| makroelementy v půdě | mikroelementy v půdě | užitečné prvky | těžké kovy v půdě |

| železo | mangan | zinek | měď | bór | molybden | 

 
železo v půdě

            Celkový obsah železa v půdě je poměrně vysoký. V půdě tvoří železo hlavně oxidy, sulfidy, fosfáty a silikáty. Největší část železa nacházíme v půdě v pevně vázané nevýměnné formě jako součást krystalové mřížky četných primárních a sekundárních minerálů. Z primárních minerálů jsou to augit, biotit, amfibol, olivín aj. Dále je obsaženo v různých oxidech (např. goethit, hematit, magnetit), které se v půdách objevují nejčastěji ve formě rezavých až tmavohnědých konkrecí nebo ohnivě žlutých shluků. V sekundárních minerálech je obsažen v montmorilonitu, illitu a vermikulitu, kde může při izomorfní záměně zastupovat Al³⁺.

            V půdě zvětrávají a oxidují Fe minerály působením vzdušného kyslíku a železitých bakterií. Dvojmocné železo je tak oxidováno na trojmocné:

            2 FeS  +  4 O₂   --------->   2 FeSO₄

            4 FeSO₄  +  O₂  +  H₂O  --------->   4 Fe(OH)SO₄

            Fe(OH)SO₄  +  Ca(HCO₃)₂   --------->   Fe(OH)₃  +  CaSO₄  +  2 CO₂

            Výměnné železo je obsaženo v sorpčním komplexu, kde může být výměnně vázáno, avšak vazba je dosti pevná a jeho podíl je nízký.

            Vodorozpustné železo je v půdním roztoku slabě zastoupené. Podíl Fe²⁺ a Fe³⁺ je silně závislý na pH. Fe³⁺ při pH 3 se z roztoku vysráží ve formě Fe(OH)₃, kdežto Fe(OH)₂ se sráží až při neutrální reakci.

            Poměr mezi Fe²⁺ a Fe³⁺ se mění podle redoxpotenciálu půdy. Na provzdušněných půdách je hodnota redoxpotenciálu vyšší než 0,771, kdežto na půdách zamokřených klesá jeho hodnota k nule nebo může být i záporná. Redukce Fe³⁺ na Fe²⁺ může být dokonce tak vysoká, že výskyt Fe²⁺ vede k vytvoření tak značného množství vodorozpustného (přijatelného) železa, že jeho obsah se stává pro rostliny toxický. V provzdušněných půdách se značným obsahem CaCO₃ může vzniknout naopak problém jeho nedostatku. Podle Mengela se přítomnost Fe³⁺ se stoupající hodnotou pH snižuje v důsledku vzniku nerozpustných sloučenin. Proto na půdách bohatých na CaCO₃ se často u rostlin vyskytuje chloróza z nedostatku železa. Bylo prokázáno, že na takových půdách nehraje hlavní roli ani pH ani obsah Ca²⁺, ale spíše zvýšený obsah HCO₃^- v prostředí, k němuž dochází v podmínkách příznivých pro rozpouštění CaCO₃. Chloróza z nedostatku Fe se však může objevit i v kyselé půdě jako důsledek antagonismu železa s ionty Cu, Ni, Co, Zn, Cr, Mn. Z tohoto pohledu je významná vazba železa na půdní chelátory (FK, kyselina citronová aj.) a vznik chelátů, které umožňují přítomnost tohoto prvku v půdním roztoku a jeho příjem rostlinami i za méně příznivých půdních podmínek.

            Ztráty železa vyplavením mohou být značné. Jeho vertikální pohyblivost v půdě je závislá na pH. Železo je z ornice transportováno do hlubších vrstev, kde v závislosti na stupni oxidace a pH může být vysráženo.

nahoru

autor textu: Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.