| dusíkatá | fosforečná | draselná | vápenatá | hořečnatá | vícesložková |

            Minerální hnojiva umožňují uhradit živiny, které jsou exportovány z půdy a z větší části odcházejí z koloběhu živin v zemědělském podniku. Tím zabraňují poklesu účinné hladiny živin v půdě.  K exportu živin z půdy dochází sklizněmi (odčerpají 350-650 kg N, P, K, Ca, Mg), dále jsou to ztráty vyplavením, smyvem a různou sorpcí (chemickou, biologickou). Uvedené ztráty musí být pravidelně nahrazovány hnojením, protože uvolňování živin z primárních minerálů nebo trvalého humusu nestačí k zajištění potřeby živin pěstovaných rostlin.

            Minerální hnojiva nejsou jen přímým a pouhým dodavatelem živin pro zemědělské plodiny. Jejich funkce v zemědělské výrobě je širší, protože působí pozitivně přímo na výživu a výnos hnojené plodiny, dále na výživu a výnos následných plodin zvýšením obsahu přístupných živin v půdě. Kromě toho jsou jejich kladné účinky také nepřímé, protože ovlivňují ostatní faktory půdní úrodnosti a zpětně působí zvýšením výroby statkových hnojiv, protože vyšší sklizně umožňují rozvoj živočišné výroby.

            Správně použitá minerální hnojiva se neprojeví jen zvýšením výnosů, ale i dobrou jakostí a větší trvanlivostí produktů při skladování, lepší sklizitelností porostů (nepoléhavost), vyšší odolností plodin proti chorobám a škůdcům i nepříznivým povětrnostním vlivům (např. suchu)  a lepší ochranou životního prostředí (silnější prokořenění půdního profilu).

            Nesprávné, nevhodné nebo dokonce špatné používání minerálních hnojiv neprospívá ani rostlinám a půdě, a proto ani člověku.

 Spotřeba minerálních hnojiv u nás a ve světě

            Zabezpečení pěstovaných rostlin optimálním množstvím živin není možné bez účelného použití minerálních hnojiv. Při jejich aplikaci je třeba ovšem dbát na to, aby se nestala zdrojem ohrožení životního prostředí a potravního řetězce. Zvyšování zemědělské výroby v zemědělsky vyspělých zemích extenzivními cestami není možné, zatímco v rozvojových zemích jsou rezervy, protože potenciální využitelnost půdy je přibližně 40%.

Porovnání spotřeby hnojiv a statkových hnojiv na zemědělskou (z.p.) a z toho ornou půdu (o.p.) 

Poznámka: x podle stavu v roce 1995

             Zatímco v zemích se střední a nižší úrovní hospodaření se spotřeba minerálních hnojiv zvyšuje výrazně, v zemích s vyspělým zemědělstvím, kde se již dlouhodobě hnojí a je dosažen vyšší stupeň půdní úrodnosti, se nárůsty spotřeby hnojiv zmírňují. Jestliže např. v roce 1950 bylo zhruba 70% minerálních hnojiv použito ve vyspělých zemích, hlavně v západní Evropě a USA, tak v bývalých zemích východního bloku bylo vyrobeno a spotřebováno 20% min. hnojiv a zbývajících 10% v rozvojových zemích.

            V 70. letech se růst spotřeby minerálních hnojiv ve vyspělých státech poněkud zpomalil a po roce 1980 došlo prakticky k vyrovnání spotřeby s bývalými státy východního bloku (40%) a v rozvojových zemích dosáhla spotřeba hnojiv asi 20% celosvětové produkce.

            V České republice údaje z AZP dokumentují, že se začíná neúměrně zvyšovat podíl půd s nízkou a vyhovující zásobou živin, která je odrazem dlouhodobě stagnující spotřeby čistých živin v minerálních hnojivech.

 Průměrná spotřeba minerálních hnojiv (kg č.ž.) na ha zemědělské půdy (podle MZe)

                 Rovněž dlouhodobě nízká spotřeba vápenatých hmot se promítá zvláště v oblastech s humidnějším klimatem do většího zastoupení kyselých a silně kyselých půd, i když podle Čermáka (2002) pH půd se snížilo u všech kultur pouze o 0,1 s výjimkou luk a pastvin, kde snížení dosáhlo hodnoty 0,2. Na této kultuře podíl půd extrémně kyselých až silně kyselých v cyklu 1999 – 2001 dosahuje 34,4% oproti 26,6% v cyklu 1993 – 1995. Ukazuje se tedy, že ani dotace na vápnění nezměnily výrazně přístup zemědělců k vápnění, a tak dále čerpáme tento významný makroelement ze staré zásoby.

            Další z živin, jejíž aplikace se v posledních letech výrazně uplatňuje na výnosech plodin a jejich kvalitě, je v ČR síra. Pravidelně se snižující depozice této živiny vedou k poklesu jejího přirozeného obsahu v půdě, který snižuje využití dusíku rostlinami. Pro některé regiony je již nyní hnojení sírou velmi aktuální, poněvadž měrné emise síry se pohybují se pohybují od 5 do 17 kg S.ha^-1a průměrný odběr této živiny u olejnin činí 50-100 kg a u ozimé pšenice při výnosu 6 t kolem 25-30 kg S.ha ^–1.

            Uvedený stav vede k poklesu výnosů a k nerůstajícímu odběru živin staré půdní síly. Rovněž očekávaná změna poměru živin ve prospěch dusíku je realitou. V roce 2002 byl u nás poměr N:P₂O₅: K₂O = 1:0,17:0,11 ( v roce 1990 1:0,63:0,56).

            Pokles ve spotřebě živin však musí zajistit setrvalost zemědělské produkce, která prostřednictvím výnosů plodin a jejich kvalitativní parametry povede i k ekonomicky efektivní výrobě a zajistí tím všechny stránky, které má zemědělství v agrosystému plnit.

            Světové zkušenosti s používáním minerálních hnojiv ukazují, že jednotlivá fakta jejich záporného vlivu na okolní prostředí souvisí především s chybami v jejich použití. Hlavními kritérii ve světovém měřítku budou tedy nejen agrochemická účinnost hnojiv a ekonomika hnojení, ale i hlediska ekologická a zdravotní.

            Tyto učební texty pojednávají o hnojivech uvedených v Seznamu registrovaných hnojiv k 1.1.2003 podle zákona č. 156/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

nahoru

autor textu: Prof. Ing. Jaroslav Hlušek, CSc.

Přepočítávací koeficienty

Minerální hnojiva se sírou (doplňkový text)