Kukuřice setá

Zea mays L.

Kukuřice setá

Původ

Původní je v tropických a subtropických oblastech Jižní a Střední Ameriky. Sběrem byla využívána již před 12 000 lety. S pěstováním kukuřice začali Aztékové, Mayové a Inkové před 5 600 lety. V roce 1930 se začali využívat první hybridy, které umožňují lepší využití kukuřice pro jednotlivé technologie. V současné době je rozšířená po celé Zemi. Setkat se s ní můžeme od 40° jižní šířky až po 56° severní šířky.

Morfologie

Patří do čeledi lipnicovitých (Poaceae). Rostliny mohou být vysoké přes 2,5 m. Kořeny pronikají do hloubky 1,5 - 3,0 m. Jestliže je vysoká hladina spodní vody sahá kořenový systém do hloubky 0,3 - 0,4 m. Převážná část je rozložena v orniční vrstvě. Z nadzemních uzlů stébla se vytvářejí vzdušné kořeny (chrání rostlinu před poléháním a pomáhají zužitkovat vláhu v druhé polovině vegetace). Stébla mají 8 - 10 článků. Počet nadzemních článků je dán hybridem. Články, které nesou palice jsou žlábkovitě stlačené. Z nejnižšího kolénka mohou vyrůstat odnože. Podíl stébel na celkovém výnosu je 30 - 50 %. Listy jsou uspořádány vstřícně. Stéblo obepíná listová pochva, stejně jako u dalších druhů čeledi Poaceae. Listová čepel je tenká, mělce zvlněná a má vystouplou hlavní žilku. Počet listů je dán hybridem. Rané hybridy mají menší počet listů než hybridy pozdní. Podíl listů na celkovém výnosu je 10 - 15 %. Podle postavení listu k povrchu půdy rozeznáváme typ planofilní (horizontálně postavený list) a typ erektofilní (vertikálně postavený list). Květy jednopohlavné. Samčím květenstvím je lata, která vyrůstá z posledního článku stébla. Samičím květenstvím je palice (klas), která vyrůstá ve střední části rostliny. Palice je tvořena vřetenem. Do podélně uspořádaných jamek vřetena přisedají klásky. Klásky jsou dvoukvěté (jeden klásek je plodný a jeden neplodný). Vřeteno palice je obaleno listeny. Obilka je bez rýhy, tvar a charakter endospermu závisí na poddruhu. HTS 300 - 350 g.

Samčí květenství (lata)	Samičí květenství (palice, klasy)

Ekologické požadavky

Nároky na půdu jsou závislé na oblasti pěstování. V bramborářské a chladnější řepařské výrobní oblasti preferuje půdy hluboké, hlinité, výhřevné s dostatkem humusu. Nejvhodnější je jižní expozice.  Snáší i půdy slabě kyselé nebo slabě zásadité. Na půdách s pH <5 se snižuje výnos rostlinné hmoty až o 30 %. Nevyhovují ji půdy kamenité, zamokřené a mrazové kotliny nebo pozemky erozně ohrožené.

Důležitá pro kukuřici je teplota. Průměrná teplota by měla být kolem 13 °C. Suma teplot v průběhu celého životního cyklu by měla být od 1700 do 3120 °C. Suma teplot se snižuje u raných hybridů kukuřice (využití ve vyšších polohách). Kukuřice je citlivá na kolísání teplot v průběhu vegetačního období.

Vysoké nároky má kukuřice na vláhu. Transpirační koeficient je 256. Nadbytek vláhy a nedostatek vzduchu v půdě se projeví na barvě listů (světlá barva) a na tvorbě zakrnělých palic.

