Bob obecný

Faba vulgaris Moench. (Vicia faba L.)

Bob obecný

Původ

Bob zahradní pochází ze severní Afriky a patří k vůbec nejstarším plodinám, pěstovaným už od mladší doby kamenné. Řekové měli dokonce chrám zasvěcený bohu bobů. Bob koňský a bob drobnosemenný pochází z jihozápadní Asie.

Morfologie

Kořen je silný, kůlový, s bočními kořínky, sahá do hloubky 80 - 140 cm. Lodyha dutá, na průřezu čtyřboká, dosahuje výšky 1,2 - 2 m. Málo větvená, rozvětvuje se ve spodní části. Listy jsou sudozpeřené, jedno až čtyřjařmé, lístky jsou eliptičné a celokrajné; malé palisty. Květenstvím je hrozen tvořený dvěmi až třinácti bílými květy s černofialovou skvrnou na každém křídle. Plodem je lusk obsahující 3 - 5 semen; lusky jsou válcovité až mírně zploštělé, sametově obrvené, při dozrávání kožovité a v době zralosti hnědé až černé. Semena jsou kulovitá, válcovitá až plochá, barva zeleno-hnědá, ale také černofialová až černá; stářím semena tmavnou a ztrácí lesk. Podle velikosti semen rozlišujeme tři formy bobu:

1. Bob zahradní (svinský) (Vicia faba var. major)
• Využíván jako zelenina pro potravinářské účely
• HTS 1100 - 2500 g
2. Bob koňský (polní) (Vicia faba var. equina)
• Využíván do krmných směsí pro monogastrická zvířata
• Horkovzdušné úsušky
• HTS 650 - 1600 g
3. Bob drobnosemenný (holubí) (Vicia faba var. minor)
• HTS 280 - 650 g

Ekologické požadavky

Bob je ze všech luskovin nejnáročnější na půdní a klimatické podmínky. Vysoké nároky má na vláhu, zejm. v období počátečního růstu. Není náročný na teplo. Dobře se mu daří na stanovištích s vyšší vzdušnou vlhkostí. Teplejší polohy vyhovují bělokvětým odrůdám. Vyžaduje neutrální půdy (pH 6,8 – 7), dostatečně zásobené vápníkem i ostatními živinami. Vyhovují mu půdy těžší, jílovitohlinité, hlubší (kořeny sahají do hloubky 80 - 140 cm) a humózní. Začíná klíčit při 1 – 2°C. Dobře snáší přízemní mrazíky. Nejvyšší výnosy dává v bramborářské a řepařské výrobní oblasti. Ve vyšších polohách se mu daří, pokud není ohrožen pozdními mrazíky.

Květ bobu	Lusky bobu

Biologie

Je plodinou samosprašnou i cizosprašnou. Klíčit začíná při teplotách 2 °C. Pro nárůst biomasy jsou optimální teploty 20 - 25 °C. Počáteční růst bobu je rychlý, za 60 – 70 dnů po zasetí začíná kvést. Pozdější růst je pomalejší, první lusk se tvoří za 80 – 90 dnů. Zelené zralosti dosahuje za 100 – 120 dnů, žluté (voskové) až za 140 dnů. V teplejších podmínkách kvete 2 - 3 týdny, v chladnějších 3 - 4 týdny.

Pícninářský význam

Bob obecný poskytuje kvalitní píci s vysokým obsahem dusíkatých látek, semena bobu poskytují některé nepostradatelné aminokyseliny (lyzin).

Bob obecný se využívá pro:

1. výrobu horkovzdušných úsušků,
• sklizeň 100 - 120 dní po zasetí,
• lusky jsou již vytvořeny,
• v současnosti tento způsob využití ustupuje pro vysokou energetickou náročnost,
2. výrobu siláže,
• všechny lusky jsou v zelené zralosti,
3. GPS
• sklizeň ve fázi žluté zralosti (semena se půlí, třetina až polovina lusků na rostlině černě zbarvena, spodní listy zaschlé),
• při sklizni je sušina 32 %, nechává se zavadnout na 40 % sušiny,
4. přímé zkrmování (na zeleno),
• Sklizeň od fáze kvetení do nasazení 1. lusku,
• 60 - 90 dnů po zasetí,
• díky obsaženým antinutričním látkám (hořká chuť) je dobré pěstování ve směskách (kukuřice, slunečnice, jílek).

Nedoporučuje se zkrmování čerstvé píce samotného bobu. Obsahuje látky, které snižují chutnost (hořká chuť) a působí antinutričně (omezují proces trávení). Pěstuje se proto ve směskách s jílkem mnohokvětým, ovsem, kukuřicí nebo slunečnicí.

Výnos čerstvé píce se pohybuje od 35 do 60 t.ha^-1.

Obsažené antinutriční látky

Tanin, kyanidy, glykosidy (vicin a konvicin), lektiny. Tanin patří k antinutričním látkám, které snižují stravitelnost krmiva a zapříčiňují svíravou chuť. Vicin a konvicin způsobují onemocnění favismus (geneticky podmíněná deficience enzymů: po požití vicinu nastává silná anemická reakce). Obsah antinutričních látek významně klesá u dvounulových (00) odrůd bobu.

