Trávníkové druhy
Základní trávníkové druhy
Doplňkové druhy
Jeteloviny
Kategorie trávníků
Zakládání trávníků
Ošetřování trávníků
Sportovní trávníky
Golfové trávníky
Choroby trávníků
Plevele trávníků
Kobercové trávníky
Literatura
© 2007
Trávy patří do čeledi Poaceae. Kořenový systém je svazčitý a sahá do hloubky 15 - 20 cm. Nadzemní travní výhony mohou být stébelné nebo listové. U trávníků podporujeme pravidelným využíváním a hnojením tvorbu listových travních výhonů. Kromě toho, že se trávy rozmnožují generativně (prostřednictvím obilek), tak se mohou rozmnožovat také vegetativně prostřednictvím odnoží. Nové odnože vyrůstají z odnožovací uzliny, která vzniká nahloučením kolének (nodů) na bázi stébla. Odnože jsou geneticky identické s mateřskou rostlinou. Intenzita odnožování rozhoduje o hustotě porostu. U trav můžeme rozlišit dvě období intenzivního odnožování. Jarní odnožování a letně–podzimní odnožování. Odnožování se zastavuje při přechodu trav ze stádia vegetativního do stádia generativního a při nedostatku vláhy a živin. V trávnících můžeme pravidelným kosením, závlahou a výživou odnožování ovlivňovat a trávy tak mohou odnožovat v průběhu celého vegetačního období bez výraznějších výkyvů, ke kterým dochází například na loukách.
Trávy odnožují dvěma základními způsoby – intravaginálně a extravaginálně. Při intravaginálním odnožování vyrůstá nová odnož souběžně s mateřskou odnoží, uvnitř přízemních listových pochev. Trsy trav jsou kompaktnější. Při extravaginálním odnožování pronikají dceřiné odnože přízemními listovými pochvami mateřských odnoží. Trsy trav jsou volnější. Podle charakteru vytvářeného drnu můžeme trávy rozdělit na trsnaté a výběžkaté. Trsnaté trávy dále dělíme na hustě trsnaté (odnožují pouze intravaginálně) a volně trsnaté (mohou odnožovat intravaginálně i extravaginálně). Výběžkaté trávy (odnožují pouze extravaginálně) můžeme rozdělit na trávy s nadzemními výběžky (stolony) a podzemními výběžky (rhizomy). Podzemní výběžky můžeme dělit na krátké a dlouhé. Všeobecně je možné říci, že trávy hustě trsnaté hůře snášejí sešlapávání, zatímco trávy volně trsnaté a výběžkaté snášejí sešlapávání velmi dobře a pravidelná zátěž navíc podporuje intenzitu jejich odnožování.
|
| Rozdělení trav podle způsobu odnožování a podle charakteru vytvářeného drnu |
Důležitý je také vztah trav k jarovizačnímu stádiu. Trávy můžeme rozdělit na druhy jarního a ozimého charakteru. Druhy ozimého charakteru kvetou zpravidla jednou za rok (jílek vytrvalý). Květenství vytvoří za podmínky, že projdou jarovizačním stádiem (poklesem teplot), kdy dochází k diferenciaci vegetačního vrcholu (základů květenství). Jarovizační stádiem prochází v zimním období. Pokud trávy ozimého charakteru neprojdou jarovizačním stádiem nemohou vytvářet květenství a následně obilky. Tyto trávy nejlépe rostou během jara. Druhy jarního charakteru mohou kvést víckrát za rok (lipnice roční). K diferenciaci generativních orgánů není třeba inicializace jarovizačním stádiem. Aktivní růst je od půlky dubna do půlky října. Většinou rostou během teplého počasí.