Biologie

Patří mezi rostliny C₄. Rychlost růstu při klíčení je závislá na příjmu vody. Nejnižší obsah vody v půdě při kterém začíná růst kořínek je 57 %, ale potřebná teplota je 30 °C. Aby začala kukuřice klíčit při teplotě 12°C, musí být obsah vody v půdě 75 %. Doba klíčení je 7 - 10 dnů. Při optimální teplotě a vlhkosti může vzejít už za 4 - 5 dnů. Minimální teplota pro klíčení je 6°C. Po vzejití rostliny kukuřice poměrně dlouho zakořeňují. Vegetativní orgány se vytváří při teplotách okolo 10 °C. Pro tvorbu generativních orgánů jsou potřeba teploty kolem 12 °C. Optimální teploty pro první fáze růstu 20 °C a pro rozvoj kořenového systému 24 °C. Nedosahují-li teploty během vegetace 16 °C středně rané a pozdní hybridy často nezakvétají. Odnožovací schopnost je u kukuřice velmi slabá a u některých hybridů se vůbec nevyskytuje. Za 50 - 60 dnů po výsevu začíná období metání lat a mléčné zralosti. V této době vyžaduje kukuřice největší množství vláhy. Lata začíná kvést od středu a uvolňování pylu trvá 4 - 5 dní (za méně příznivých podmínek až 8 dní). Schopnost opylování blizny je až 25 dnů, ale životnost pylu je pouze několik dní. Doba opylování je závislá na teplotě a vlhkosti. Vyšší teploty a nižší vzdušná vlhkost urychlují odumírání pylových zrn. Počátek kvetení palic bývá opožděn za latou o 1 - 5 dní. Konec kvetení laty a počátek kvetení palic se překrývá. Díky asimilačnímu aparátu je kukuřice schopna růst téměř až do plné zralosti.

Kukuřice má nároky na určitou intenzitu osvětlení, ale také na délku osvětlení v dané vývojové fázi. Kratší světelný den urychluje kvetení, ale zmenšuje počet listů a výšku rostlin. Pro využití dopadajícího světla je důležité rozmístění rostlin v porostu (hustší porost znamená větší rostliny). Pozdní výsev se odráží na špatném nasazení palic.

Pícninářský význam

Kukuřici je možné využít na zelené krmení nebo pro výrobu konzervovaných krmiv. Na siláž se sklízí při sušině 28 - 33 %, při dělené sklizni kukuřice (LKS, CCM) je sklizeň při 50 - 60 % sušiny. Na zelené krmení se sklízí za 100 - 110 dní po výsevu při sušině 14 - 15 % (mléčná zralost). Výnosy sušiny se pohybují od 9,8 t.ha^-1 do 25 t.ha^-1. Podíl palic na celkovém výnosu je 45 - 55 %.

Nevýhody a rizika pěstování kukuřice

1. Náchylná k půdní erozi
2. Potřeba speciálních sklízecích strojů
3. Nutné použití herbicidů
4. Silné poškození divokými prasaty

Agrotechnika

Kukuřice je náročná na přípravu půdy. Vyžaduje půdy hluboko zpracované. Na podzim je dobré provézt podrývání na hloubku 45 - 50 cm (podpoření biologické aktivity půdy, zmenšení utužení, zlepšuje se hospodaření vláhou). Podrývání můžeme provádět jednou za 4 - 5 let. Bez podrývání je vhodné provézt podmítku. Po podmítce by za 14 dní měla následovat střední nebo hluboká orba. Na jaře půdu smykujeme a vláčíme. Seťové lůžko se kypřením připravuje na hloubku 40 - 60 mm.

Setí je velmi důležitá operace. Porost kukuřice nemá narozdíl od pšenice schopnost eliminovat chyby setí. Hloubka výsevu je 60 - 90 mm (podle použitého hybridu a půdy). Na těžších, vlhčích a chaldnějších půdách sejeme mělčeji. V horších klimatických a půdních podmínkách se vysévá menší počet jedinců na ha (nižší hustota porostu), aby rostliny dosáhly požadovaných parametrů kvality. Naopak v teplejších oblastech se vysévá větší počet jedinců na ha. Nesprávným uspořádáním porostu v suchých oblastech dochází vlivem proudění vzduchu k nadměrné transpiraci a tím poruchám rovnováhy mezi příjmem a výdejem vody. Výsevek je přibližně 30 kg.ha^-1.  Výsev při teplotách 8 - 10 ^oC. Vzdálenost řádků 50 - 80 cm. Počet jedinců na ha se řídí raností hybridu. Výsev by měl být ukončen do 10. května. Při pěstování kukuřice na zelené krmení se vysévá 200 000 - 220 000 rostlin na ha. Výsev je tím hustší, čím kratší je vegetační doba.

