| 
           | 
          
             |
                        železo | mangan
            | zinek | měď
            | bór | molybden
            |  
             
            
             
            zinek v půdě 
             
                       
            Zinek je v půdě obsažen v různých formách, jeho celkový
            obsah je značně rozdílný a závisí zejména na obsahu zinku v
            mateční hornině a charakteru půdotvorného procesu. V ornicích
            činí 10-300 ppm Zn, a to z převážné části v anorganické
            vazbě.
            
             
                       
            V
            nevýměnné formě je zinek vázán v mřížce různých minerálů
            (biotit, augit, amfibol aj.), kde neutralizuje negativní valence
            neobsazené vodíkem, popř. izomorfně nahrazuje hořčík. Více
            zinku obsahují horniny bazické než kyselé, neboť v kyselém
            prostředí jsou sloučeniny rozpustnější.
            
             
                       
            Kromě
            uvedených hornin tvoří část nevýměnného zinku také
            nerozpustné sloučeniny, jako např. Zn2SiO4,
            Zn3(PO4)2 včetně jeho vodnatých
            forem, Zn(OH)2, ZnCO3 aj. Uvedené nevýměnné
            formy zinku včetně organických sloučenin tvoří v půdě převážnou
            část celkového obsahu Zn. Jeho přijatelnost je velmi nízká. Zvětráváním
            se uvolňuje iont Zn2+, zvláště v kyselém prostředí.
            Organické látky jsou schopny vázat zinek do stabilních forem, a
            proto se hromadí hlavně v humózním horizontu a v rašelině.
            
             
                       
            Průměrný
            obsah výměnného zinku v našich půdách činí 0,2-2,0 ppm, z čehož
            vodorozpustný podíl je pouze 1-10%. Obsah výměnného zinku v půdě
            závisí na obsahu koloidů, aktivních fosforečných iontů, ale
            také na hodnotě pH. Vliv půdní reakce na mobilitu zinku v půdě
            spočívá v jeho amfoterním charakteru. V kyselém prostředí (pH
            = 4) vytváří zinek vysoce polarizované kationty Zn2+,
            které se při zvyšování pH sráží ve formě nepatrně rozpustného
            hydroxidu zinečnatého. Při dalším zvyšování pH vznikají
            zinečnatany, z nichž bývá nejvíce zastoupen zinečnatan vápenatý,
            které jsou velmi málo rozpustné. Z tohoto důvodu obsahují kyselé
            půdy až 10x více výměnného a rozpustného zinku než půdy
            neutrální a rovněž jeho vertikální pohyb je v takových půdách
            rychlejší. Nejmenší rozpustnost zinku byla zjištěna při pH
            5,5-6,9. V alkalických půdách s vysokým obsahem Na+
            se v důsledku tvorby rozpustnějších zinečnatanů sodných typu
            Zn(ONa)2 obsah přijatelného zinku opět zvyšuje. Na
            sorpční komplex může být zinek poután jako Zn2+, Zn(OH)+
            nebo ZnCl+. Všechny takto poutané ionty však nejsou výměnné.
            
             
                       
            Nepatrné
            množství zinku se v půdě nachází ve formě vodorozpustných
            solí. Nejvíce rozpustný je chlorid zinečnatý - ZnCl2.11/2
            H2O, dusičnan zinečnatý - Zn(NO3)2.6H2O
            a síran zinečnatý - ZnSO4.7H2O.
            
             
                       
            Mezi
            antropogenní zdroje zinku patří hlavně podniky barevné
            metalurgie. V důsledku této činnosti dospěla kontaminace půd
            zinkem v některých oblastech k vysoké akumulaci tohoto prvku v
            horní vrstvě půd a stala se vážným problémem v ochraně životního
            prostředí.. Podle výsledků průzkumu půd má 67,2% půd v ČR
            střední , 5,9% nízkou a 26,9% vysokou zásobu přístupného
            zinku.
            
             
             
            nahoru
            
             
             
           | 
          
           |