Pšenice obecná
Triticum aestivum L.
Pšenice obecná |
Jazýček a ouška pšenice |
Původ
Jeden z nejstarších kulturních druhů. Začátky pěstování spojeny se vznikem zemědělství před 10 000 lety.
Morfologie
Kořenový systém je slaběji vyvinutý. List široký, krátky, světle modrozelené barvy. Jazýček srředně vysoký, límečkovitý, uprostřed zaoblený. Ouška vyvinutá, obrvená, úzká. Květenstvím je klas.
Ekologické požadavky
Ve srovnání s žitem vyšší nároky na půdu. Vyžaduje půdy strukturní, hlinité až jílovitohlinité, neutrální až slabě kyselou půdní reakci (pH 6,2 - 7,0) a dobrou zásobu živin v půdě. Nevhodné jsou půdy písčité, kyselé a trvale zamokřené.
Biologie
Odnožuje na podzim i na jaře. Klíčit začíná při 2 - 4 °C. Při dostatku vláhy a teplotě 15 °C vzchází za 7 - 9 dní. Po vzejití poměrně rychle roste. Na dostatek vláhy a dusíku je náročná v období sloupkování.
Pícninářský význam
Komponent luskovinoobilních směsek (s ozimou vikví). Výhodou je pomalejší stárnutí píce pšenice a její chutnost. Je asi o dva týdny pozdnější než ozimé žito. Porosty pšenice je možné využít taky pro výrobu GPS.
Výnos až 25 t.ha-1 zelené píce.
Nutriční hodnota
Na počátku metání je obsah NEL 5,23 MJ.kg-1. Obsah vlákniny je na počátku metání 29,5 %. Ve voskové zralosti (sklizeň na GPS) je obsah NEL 5,55 MJ.kg-1 a obsah vlákniny 26,8 %.
Agrotechnika
Vysévá se v první polovině října. Výsevek 6 MKS.ha-1.
Dávka dusíku může být až 150 kg.ha-1 N. Intenzivnější výživou zpomalíme zhoršování kvality píce.
Zařazení v osevním postupu
Pro pícninářské využití můžeme pěstovat jako ozimou meziplodinu. Při pěstování jako hlavní plodina je velmi náročná na předplodinu. Nejlepší předplodinou jsou luskoviny nebo okopaniny.
Sklizeň
Na zelené krmení se sklízí za 210 - 230 dnů po výsevu. Na GPS ve fázi voskové zralosti. Délka řezanky by měla být 5 - 6 mm. Každé zrno a kolénko narušené.
Odrůdy
- ARANKA
- Dobrá odnožovací schopnost,
- kratší stéblo a dobrá odolnost k poléhání,
- možné vysévat po obilninách.
- MUNK
- Dobrá odolnost proti poléhání,
- Není dobré zařazení po obilnině.
Jiří Skládanka 2006