Živinný režim půd

| makroelementy v půdě | mikroelementy v půděužitečné prvky | těžké kovy v půdě |

| železo | manganzinek | měď | bórmolybden

 
měď v půdě


            Celkový obsah mědi v půdě je uváděn v rozmezí 1-100 mg.kg-1 půdy, ale také 2-180 mg.kg-1. Vlivem biologické sorpce klesá obsah mědi s hloubkou profilu, převážná část se nachází v humózním horizontu. Formy, v nichž se měď v půdě nachází, jsou z hlediska jejich přístupnosti pro rostliny velmi rozdílné a lze je rozdělit do následujících skupin:

  • nevýměnná měď

  • měďnaté minerály,

  • měď vázaná v organických sloučeninách,

  • těžce rozpustné soli mědi,

  • výměnná měď,

  • vodorozpustné soli mědi.

            V půdě se měď nachází ve formě kationtů Cu2+ a Cu+, přičemž ionty Cu+ vznikají v půdě pouze redukcí Cu2+ v anaerobních podmínkách.

            Měď nepřístupná je tvořena vazbou Cu2+ v minerálech (chalkopyrit, malachit). Velmi pevná vazba mědi je i v organických sloučeninách. Rostlinám nepřístupná měď je také součástí těžce rozpustných solí, jako je Cu3(PO4)2.3H2O, Cu2O, CuO, CuOH, Cu(OH)2, které jsou rozpustné pouze v kyselinách, a proto nemohou být bezprostředním zdrojem Cu pro rostliny.

            Výměnná měď představuje přibližně 1% z celkového obsahu. Výměnných reakcí se zúčastňuje kationt Cu2+, který je poután organickými i minerálními koloidy. Humínové kyseliny jsou schopny poutat 200-250 mmol Cu na 100g. Z jílových minerálů je měď nejsilněji poutána montmorillonitem. Pevnost vazby mědi v SK je podstatně větší než u ostatních kationtů.

            Vododrozpustná forma mědi je v půdě nejpohyblivější. Kationty Cu2+ se do půdního roztoku dostávají z vodorozpustných solí - CuCl2.2H2O, CuSO4.5H2O, Cu(NO3)2.3H2O, Cu(NO3)2.6H2O. Rozpustnost mědi se zvyšuje s poklesem pH půdy. Rozpustné sloučeniny poskytují rostlinám lehce přístupnou měď.

            Na pohyblivost mědi v půdě má vliv řada faktorů. Pohyblivost se zvyšuje s klesajícím pH; používáním fyziologicky kyselých hnojiv a prováděním dalších opatření, způsobujících okyselování půdy. Ke zlepšení pohyblivosti mědi dochází rovněž při zlepšení podmínek, které umožňují nitrifikaci, přičemž měď přechází z organických vazeb na přístupnější minerální formu. Naproti tomu vápnění půd způsobuje silnější vazbu mědi v půdě. Ke snížení pohyblivosti dochází rovněž působením všech procesů, které zesilují vazbu mědi s organickými látkami půdy a tvoří s nimi pevné sloučeniny. Konkurence jiných kationtů (s vyjímkou vápníku) nemá většího praktického vlivu na pohyblivost mědi v půdě.

            Průzkum orných půd na obsah mikroelementů ukázal, že většina půd ČR se vyznačuje středním obsahem mědi (83,3%). O nízký obsah se jedná pouze v 5,0% případů a vysoký na 11,7% ploch.

nahoru


autor textu: Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.

Poslední aktualizace: 16.01.2007 17:17
 

   


 

 

Ústav agrochemie a výživy rostlinMZLU v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno