Obiloviny
Obiloviny jsou ve výživě zvířat, zejména prasat a drůbeže, nositelem velké části dusíkatých látek rostlinného původu a zejména hlavním zdrojem energie ve formě škrobu. Ten jako složka bezdusíkatých látek výtažkových se podílí na stavbě obilných zrn. Všeobecně je řadíme mezi glycidová krmiva. Obsah dusíkatých látek bývá v průměru okolo 10 %. Obsah vlákniny je nízký s výjimkou ovsa, kde její zvýšení je dáno přítomností pluch. Oves a kukuřice mají také vysoký obsah tuku. Obiloviny obsahují dostatek vitamínů B a E. Limitujícími aminokyselinami jsou lysin, potom threonin, u kukuřice tryptofan.
Zrna obilovin patří ke krmivům nejchudobnějším na minerální látky. Zvlášť nízký je obsah vápníku. Fosfor je zase vázaný ve formě kyseliny fytové. Zvířata nemají enzym fytázu potřebný k jeho uvolnění z této vazby, fosfor se dostává výkaly či trusem do půdy a zde dochází k jeho uvolnění působením enzymů půdních mikroorganismů. Může dojít k jeho vyplavení do vod a následně k ekologickým problémům ve vodních nádržích souvisejících s eutrofizací.
Nutriční hodnota obilovin není stejná. U některých je negativně ovlivněna přítomností různých neškrobových polysacharidů (NSP, z anglického non-starch polysaccharides). Tato skupina stavebních polysacharidů je při hodnocení krmiv součástí komplexu vlákniny. Část NSP je rozpustná ve vodě. NSP jsou jen omezeně stravitelné nebo nestravitelné.
Obiloviny se někdy zkrmují bez další úpravy (drůbeži), většinou se však šrotují. Někdy se mačkají nebo se používá různých způsobů hydrotermické úpravy. Podíl obilovin v krmných směsích se pohybuje obvykle od 30 do 70 %.
Foto
