Trvalé travní porosty jsou smíšená společenstva obsahující i přes 50 druhů rostlin. Tyto druhy lze dle botanických a pícninářských charakteristik rozdělit do tří základních agrobotanických složek a to na trávy, jeteloviny (leguminózy) a ostatní byliny. Podíly jednotlivých skupin a tedy i počty druhů se značně liší dle stanovištních podmínek, nároků na zdroje a způsobu obhospodařování.
O lučním společenstvu hovoříme tehdy, pokud se porosty sečou. Využíváme-li porosty pro pastvu, hovoříme o pastvinách. Louky jsou obvykle druhově bohatší, kořenový systém je hlubší a v kořenech je tedy i více rezervních látek, což podporuje vytrvalost hodnotných druhů. Účinek pastvy se projevuje v nižší druhové pestrosti, vyšším sešlapem a tedy i utužením půdy a poškozením travního drnu. Vlivem časté defoliace je zde také vytvořen mělčí kořenový systém a z porostu ustupují vysoké druhy. Pastevní porost je tedy tvořen nízkým a hustým drnem odolným vůči sešlapu a časté defoliaci. Prosazují se zde tedy spíše druhý výběžkaté čí byliny s listovou růžicí. Produkce pastevních porostů je oproti lučním nižší, ale drn je lépe zapojen.
Na některých plochách je možno také střídání pastvy a kosení, kdy se volí jednosečné využití a otavy jsou poté přepásány. Tímto se zkvalitňuje společenstvo rostlin a působí též příznivě na travní drn, rovněž se v kořenech vytvoří dostatečné množství rezervních látek. Podpořena je také druhová diverzita a vytrvalost hodnotných druhů.
Luční porost | Pastevní porost |
Předchozí | Datum poslední aktualizace stránky: 09. 01. 2014. | Následující |
Tisk | Přidat odkaz: |