| makroelementy v půdě | mikroelementy v půdě | užitečné prvky | těžké kovy v půdě |

| železo | mangan | zinek | měď | bór | molybden | 

 
měď v půdě

            Celkový obsah mědi v půdě je uváděn v rozmezí 1-100 mg.kg^-1 půdy, ale také 2-180 mg.kg^-1. Vlivem biologické sorpce klesá obsah mědi s hloubkou profilu, převážná část se nachází v humózním horizontu. Formy, v nichž se měď v půdě nachází, jsou z hlediska jejich přístupnosti pro rostliny velmi rozdílné a lze je rozdělit do následujících skupin:

• nevýměnná měď

• měďnaté minerály,

• měď vázaná v organických sloučeninách,

• těžce rozpustné soli mědi,

• výměnná měď,

• vodorozpustné soli mědi.

            V půdě se měď nachází ve formě kationtů Cu²⁺ a Cu⁺, přičemž ionty Cu⁺ vznikají v půdě pouze redukcí Cu²⁺ v anaerobních podmínkách.

            Měď nepřístupná je tvořena vazbou Cu²⁺ v minerálech (chalkopyrit, malachit). Velmi pevná vazba mědi je i v organických sloučeninách. Rostlinám nepřístupná měď je také součástí těžce rozpustných solí, jako je Cu₃(PO₄)₂.3H₂O, Cu₂O, CuO, CuOH, Cu(OH)₂, které jsou rozpustné pouze v kyselinách, a proto nemohou být bezprostředním zdrojem Cu pro rostliny.

            Výměnná měď představuje přibližně 1% z celkového obsahu. Výměnných reakcí se zúčastňuje kationt Cu²⁺, který je poután organickými i minerálními koloidy. Humínové kyseliny jsou schopny poutat 200-250 mmol Cu na 100g. Z jílových minerálů je měď nejsilněji poutána montmorillonitem. Pevnost vazby mědi v SK je podstatně větší než u ostatních kationtů.

            Vododrozpustná forma mědi je v půdě nejpohyblivější. Kationty Cu²⁺ se do půdního roztoku dostávají z vodorozpustných solí - CuCl₂.2H₂O, CuSO₄.5H₂O, Cu(NO₃)₂.3H₂O, Cu(NO₃)₂.6H₂O. Rozpustnost mědi se zvyšuje s poklesem pH půdy. Rozpustné sloučeniny poskytují rostlinám lehce přístupnou měď.

            Na pohyblivost mědi v půdě má vliv řada faktorů. Pohyblivost se zvyšuje s klesajícím pH; používáním fyziologicky kyselých hnojiv a prováděním dalších opatření, způsobujících okyselování půdy. Ke zlepšení pohyblivosti mědi dochází rovněž při zlepšení podmínek, které umožňují nitrifikaci, přičemž měď přechází z organických vazeb na přístupnější minerální formu. Naproti tomu vápnění půd způsobuje silnější vazbu mědi v půdě. Ke snížení pohyblivosti dochází rovněž působením všech procesů, které zesilují vazbu mědi s organickými látkami půdy a tvoří s nimi pevné sloučeniny. Konkurence jiných kationtů (s vyjímkou vápníku) nemá většího praktického vlivu na pohyblivost mědi v půdě.

            Průzkum orných půd na obsah mikroelementů ukázal, že většina půd ČR se vyznačuje středním obsahem mědi (83,3%). O nízký obsah se jedná pouze v 5,0% případů a vysoký na 11,7% ploch.

nahoru

autor textu: Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.