Jílek vytrvalý patří mezi volně trsnaté trávy. Na 1 m2 může vytvářet až 95000 výhonů. Šířka listové čepele bývá u trávníkových odrůd kolem 1,6 mm.
|
|
| Detail listu jílku vytrvalého | Rubová strana listu je lesklá |
Optimální výška kosení je na 1,5 – 4,0 cm v závislosti na odrůdě. Některé odrůdy (Bargold) snášejí sekání na výšku 6 mm. Tyto odrůdy se používají také do reprezentačních trávníků nebo regeneraci golfových greenů. Jílek vytrvalý vzchází do 5 až 7 dnů a řadí se tak mezi nejrychleji vzcházející trávníkové druhy. K plnému zapojení dochází již za 6 – 8 měsíců. Díky rychlému vývinu je často využíván pro přesevy mezerovitých míst v trávníku. Konkurenčně je velmi silný. Velmi dobře snáší časté sekání a sešlapávání. Ve vhodných klimatických podmínkách je jeho vytrvalost takřka neomezená. Jedná se zejména o státy ovlivněné převážně atlantickým klimatem. Ve středoevropských podmínkách, zejména na písčitých půdách, je náchylný k vymrzání a je často napadán houbovými chorobami (rez travní, plíseň sněžná, padlí travní). Odolnější vůči napadení houbovými chorobami bývají domácí odrůdy, přizpůsobené klimatickým podmínkám svého vzniku. Nesnáší dlouhodobé zastínění a zamokření. Vytrvalost v porostu se v závislosti na stanovišti pohybuje od 3 do 6 let. Známá je také symbióza některých odrůd s endofytními houbami rodu Neotyphodium, konkrétně Neotyphodium lolii.
Využívá se do sportovních trávníků (směsi s lipnicí luční), užitkových trávníků, na odpaliště a dráhy golfových hřišť, pro krajinné trávníky. Vzhledem k šířce listových čepelí a lesklému rubu listů není vhodný pro okrasné jemnolisté trávníky.
|
|
| Trávník z jílku vytrvalého (odrůda Bargold) | Směs jílku a lipnice ve sportovním trávníku |
Houby žijí v mezibuněčných prostorách mladých pletiv (listové pochvy, stébla, semena). Infikované rostliny vykazují lepší vitalitu, vytrvalost, hustotu, zbarvení, odolnost vůči stresu (sucho). Produkují také alkaloidy škodlivé pro býložravce (peramin). Díky těmto alkaloidům je menší poškození hmyzem. Využití infikovaných rostlin do trávníků s nízkou úrovní ošetřování (low input trávníky). Záměrná infekce vyselektovanými kmeny endofytních hub může být prováděna při šlechtění. Projevy symbiózy nejsou stále. Interakce endofytické houby a hostitele záleží na prostředí a genotypu hostitele. Stálejší projevy simbiózy u kostřavy rákosovité (Festuca arundinacea).
Široká ekologická amplituda. Roste na různých typech půd a stanovištím s různou vlhkostí. Vytrvalost kolem 9 let. Klíčí většinou za 10 – 17 dní, ale při nedostatku vláhy může vzejít až za 4 týdny. Vývin je pozvolný. Snáší mírné zastínění. Symbióza s endofytními houbami Epichloë festucae zvyšuje toleranci vůči suchu, podporuje vytrvalost rostlin a rostliny jsou rezistentní vůči hmyzu (alkaloidy peramin a ergovalin).
|
| Detail listu kostřavy červené |
V trávníkářství se využívají tři formy kostřavy červené:
|
|
| Kostřava červená krátce výběžkatá | Kostřava červená trsnatá |
Patří mezi hustě trsnaté trávy. Na 1 m2vytváří až 120 000 výhonků. Listové čepele jsou velmi úzké. Jejich šířka je kolem 0,6 mm. Uplatňuje se v okrasných jemnolistých trávnících a golfových greenech. Snáší sekání na výšku 4 mm (golfové greeny). Při sečích nad 6 cm se tvoří velké množství stařiny. Obrůstá časně na jaře vytváří hustý travní koberec. Kostřava červená trsnatá je vytrvalá a suchovzdorná. Při nedostatku vláhy šedne a zavadá.
Využívá se do golfových greenů, drah golfového hřiště, okrasných trávníků, užitkových trávníků (parky), krajinných trávníků (okraje komunikací, sady, vinice).
Tato forma kostřavy červené má krátké výběžky. Charakterem růstu se blíží spíše trsnaté formě kostřavy červené. Snáší kosení na výšku 3 mm. Pochází z přímořských oblastí a je tolerantní k zasoleným půdám a půdám kontaminovaným těžkými kovy.
Ve směsích se kombinuje s kostřavou červenou trsnatou. Využívá se do golfových greenů, drah golfových hřišť, okrasných trávníků, užitkovýchtrávníků (parky).
Jedná se o nejvzrůstnější formu kostřavy červené, která má dlouhé podzemní výběžky. Ve srovnání s předešlými formami má širší listy a vytváří řidší porost. Svými dlouhými výběžky rychle zaplňuje prázdná místa v porostu.
Využívá se především pro odpaliště a dráhy golfových hřišť, užitkové trávníky a krajinné trávníky.
Lipnice luční má dlouhé podzemní výběžky (rhizomy). Její trsy jsou řidší, na 1 m2 vytváří trávníkové odrůdy kolem 90 000 výhonků. Patří k širokolistým druhům. Šířka listové čepele kolem 1,8 mm omezuje její využití v okrasných trávnících. Barva závisí na odrůdě, může být od světle zelené až po tmavě zelenou.
|
|
| List lipnice luční s dvojrýžkou | Rhizomy lipnice luční |
Výška seče 1,8 – 3,0 cm. Vzhledem k její vytrvalosti a schopnosti rychlé regenerace se využívá do zatěžovaných sportovních trávníků (směsi s jílkem vytrvalým). Velmi rychle regeneruje a po sečích dobře obrůstá. Snáší mírné zastínění. Vzchází za 15 – 25 dní. Snáší široké spektrum ekologických podmínek. Pomalý vývin, trávník je plně zapojen až druhý rok po výsevu. Vytrvalost v porostu až 10 let.
Využívá se především pro sportovní trávníky, užitkové trávníky (parky), krajinné trávníky, odpaliště a dráhy golfových hřišť a také pro okraje jamkovišť (forgreeny).
|
| Barevná variabilita odrůd lipnice luční |
V poslední době byly vyšlechtěny odrůdy typu „Limousine“, které jsou krátce výběžkaté, jemnolisté a mají hustší trsy. Jsou určeny pro využití např. do golfových greenů nebo okrasných trávníků.
Psineček tenký je výběžkatý. Vytváří krátké nadzemní i podzemní výběžky. Patří k úzkolistým druhům. Pomalu vzchází (12 – 18 dnů), ale v dalších letech má vysokou konkurenční schopnost. Vytváří mimořádně jemný a pružný drn a je tolerantní k extremně nízkému sekání (3 mm), ale na jaře později obrůstá. Další nevýhoda spočívá ve sklonu k plstnatění a náchylnosti k plísni sněžné. Roste i na chudších písčitých půdách. Nesnáší zastínění. Potřebuje dostatečnou zálivku. Sucho přežívá v dormantním stavu. Porost zavadá a ztrácí zelenou barvu.
|
|
| Detail listu psinečku tenkého | Trávník z psinečku tenkého (odrůda Penn G2) |
Využití nachází v golfových greenech (směsi s kostřavou červenou), krajinných trávnících (zatravňování břehů vodotečí) a díky jemným listům také v okrasných trávnících. Můžeme ho najít také ve směsích pro tenisové trávníky.
| Předchozí |
Autor Jiří Skládanka, Jana Vrzalová, Ivo Vyskočil
Datum poslení aktualizace stránky: 03. 07. 2009 |
Následující |