Jeteloviny
Velmi významnou složkou v travních společenstvech jsou jeteloviny (Fabaceae). V porovnání s travami, které jsou bohaté na látky sacharidové povahy, jsou jeteloviny bohaté na dusíkaté látky (NL), které se vyznačují vysokou stravitelností. Význam jetelovin není pouze krmivářský, ale také ekologický (medonosné plodiny). Velmi důležitou vlastností je jejich symbióza s bakteriemi fixujícími dusík, kdy porost vojtěšky dokáže poutat až 300 Kg N/ha. Díky hlubokému kořenovému systému mají také meliorační účinek. Centrem tvorby nových lodyh je kořenový krček, který se nachází mezi kořenem a bazální nadzemní částí. Podle stavby kořenového krčku je možné jeteloviny rozdělit na trsnaté a výběžkaté. Trsnaté jeteloviny mají vzpřímené až polovzpřímené lodyhy, jedná se o jeteloviny sečného charakteru (vojtěška setá, jetel luční, vičenec ligrus). Výběžkaté jeteloviny mají polovzpřímené lodyhy, poléhavé lodyhy nebo krátké boční výběžky, jedná se o jeteloviny pastevního charakteru (jetel plazivý, štírovník růžkatý, čičorka pestrá). Mezi nejstarší kulturní pícniny patří vojtěška setá (Medicago sativa). Tato jetelovina s hlubokým kořenovým systémem preferuje neutrální, hluboké půdy. Díky vertikálně uloženým pupenům na kořenovém krčku je také zimuvzdorná. Tento druh se používá spíše do vojtěškotravních směsí nebo jako pícnina na orné půdě. V lučních a pastevních porostech se setkáme s příbuzným druhem vojtěškou srpovitou (Medicago falcata). Tento druh je schopen díky poléhavým lodyhám lépe snášet sešlap a je také odolný vůči chorobám a drsným klimatickým podmínkám. Další významnou jetelovinou je jetel luční (Trifolium pratense). Tento druh je díky horizontálnímu umístění pupenů na kořenovém krčku náchylný k vymrzání, na druhou stranu snese i utuženější půdy. Pokud nemá možnost se vysemenit je jeho vytrvalost omezena na 2-4 roky. Vytrvalejší jsou tetraploidní odrůdy.
|
|
Vojtěška setá |
Jetel luční |
Na pastvinách se více setkáme s jetelem plazivým (Trifolium repens), díky možnosti množit se vegetativně. Patří mezi hodnotné druhy a zvyšuje hodnotu a chutnost píce. Tento druh je nižšího vzrůstu a limitujícím faktorem je tedy dostatek světla. Kvalitu si zachovává také v době květu. Při jeho vysokém zastoupení však může na zdraví zvířat negativně působit zastoupení antinutričních látek, zejména kyanogenních glykosidů. Štírovník růžkatý (Lotus corniculatus) nalezneme zejména na chudých půdách. Daří se mu také na kamenitých půdách a velmi dobře snáší sucho. Díky obsahu tříslovin, které snižují riziko nadýmání, patří mezi chutné jeteloviny s vysokou kvalitou píce.
|
|
Jetel plazivý |
Štírovník růžkatý |