| železo | mangan | bór | zinek | molybden | měď | kobalt |

| fotografie deficitů Mn u kulturních plodin | fotografie toxického působení nadbytku Mn |

            Obsah manganu v rostlinách kolísá od 0,001-0,01% sušiny u různých druhů i v různých orgánech jedné a téže rostliny. Nejbohatší jsou obaly semen a plodů, zárodky semen a zelené listy. Rostlina ho přijímá jako Mn²⁺ nebo jako Mn-chelát. Antagonisticky působí vápník, hořčík, NH₄⁺ aj., synergický vliv se projevuje u nitrátů.

            Pohyblivost manganu v rostlině je velmi nízká, pohybuje se zřejmě v chelátové vazbě. Jako transportéry slouží látky peptidického charakteru, které mohou být shodné pro několik kovů.

            V biochemických funkcích je podobný hořčíku, aktivuje některé enzymy,kde může být nahrazen hořčíkem. Mangan hraje důležitou úlohu při oxidaci IAA (indolyloctové kyseliny). Je pravděpodobné, že vysoká koncentrace manganu v rostlinách má vztah k deficienci auxinu. Zvláště významná je jeho funkce fotosyntetického transportu elektronu (při fotolýze).

            Mn je dále nezbytný pro redukci NO₂^- z NO₃^-. Při deficienci a toxicitě Mn se může zvyšovat obsah NO₃^- v rostlinách jako důsledek nitrátreduktázového systému. Nejcitlivějšími organelami na nedostatek manganu jsou chloroplasty.

            Mezi rostlinami se projevují velké druhové rozdíly jak v nárocích, tak i ve schopnosti příjmu Mn z půdy. Klesne-li koncentrace přijatelného manganu v půdě pod určitou hranici, sníží se i jeho obsah v rostlinných tkáních, což se navenek projeví určitými příznaky. Dochází k listové chloróze. Při silnějším nedostatku manganu se listy úplně odbarví, přičemž nervatura zůstává zelená. Růst je silně omezen nebo se dokonce zcela zastaví. V pozdějších stadiích se objevují šedozelené skvrny, které pak hnědnou a zasychají. Vnější příznaky vznikají následkem změn v plastidech, kde dochází k zastavení tvorby chlorofylu. Většina plastidů hrudkovatí, později se úplně rozpustí a tvoří žlutavý roztok v cytoplazmě. Rostliny nemohou spotřebovat škrob a přeměňují jej v tuky, které se hromadí v buňkách. V lodyhách dochází k úbytku xylému, špatně se vyvíjí kořenový systém, přičemž jsou nejvíce postiženy postranní kořeny. Dochází k omezení růstu plodů a mnohdy se rostliny do tohoto stadia vůbec nedostávají.

            Rostliny odčerpávají v průměru 500-1000g Mn.ha^-1.rok^-1. K odstranění deficience se používá MnSO₄ nebo vhodnější je chelát manganu (Mn-EDTA). Dávku 1-5kg Mn.ha^-1 aplikovat ve 400-600 l vody (tj. 0,15-1,25% roztoku).

            Nadbytek manganu v půdě vyvolává na rostlinách rovněž těžké chlorózy. Na rubu listů se tvoří hnědé až červenohnědé tečky, které v pozdějším stadiu splývají ve větší skvrny. Při silném nadbytku listy odumírají.

            Na přihnojení manganem velmi dobře reaguje cukrovka, krmná řepa, oves, pšenice, ječmen, hrách, fazol, brambory, ovocné stromy, vinná réva. Dobrou reakcí se vyznačují brukvovité rostliny.

  nahoru

autor textu: Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.

Deficit Mn u brambor