Doporučeno pro předměty

• Pastvinářství a lukařství
• Pastvinářství a lukařství K

Přirozené škodlivé látky v píci z lučních a pastevních porostů

V travních porostech nalezneme také celou řadu jedovatých druhů, které obsahují přirozené škodlivé látky v píci. Některé látky mohou působit negativně na bachorovou mikroflóru, zhoršovat chuť mléka či způsobovat otravy dobytka. Nebezpečí hrozí zejména při zkrmování sena obsahujícího jedovaté druhy, kdy se jim dobytek nemůže vyhnout na rozdíl od pastvy, kde se jim instinktivně vyhýbá.

Zvířata se jedovatým druhům při pastvě vyhýbají

Některé druhy jsou jedovaté pouze v zeleném stavu a v seně tedy nepředstavují problém. Mezi tyto druhy patří pryskyřníky, které preferují vlhčí a hlinité půdy. Pryskyřník prudký (Ranunculus acer) kvete brzy na jaře, od dubna do května. Jedovatý je v čerstvém stavu. Obsažený protoanemonin se sušením rozkládá na netoxický anemonin. Zvířata se pryskyřníku na pastvě vyhýbají. Způsobuje poruchy trávení, průjmy a koliky. Dalším druhem je pryskyřník plazivý (Ranunculus repens), který kvete od května do srpna. Vytváří nadzemní výběžky, které umožňují jeho rychlé vegetativní rozmnožování. Na vlhčích lokalitách můžeme také najít široce rozšířenou řeřišnici luční (Cardamine pratensis), která stejně jako pryskyřníky ztrácí jedovatost po usušení.

Pryskyřník plazivý svou jedovatost sušením ztrácí	Řeřišnice luční

Dalším zástupcem kterého nalezneme na vlhčích lokalitách horských pastvin je oměj šalamounek (Aconitum napellus) obsahuje alkaloid akonitin. Alkaloidy oměje jsou po požití rychle resorbovány. Otrava se projevuje zvracením, křečemi, močením a ochrnutím jazyka. Jedním z nejjedovatějších druhů je bolehlav plamatý (Conium maculatum), s kterým se rovněž setkáme zejména na vlhkých a hlinitých půdách, ale občas jej lze najít také na vysýchavých stanovištích. Obsahuje alkaloid koniin. Obsah se zvyšuje za teplého počasí. Otrava vede k selhání dýchacích svalů. Příznaky otravy se dostavují do 30 min. Bolehlav plamatý odpuzuje zvířata svým pachem. Otravy mohu nastat na jaře při nedostatku jiné pastevní píce. Ovce a kozy jsou vůči účinkům koniinu nesrovnatelně odolnější, ale chronická intoxikace může vést k defektům u jehňat a kůzlat. Jedovatými druhy mohou být také kapradiny. Trvalé travní porosty zapleveluje hasivka orličí (Pteridium aquilinum). Přirozený výskyt je v listnatých a jehličnatých lesích, ale expanduje i do travních porostů. Roste na písčitých i hlinitých půdách s kyselou půdní reakci. Rozšiřuje se oddenky a vytváří rozsáhlé a souvislé porosty. Obsahuje karcinogenní ptaquilosid. Otrava se projevuje horečkami, průjmem a krvavou močí, ovlivňuje také srdeční sval. Sušení snižuje jedovatost. Vratič obecný (Tanacetum vulgare) obsahuje thujon, jehož obsah se sušením částečně snižuje. Rostliny jsou aromatické a zvířata se jim při pastvě instinktivně vyhýbají. Akutní otravy jsou tedy málo pravděpodobné. Známé jsou spíše chronické intoxikace. Thujon dráždí ústní dutinu, může způsobovat sluchové a zrakové klamy.

Hasivka orličí	Vratič obecný

Mnoho jedovatých druhů zůstává toxických také po usušení. Mezi takovéto druhy patří i přeslička bahenní (Equisetum palustre), kterou nalezneme na vlhkých až mokrých půdách kde i po případném odvodnění stanoviště neustupuje. Alkaloid palustrin může vyvolat průjmy, zvracení, závratě, ochrnutí a nadměrné močení. Mléko je špatné technologické kvality, nižší tučnosti a načervenalé barvy. Jedovatější jsou rostliny z vlhkých stanovišť. Na různých stanovištích od nížin do subalpínského pásma můžeme najít řadu druhů starčeků, jako je starček obecný (Senecio vulgaris) nebo starček přímětník (Senecio jacobea), které obsahují pyrrolizidinové alkaloidy senecin, senecionin nebo jakobin. Jedovatost sušením neztrácí, částečně se toxicita snižuje v silážích. Toxicitu snižuje také bachorová mikroflóra. Ohroženou skupinou zvířat jsou koně. Otrava se projevuje kolikovými bolestmi, krvavými průjmy, poškozením jater, narušením CNS a problémy v reprodukci. Ocún jesenní (Colchicium autumnale) preferuje vlhké louky a pastviny. Květy se objevují koncem léta,kdy je rostlina neolistěná. Listy a plody rostou na jaře v období dubna až května. Obsahuje alkaloid kolchicin. Ovce a kozy jsou vůči účinkům kolchicinu odolné. Alkaloid však může přecházet do mléka. Na vysýchavých stanovištích se setkáme s pryšcem chvojkou (Euphorbia cyparissias). Obsažená kyselina euforbová má dráždivý účinek na sliznice. Obsahuje diterpenové estery. Známé jsou i chronické otravy. Otrava se projevuje průjmy a kolikami. Prudce jedovatým druhem je rozpuk jízlivý (Cicuta virosa). Roste na zamokřených loukách a pastvinách. Otravy tímto druhem jsou známé na podzim a brzy na jaře při nedostatku pastevní píce. Obsažený cikutoxin působí na CNS, otrava se projevuje křečemi a zvracením. Otrava je velmi rychlá, příznaky se projevují již několik minut po požití. Sušením se jedovatost snižuje pouze nepatrně. Na vlhkých a živných stanovištích najdeme krabilici mámivou (Chaerophylum temulum). Obsažený cherofylin se sušením nerozkládá, ale částečně je deaktivován v silážích. Otrava se projeví podrážděním zažívacího traktu, ospalostí, svalovým třesem a srdeční slabostí.

Pryšec chvojka	Krabilice mámivá

Ve vyšších polohách roste kýchavice bílá (Veratrum album). Vyhledává půdy vlhké a výživné. Obsahuje řadu alkaloidů, především protoveratrin, jervin, rubijervin, germinidin aj. Příznaky otravy se projevují znecitlivěním sliznic, kýcháním, krvácením z nosu, končí selháním dechu a srdeční činnosti. Třezalka tečkovaná (Hypericum perforetum) je bylina s širokou ekologickou amplitudou. Obsahuje hypericin a pseudohypericin. Tyto látky se nerozkládají sušením ani v silážích. Působením světla se zvyšuje obsah pseudohypericinu. Zvířata jsou po požití fotosensitivní. Mléko krav, které přijímají větší množství třezalky tečkované, se zbarvuje do červena.

Kýchavice černá	Třezalka těčkovaná