásají až následně. Z tohoto důvodu se doporučuje letní biomasa kostřavy rákosovité ke konzervaci. Naproti tomu na podzim dávají zvířata přednost zeleným listům kostřavy rákosovité, zatímco odumřelým stéblům ostatních trav se vyhýbají. Velmi kvalitní travou s vysokým obsahem vodorozpustných cukrů je jílek vytrvalý (Lolium perenne), který bývá běžnou součástí intenzivně využívaných pastevních porostů. Zvířata jílek velmi ráda spásají. Na podzim je velmi často napadán houbovými chorobami, které jsou za příznivých podmínek schopny produkovat mykotoxiny. Navíc je omezena jeho vytrvalost, protože kromě citlivosti vůči chorobám je také náchylný k vymrzání. Kombinaci vysoké kvality rodu Lolium a zimovzdornosti rodu Festuca poskytují mezirodové hybridy. Vyznačují se bohatým olistěním, vysokou produkcí a vytrvalostí.

Vhodným druhem pro zimní pastvu je kostřava rákosovitá	Zimní pastva

Příprava travního porostu pro zimní pastvu

V klimatických podmínkách České republiky je přesnější hovořit o prodloužené podzimní pastvě. Tato příprava spočívá v prvé řadě v „šetření“ pastevního porostu před zimou. V létě bychom měli travní porost využívat nejdéle do srpna, aby byla dostatečně dlouhá doba obrůstání před podzimním využitím. V létě můžeme travní porost využít k pastvě nebo můžeme píci konzervovat. Další příprava spočívá v přihnojení travního porostu v polovině srpna, kdy můžeme aplikovat prostřednictvím průmyslových nebo organických hnojiv 50 kg/ha N. Přihnojení travního porostu v polovině srpna se odrazí na výnosech v říjnu a listopadu. Na případné produkci travního porostu v prosinci se již neodráží. Při pobytu zvířat na pastvinách v zimním období je potřeba zpravidla v období jara provést regeneraci travního drnu. K odstranění nerovností je nezbytné smykování pastevní plochy, které je dobré při větším poškození drnu opakovat. Přímo na smykování pastvin by měl navazovat přísev. Vliv pastvy pozdě na podzim a v zimě na produkci travního porostu v následujícím jarním období je variabilní. Záleží zejména na délce využívání přes zimní období a také na povětrnostních podmínkách. Určité dopady na produkci následující 1. seče můžou nastat při pobytu zvířat na pastvině až do časného jara.

Produkce biomasy koncem vegetačního období

Výnosy jsou závislé na termínu letní sklizně, respektive na délce šetření pastevního porostu před zimou. Jestliže je travní porost šetřený už od června odrazí se tato skutečnost na vyšší produkci. Naopak travní porost šetřený až od srpna má nižší produkci, ale vyšší kvalitu. U jílku vytrvalého má četnost využití v létě jen nepatrný význam pro podzimní a zimní výnosy. Naopak kostřavě rákosovité prospívá spíše méně časté využití. V průběhu podzimu a zimy dochází k postupnému rozkladu listů a tím také ke snižování produkce. Nejprve dochází k odumírání a rozkladu jemnolistých druhů, jako je jílek vytrvalý. Naopak druhy s hrubými listy odumírají a rozkládají se jen pozvolna. Mezi tyto druhy patří kostřava rákosovitá a její kříženci. Zdrojem píce na konci vegetačního období mohou být také meziplodiny, jako řepka ozimá, řepka jarní pastevní, řepka jarní sečná, vodnice, jílek jednoletý a jílek mnohokvětý.

Kvalita píce

Je závislá především na vývojovém stádiu, výživě, ale také na druhové skladbě. Zvláště při zimní pastvě musíme počítat s odumíráním zelených částí rostlin. Odumírají hlavně listy, které jsou však hlavními nositeli živin. Kvalita travního porostu na podzim a v zimě, podobně jako výnosy, je závislá na délce šetření travního porostu před plánovaným podzimním, resp. zimním využitím. Travní porost šetřený od června má na podzim vyšší produkci, ale jeho kvalita je nižší. Naopak travní porost, který byl využíván až do srpna, má na podzim nižší výnosy, ale vyšší kvalitu. Obecně je kvalita píce koncem vegetačního období ovlivněna podílem živých a mrtvých listů. Změny v kvalitě píce koncem vegetačního období nastávají díky zvyšování podílu senescentního materiálu.

Problémem při zimní pastvě mohou být plísně. Nejcitlivější jsou nejkvalitnější a zároveň nejjemnější trávy, jako je jílek vytrvalý (Lolium perenne). Naopak trávy s inkrustovanou pokožkou jsou vůči plísním odolnější. Růst plísní podporuje dostatečná vlhkost. Příznivé mikroklima pro rozvoj plísní může být v hustých a polehlých travních porostech, tj. v travních porostech, které jsou před podzimním využíváním šetřeny již od června. Za příznivých vlhkostních a teplotních podmínek mohou plísně produkovat mykotoxiny, které mohou poškodit zdraví zvířat a podílet se na snížení užitkovosti. Na přítomnost plísní v píci upozorňuje ergosterol. Ergosterol patří mezi hlavní steroly produkované nižšími i vyššími houbami. Díky tomuto specifickému výskytu je prakticky možné spojit nález tohoto sterolu s přítomností plísní ve zkoumaném vzorku (Marin et al., 2007). Přítomnost plísní zvyšuje riziko kontaminace píce mykotoxiny, nutně však neznamená, že jsou mykotoxiny přítomny. V biomase z travních porostů mohou být na podzim detekovány zearalenon a ochratoxin A. Zvýšená tvorba zearalenonu je za chladnějšího a zároveň vlhčího počasí.

Použitý zdroj:

Marín S, Vinaixa M, Brezmes J, Llobet E, Vilanova X, Correig X, Ramos AJ, Sanchis V, 2007: Use of a MS-electronis nose for prediction of early fungal spoilage of bakery products. Int J Food Microbiol 114: 10-16