| železo | mangan | bór | zinek | molybden | měď | kobalt |

| fotografie deficitů Cu u kulturních plodin | fotografie toxického působení nadbytku Cu |

            Obsah mědi v rostlinách závisí především na druhových zvláštnostech rostlin a na půdních podmínkách. Průměrný obsah mědi v rostlinných pletivech kolísá od 1,5 do 8,5 ppm v sušině. Vysoký obsah mědi byl zjištěn v listech, generativních orgánech, v plodech a semenech.

            Měď není příliš mobilní v rostlinách, i když může být translokována ze starých listů do mladých. Pohyb je závislý na jejím obsahu v rostlině.

            Relativně vysoká koncentrace Cu se objevuje v chloroplastech, a to až 70% z celkového obsahu Cu v listech. Měď plní v rostlině funkci katalytického prvku, kde se bezprostředně váže na molekulu bílkoviny. Dále je složkou proteinu v chloroplastu, kterým je zabezpečován transport elektronů. Měď může hrát významné místo v syntéze nebo stabilitě chlorofylu a dalších rostlinných pigmentů, i když mechanismus není dosud plně objasněn. Měď je součástí enzymových oxidáz (cytochromoxidázy, askorbátoxidázy, polyfenoloxidázy ap.). Spolu s Fe se podílí na redukci nitrátů v rostlině (je složkou nitritreduktázy). Vedle těchto reakcí měď se objevuje v proteinovém a sacharidovém metabolismu. Při deficienci Cu dochází v rostlinách k destrukci proteinu až na rozpustné aminokyseliny. Tím může být vysvětlena funkce Cu jako kofaktoru při syntéze enzymu a vliv Cu na DNA a RNA syntézu. U mladých rostlin, kde je proteinová syntéza velmi aktivní, nižší hladiny DNA byly pozorovány právě při Cu deficienci.

            Měď potřebují vikvovité rostliny také k symbiotické fixaci N₂. Předpokládá se, že Cu ovlivňuje syntézu leghemoglobinu. Při nízké hladině Cu rhizobia např. Trifolium subteraneum byly malé.

            Při deficienci Cu se projevují chronická onemocnění. Postižené rostliny rostou zpočátku normálně, avšak v pozdějším období ontogeneze dochází k postupnému odumírání apikálních listů, jejich zasychání a změně barvy do silně žlutého odstínu. Takto jsou postiženy především staré listy, protože měď je ze starých listů transportována do mladých. Dalším z charakteristických příznaků deficience mědi je zastavení růstu, pokles turgoru a vadnutí.

            Na půdách s malým obsahem Cu se doporučuje předseťové máčení semen v roztoku Cu(NO₃)₂ nebo CuSO₄. K aplikaci na list se doporučuje Cu aplikovat ve formě DTPA, který je účinnější než EDTA. Ve formě chelátů je měď obsažena ve speciálním hnojivu Kuprocit (5% Cu a 5% N), a Kuprohum (6,7% Cu, 4,8% N, 3,2% S).

            Nejcitlivěji na nedostatek mědi v půdě reagují oves, ječmen a pšenice, méně žito, len a leguminózy, nejméně citlivé jsou brambory.

  nahoru

autor textu: Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.

Deformace klasu ječmene při silném nedostatku mědi