Slunečnice roční
Helianthus annus L.
|
| Slunečnice roční |
Původ
Pochází z Ameriky (Nebraska a Mexiko). Nejstarší zmínky o pěstování slunečnice pocházejí z 15. století. Do Evropy přivezena v 16. století z Peru. Dlouho využívána jako okrasná rostlina. Jako polní plodina využívána ve Francii a Německu.
|
| Květenství slunečnice (konec květu) |
Morfologie
Výška rostlin 2 - 3 m. Slunečnice vytváří mohutný, silně rozvětvený kořenový systém s hloubkou zakořenění až 2 m. Olistěná lodyha u pícninářsky využívaných odrůd dosahuje výšky přes 2 m. Květenstvím je úbor na zmužnělém květním lůžku. Plodem je nažka. HTS 43 - 56 g.
Ekologické požadavky
Na půdu nemá slunečnice vysoké nároky. Daří se jí na všech půdách mimo půd extrémně lehkých, chudých, písčitých a půd zamokřených, těžkých a studených. Slunečnice snáší i drsnější klimatické podmínky, proto ji k pícninářskému využití pěstujeme i ve vyšších bramborářských a podhorských oblastech.
Biologie
Slunečnice je teplomilná plodina, v počátečním růstovém období je náročná na teplo i světlo, při klíčení vyžaduje teplotu půdy 8 - 10 °C. Po vzejití vyžaduje dostatek vláhy, mladé rostlinky vykazují chladuvzdornost, snáší pokles teplot až na -6 oC. Nejvyšší potřebu vláhy v průběhu svého vývoje vykazuje od fenofáze tvorby úborů do kvetení. Hluboké a intenzivní prokořenění půdy umožňuje rostlině odolávat suchu a pomáhá rostlině dobře využívat živiny a vodu z půdy.
Pícninářský význam
Pícninářský význam slunečnice je menší. V našich podmínkách se pěstuje buď pro přímé krmení nebo pro silážování. Mimo čistých porostů se slunečnice pícninářsky využívá jako komponent směsek s kukuřicí a luskovinami (peluška, vikve), kde zvyšuje produkci sušiny a ve směskách s luskovinami plní i funkci podpůrné plodiny.
Možnost dělené sklizně slunečnice (LKS, CCM). Při pěstování slunečnice na zelené krmení se sklizeň provádí před vytvořením květních úborů. Slunečnice k silážování se sklízí později (období vytváření semen).
Výnos slunečnice je při využití na zelené krmení 30 - 40 t.ha-1 a při využití na siláž 50 t.ha-1.
Nutriční hodnota
Ve fázi čtyř listů je obsah N-látek 29,78 %, ve fázi dvanácti listů 17,83 %, při tvorbě úborů 16,74 %, na začátku květu 13,07 % a na konci květu 12,22 % (Lichner et al., 1983).
|
| Porost slunečnice roční |
Agrotechnika
Vyséváme nejpozději do poloviny června. Výsevek činí 0,32 - 0,5 MKS.ha-1. Při pěstování na siláž 20 - 25 kg.ha-1 osiva, při pěstování na zeleno 30 - 40 kg.ha-1 osiva. Vzdálenost řádků při pěstování na siláž 30 - 40 cm, při pěstování na zeleno 25 cm. Hloubka setí 4 - 6 cm.
Slunečnice je velice náročná na živiny. Dávka N činí 70 – 100 kg.ha -1, dávka P 50 kg.ha-1 a dávka K 120 kg.ha-1. Pro hnojení můžeme využít také chlévský hnůj v dávce 30 - 40 t.ha-1.
Zařazení v osevním postupu
Slunečnice se zpravidla řadí mezi dvě obilniny. Vysévat ji můžeme i po ozimých meziplodinách, časných jarních směskách.
Sklizeň
Nejvhodnější termín sklizně na zelené krmení je před vytvořením květních úborů. Na siláž se sklízí v období tvorby semen. Řezanka musí být krátká a stonky rozdrcené. Krmná hodnota siláže závisí na fenofázi sklizně.
Hybridy
- ALBENA
- LOTUS
- EMIL
- DAVIL
Jiří Skládanka 2006