Agrotechnika

Příprava půdy spočívá v kvalitní hluboké orbě na podzim. Při předseťové přípravě by nemělo dojít k nadměrnému utužení půdy, protože může být spojeno s rozvojem kořenových chorob. Bezprostředně před setím se půda prokypřuje na hloubku 8 cm (hloubka setí).

Setí počátkem dubna (dobře snáší přízemní mrazíky). Pozdější setí (po polovině dubna) vede k poklesu výnosů. Optimální výsevek je u klasických odrůd 0,5 MKS.ha^-1 a u bělokvětých 0,6 - 0,7 MKS.ha^-1. Při pěstování jako krycí plodina se snižuje výsevek na 0,4 MKS.ha^-1. V závislosti na velikosti semen to představuje množství 200 - 260 kg.ha^-1. Hloubka setí je u drobnozrnných odrůd 40 - 50 mm a u velkozrnných 60 - 100 mm. Šířka řádků 15 - 30 cm. Po zasetí je dobré provézt válení. Opakované vláčení před vzejitím vede k rozrušení půdního škraloupu a omezuje růst plevelů. Vláčet můžeme až do výšky rostlin 10 cm.

Hnojení dusíkem není nutné, naopak minerální dusík snižuje tvorbu a aktivitu kořenových hlízek. Maximálně se jednorázově na jaře aplikuje startovací dávka dusíku ve formě síranu amonného v dávce 30 kg.ha^-1. Požadovaná zásoba pohotového dusíku zůstává obvykle v půdě i po náročnějších předplodinách (obilniny). Fosfor se aplikuje v dávce 35 kg.ha^-1 a draslík v dávce 50 - 60 kg.ha^-1. Vyšší dávky draslíku mají negativní vliv na klíčení. Všechna hnojiva je vhodné zapravit do půdy na jaře. Narozdíl od hrachu snáší organické hnojení. Kejdou je možné hnojit v dávce 35 t.ha^-1.

Při pěstování ve směsi s jílkem mnohokvětým oddělený výsev. Nejprve výsev bobu (120 kg.ha^-1) a následně jílku (20 kg.ha^-1). Sklizeň za 60 - 70 dní. Po sklizni je možné přihnojení (70 kg.ha^-1) a můžeme získat ještě 20 - 25 t.ha^-1 čerstvé píce.

Bob s podsevem jetele lučního

Zařazení v osevním postupu

Bob obecný, spolu s ostatními luskovinami, má v ekosystému na orné půdě výjimečné postavení, které je dané jeho schopností poutat vzdušný dusík na základě symbiózy s bakteriemi rodu Rhizobium. Patří k plodinám zlepšujícím úrodnost půdy, má příznivý vliv na její strukturu a mikrobiální zralost. Zároveň je svým olistěním a stavbou porostu dobrým konkurentem vzcházejícím plevelům. Jedná se o dobrou předplodinu a výbornou krycí plodinu (kmín, mák, víceleté pícniny). V osevním postupu se zařazuje mezi dvě obilniny. Optimální následnou plodinou je ozimá pšenice. Po sobě by se neměl pěstovat dříve než za 4 roky.

Využití na GPS (spodní lusky bobu jsou černé)

Sklizeň

Za 60 - 90 dnů se sklízí na zelené krmení, za 100 - 120 dnů na horkovzdušné úsušky. Při sklizni na GPS je optimálním termínem žlutá zralost (sušina drtě 35 - 40 %). Při pěstování ve směskách se sklízí při sušině 20 - 22 %, nechá se zavadnout na 40 - 45 % sušiny a následně se sklízí sběrací řezačkou.

Odrůdy

1. MERLIN
• Bělokvětá odrůda,
• beztaninová,
• raná,
• kratší lodyha,
• vyšší odolnost proti poléhání a lámání lodyh,
• HTS 530 - 550 g,
• světlá barva zrna,
• obsah N-látek středně vysoký,
• vhodný jako krycí plodina pro víceleté pícniny i pro produkci zrna,
• registrace 2001,
• vyšlechtěna v ŠS Chlumec nad Cidlinou.
2. MISTRAL
• Bělokvětá odrůda,
• beztaninová,
• vysoký výnosový potenciál,
• raná,
• kratší lodyha,
• velmi dobrá odolnost proti poléhání a lámání lodyh,
• HTS 540 - 560 g,
• zrno světle šedé plnějšího tvaru,
• obsah N-látek středně vysoký,
• vhodná krycí plodina i jako komponent do krmiv pro pěstování na semeno,
• registrace 2002,
• vyšlechtěna v ŠS Chlumec nad Cidlinou.
3. MERKUR
• Polopozdní,
• vyššího vzrůstu,
• klasicky barevně kvetoucí odrůda,
• velmi dobrá odolnost kořenovým chorobám, strupovitosti a virózám,
• pěstována na produkci píce i na zrno,
• vhodná do všech oblastí,
• registrace 1997,
• vyšlechtěna v ŠS Chlumec nad Cidlinou.
4. STABIL
• Klasická barevně kvetoucí odrůda,
• středně raná,
• vyšší lodyha,
• HTS 510 - 540 g,
• vhodný k produkci píce i zrna,
• do všech oblastí,
• registrace 1991,
• vyšlechtěno v ŠS Chlumec nad Cidlinou.

Jiří Skládanka, Jana Vrzalová 2006