Topinambur

Helianthus tuberosus L.

Větvená lodyha topinamburu

Původ

Původem pochází z Mexika, odkud se tato rostlina dále rozšířila podél východního pobřeží Severní Ameriky. První zmínky o pěstování v Evropě pocházejí z roku 1607 z Francie. Topinambury připravily půdu pro pozdější pěstování brambor, které je postupně vytlačily z orné půdy. V ČR je okrajovou rostlinou vzhledem k nižším výnosům a pevnému spojení stolonů s hlízami, které mají slabou slupku. Významné jsou i minimální skladovací možnosti a omezené využití jako potraviny.

Morfologie

Patří do čeledi hvězdicovitých (Asteraceae). Výška rostlin 0,5 - 2,5 m. Hlízový oddenek, hlízy nepravidelné s bílou nebo červenou slupkou. Lodyha přímá, lysá nebo drsně chlupatá, nahoře větvená. Listy většinou vstřícné, vejčité, zúžené v křídlatý řapík, hrubě pilovité, zašpičatělé, na líci drsné a na rubu bělavě pýřité. Horní listy jsou o něco menší než spodní. Květenstvím je úbor, který má průměr 4 - 8 cm; zákrovní listeny kopinaté, zašpičatělé, brvité, tmavozelené, dlouhé jako průměr terče, odstálé; lůžko vypuklé, terčovité. Květy žluté, velikost 6 mm; 12 - 15 jazykovitých květů, velikost 3 - 4 cm. Plodem je lysá nebo chlupatá nažka s 1 - 4 brvitými štětinkami, velikost 5 - 6 mm. .

Ekologické požadavky

Topinambur je ekologicky plastický druh, který má na půdu minimální požadavky. Lze ho pěstovat ve všech výrobních oblastech. Vzhledem k tomu, že hlízy snáší silné mrazy (až -30 °C), hodí se i do podhorských a horských oblastí. Často zplaňuje.

Květ topinamburu	Hlíza topinamburu	Obrůstající topinambur na jaře

Biologie

Vyznačuje se delší vegetační dobou (4 - 8 měsíců). Kvete v září až říjnu. Hlízy nejvíce narůstají ke konci září až v říjnu.

Pícninářský význam

Ke krmení se používá zelená nadzemní hmota, která je obdobně jako hlízy dobře stravitelná. Na zelenou hmotu se sklízí v období od července až do počátku září. Nejvyšší krmná hodnota je koncem srpna a v pozdějším období rychle klesá. Biomasu je možné využít k přímému zkrmování nebo na siláž.

Ke krmení hospodářských zvířat je možné využít také hlízy. Hlízy se využívají také ke krmení lesní zvěře.

Při pěstování hlíz na obsah inulinu se kombinovaná sklizeň natě a hlíz nedoporučuje. Pro vysokou produkci hlíz je v tomto případě nutné ponechat nadzemní hmotu až do fyziologické zralosti porostu a sklízet až po úplném zaschnutí natě.

Výnos zelené hmoty je 25 - 50 t.ha^-1. Výnos hlíz 10 - 30 t.ha^-1.

Nutriční hodnota

Hlízy obsahují 15 - 25 % sušiny. Obsah cukru v hlízách je 12 – 20 % (inulin, glukóza, fruktóza). Jejich složení (obsah inulinu) z nich činí velmi vhodnou potravinu pro diabetiky. Obsah dusíkatých látek 1,7 - 7 %, obsah popelovin 1,0 – 7,6 %, obsah vlákniny 1,0 – 3,9 %, obsah tuků 0,1 – 0,21 %. Hlízy topinamburů obsahují vitamíny A, B₁, B₂, C a D.

Nadzemní orgány obsahují 16,5 - 17,8 % sušiny. Obsah N-látek v nadzemní hmotě 1,8 – 2,7 %.

Agrotechnika

Na podzim po sklizni předplodiny se provede podmítka a aplikace organických hnojiv. Je možné aplikovat také fosforečná a draselná hnojiva. Následuje hluboká orba. Na jaře smykování a vláčení, aplikace minerálního dusíku. Pro dobrý výnos nadzemní hmoty se doporučuje dávka: 100 – 140 kg.ha^-1 N, 15 – 18 kg.ha ^-1 P a 150 kg.ha^-1 K. První kypření na hloubku 8 - 12 cm a druhé (těsně před sázením) na hloubku 16 - 20 cm. Sázení v dubnu (sazeče brambor) do hloubky 6 - 12 cm (spon 62,5 - 75,0 cm x 24 - 40 cm). Na hektar se sází 50 000 - 55 000 hlíz. Za 7 - 10 dní po sázení vláčení siťovými branami a proorávka naslepo. Po vzejití rostlin plečkování a vláčení síťovými branami. Posledním kultivační zásahem je hrůbkování na hloubku 4 - 6 cm a nahrnutí 3 - 6 cm půdy ke stonkům topinamburu. Druhotné zaplevelení je potlačeno vysokým porostem topinamburu.

Při víceletém pěstování se hlízy sklízí na jaře a část hlíz se nechává na poli. Po jarní sklizni se provede přihnojení minerálními hnojivy (100 - 120 kg.ha^-1 N) a nahrůbkuje. P a K se aplikují podle zásoby v půdě. Následují kultivační zásahy jako v prvním roce.

Zařazení v osevním postupu

Topinambur je možné pěstovat jako jednoletou nebo víceletou plodinu. Je možné ho zařadit do osevních postupů s vysokým podílem obilnin. Nevýhodu pěstování topinamburu je následné zaplevelení pozemku. Po topinamburu se doporučuje pěstovat brzy sklizené jarní směsky nebo krmné okopaniny (likvidace obrůstajících hlíz topinamburu). Jinou možností omezení následného zaplevelení je nechat hlízy vzejít a následně aplikovat herbicid s totálním účinkem (Roundup) nebo při následném zařazení jarního ječmene použít herbicid Aminex Pur.

Sklizeň

Sklizeň nadzemní biomasy jednou až dvakrát za rok. První sklizeň může být počátkem července a druhá v říjnu. V případě jedné sklizně je nejvyšší krmná hodnota nadzemní biomasy koncem srpna.

Sklizeň hlíz na podzim nebo na jaře. Sklizeň na podzim je obtížnější a náročnější než na jaře (hlízy a kořeny vytvářejí s půdou kompaktní obal) a zvyšuje se potřeba ruční práce. Na jaře se díky promrznutí půdy narušuje kompaktní obal kořenů a zeminy a hlízy lépe vyorávají. Pro sklizeň hlíz se využívá bramborových kombajnů. Skladovatelnost hlíz topinamburu je omezená (14 dní).

Odrůdy

1. BĚLOSLUPKÉ

Topinambur vysoký přes 2 m (8.8.2006)	Topinambur jako zdroj potravy pro lesní zvěř

Jiří Skládanka, Jana Vrzalová 2006