Vhodný termín sklizně je velmi významný činitel, kterým můžeme ovlivnit kvalitu a výnosy biomasy. Není rozhodující jen výnos píce, ale také obsah živin, které může skot využít. Velmi důležitým aspektem je intenzita využití, respektive počet sečí. Na našem území se počet sečí pohybuje od jedné do třech sečí, dle stanovištních podmínek, druhového složení a úrovně hnojení. Jednosečné využití zpravidla volíme na méně úrodných stanovištích, naopak tří sečné využití na živných stanovištích s vhodnou druhovou skladbou vzrůstných trav. Při vyšším počtu sečí se výnos, v závislosti na úrodnosti stanoviště, snižuje, ale zvyšuje se kvalita píce a stravitelnost, což bývá rozhodující faktor. S vyšším počtem sečí se také zvyšuje konkurenční schopnost a zastoupení nízkých trav a jetelovin a stoupá také hustota drnu, naopak vzrůstné zejména dvouděložné plevele jsou potlačovány.
Velmi důležitým faktorem je termín první seče, která má na výnosy a kvalitu největší vliv. Výnos z první seče představuje 60-70 % z celkového výnosu. Optimální doba pro sklizeň první seče představuje kompromis mezi výnosem a požadovanou kvalitou píce. Toto období představuje u trav odbobí od plného vysloupkování do 50 % metání dominantního druhu trav. U jetelovin je to v období butonizace. Při pozdní první seči dochází ke zvýšení množství vlákniny a snížení kvality píce spojené s přechodem trav do generativní fáze, lygnifikací pletiv a klesajícím podílem listů. Doba druhé a třetí seče již na kvalitu nemá takový vliv, tuto píci tvoří převážně listy trav a ostatních druhů, které stárnou podstatně pomaleji než stébla. U dvousečných porostů následuje druhá seč obvykle po 60 až 70ti dnech. Při třísečném využití je interval mezi sečemi 45-50 dnů.
Metající porost srhy | Fenofáze butonizace u jetele |
Prakticky je mimo zmíněných faktorů sklizeň píce ve velké míře ovlivněna počasím, zvláště pro využití na seno. Nejčastější konzervace píce pro zimní období je ve formě sena či siláže. Při obou způsobech konzervace však dochází ke snížení kvality, proto je důležitý výchozí stav porostu v době sklizně.
Jsou mechanizační prostředky sloužící ke sklizni pícnin, tedy k sečení. Jejich cílem je oddělit nadzemní části rostlin od kořenového systému. Žací stroje rozlišujeme dle typu žacího ústrojí, které nejčastěji bývá lištové a rotační. Lištové žací ústrojí dále rozdělujeme na prstové (s pasivním protiostřím) a bezprsté (s protiběžnými kosami). Rotační žací ústrojí pracují na principu pohybu nože vysokou obvodovou rychlostí, který působí na porost. Řezná rychlost musí být tím větší čím je porost měkčí, houževnatější a nůž méně ostrý. Rozlišujeme zde rotační ústrojí bubnové a diskové. Výhodou rotačního žacího ústrojí je vyšší výkon a tedy i rychlost práce, jednoduchost a provozní spolehlivost. Na druhou stranu je však energeticky náročnější.
Lištové žací ústrojí | Sklizeň pomocí rotačního žacího stroje se spodním pohonem |
Pro obracení pícnin na ploše či v řádku slouží obraceče. Jejich úkolem je přemisťovat spodní vrstvy nahoru tak, aby docházelo k rovnoměrnému prosychání. Shrnovače pak slouží ke shrnování píce do řádku tak, aby bylo sběracímu ústrojí umožněno materiál odebrat.
Shrnovač | Sklizeň parcelek |
Tradiční způsob využití píce je na seno. Díky vysokému podílu trav se stejnoměrným vysycháním stébel a listů zde nedochází k tak velkým ztrátám odrolem jako u jetele nebo vojtěšky.
Velmi vhodným využitím luční píce je také na siláž. Silážování představuje konzervaci píce pomocí kyseliny mléčné za stálého dusání, kdy dochází k vytěsnění vzduchu a v těchto anaerobních podmínkách bakterie mléčného kvašení vytvářejí kyselinu mléčnou (klesá pH), která krmivo konzervuje. Obtížně silážovatelné bývají pícniny bohaté na dusíkaté látky, které mají vysokou pufrační schopnost a nemusí zde tedy dojít k potřebnému poklesu pH. Silážovatelnost luční píce a potřeba silážních aditiv závisí na agrobotanickém složení píce, růstové fázi, olistění atd. V některých případech se setkáme s termínem senáž. O senáži hovoříme v případě, pokud obsah sušiny přesáhne 50 %.
Seno | Balíky siláže |
Použitý zdroj:
Kumhála, F., Heřmánek, P., Mašek, J., Kvíz, Z., Honzík, I., 2007: Zemědělská technika, stroje a technologie pro rostlinnou výrobu, Praha, 438 s., ISBN 978-80-213-1701-7
Předchozí | Datum poslední aktualizace stránky: 04. 01. 2014. | Následující |
Tisk | Přidat odkaz: |