Na výnos 10 t.ha^-1 je potřeba 100 - 130 kg N, 30 - 45 kg P, 80 - 160 kg K. Vyšší dávka hnojiv používáme v bramborářské výrobní oblasti. Hnojení P a K na podzim podle zásoby živin v půdě. Fosfor se navíc může aplikovat do půdy při setí blízko osiva, tzv. "hnojení pod patu" (50 mm vedle osiva a 50 mm pod úroveň osiva). Důvodem je lepší příjem fosforu při vzcházení (zkrácení vegetační doby). Dávku dusíku aplikujeme buď jednorázově před setím nebo můžeme část aplikovat za vegetace do meziřadí ve fázi 5 - 6 listů). Jednorázová aplikace hnojiv před setím má za následek až 50 % ztráty na živinách. Kukuřice dobře využívá živiny z organických hnojiv (chlévský hnůj, kejda). Kejdu (celková dávka dusíku z kejdy 120 - 150 kg.ha^-1) můžeme rozdělit do tří dávek (podzim, před setím a při výšce porostu do 30 cm). Hnojení organickými hnojivy je významné zejména na půdách s nižší sorpční schopností (aplikace průmyslových hnojiv by byla spojena s vyšším vyplavováním).

Pro hubení plevelů je možné využít meziřádkovou kultivaci, která je dnes nahrazena aplikací herbicidů. Výhodu mechanického způsobu likvidace plevelů je provzdušnění půdy a vytvoření příznivých podmínek pro růst rostlin.

Pro zakládání porostů kukuřice můžeme použít také minimalizační technologie. V srážkově a půdně příznivých oblastech můžeme provádět pouze diskování. Možné je spojení všech jarních operací dohromady (rotační brány + válec + výsevní ústrojí).

Porost kukuřice koncem září

Zařazení v osevním postupu

Nejvhodnější předplodinou jsou jeteloviny nebo víceleté pícniny. Výbornou předplodinou jsou také okopaniny hnojené statkovým hnojem. Jako zlepšující plodinu ji často zařazujeme mezi dvě obiloviny (za nejlepší předplodinu se považuje pšenice). Úspěšně je možné kukuřici pěstovat také několik let po sobě, ale zvyšují se nároky na agrotechniku a hnojení.

Na zeleno ji můžeme pěstovat také jako letní meziplodinu.

Sklizeň na zelené krmení

V posledních letech se používá minimálně. Termín sklizně je ve fázi intenzivního růstu, nejpozději na počátku mléčně voskové zralosti. Průměrná vegetační doba pro kukuřici na zelené krmení je 80 - 110 dnů. Sušina 14 - 25 %. Jednotlivé části řezanky dlouhé 50 - 150 mm.

Sklizeň na siláž

Rozhodující pro termín sklizně je obsah sušiny. Optimální obsah je 28 - 33 %, což odpovídá mléčně voskové zralosti. U stay green hybridů je to při sušině 33 - 36 %. V této fázi je podíl palic 45 - 55 %. Při sušině 28 % by délka řezanky měla být 20 - 25 mm, při sušině 32 % 5 - 7 mm. Při sklizni je nutné použít řezačky, které jsou schopny dobře rozdrtit zrna. Při nedokonalém narušení prochází zrna zažívacím traktem zvířat bez využití. Sklizeň silážní kukuřice by měla být ukončena do příchodu prvních mrazíků (teploty -1 °C až -2 °C po dobu 3 - 4 hodin). Zmrzlá kukuřice se musí sklidit do 2 - 3 dnů.

LKS (Lieschen-Kolben-Schrott)

Sklizeň kukuřičných palic a listenů. Sušina dosahuje hodnoty 50 - 55 %. Podíl vlákniny 11 %. Používají se řezačky s řádkovým adaptérem, který zajistí sklizeň samotných palic, případně s malým podílem stébla nad palicí. Sláma se drtí a zaorává.

CCM (Corn Cob Mix)

Sklizeň zrna s vřetenem bez listenů. Využívají se speciální stroje nebo upravené obilní kombajny. Materiál se šrotuje na co nejmenší části. Sušina dosahuje 55 - 60 %. Podíl vlákniny 5 %. Využíváno pro výživu prasat a vysokoužitkových dojnic. Použití upravených sklízecích mlátiček.

Hybridy kukuřice

Výběr hybridu patří mezi nejdůležitější pěstitelská opatření. Číslo FAO (číslo ranosti) určuje délku vegetační doby hybridu. Rozdíl o 10 čísel FAO znamená rozdíl ve zralosti o 1 - 2 dny, případně 1 - 2 % sušiny v době dozrávání.

Pro bramborářskou výrobní oblast se doporučují hybridy s číslem FAO do 200 (příp. 250), pro obilnářskou výrobní oblast FAO 250 a pro řepařskou výrobní oblast 280 - 300. Pro nejteplejší oblasti je možné použít hybridy nad FAO 300.

Jiří Skládanka 2006