Živinný režim půd

| makroelementy v půdě | mikroelementy v půdě | užitečné prvky | těžké kovy v půdě |

| železo | manganzinek | měď | bórmolybden

 
železo v půdě


            Celkový obsah železa v půdě je poměrně vysoký. V půdě tvoří železo hlavně oxidy, sulfidy, fosfáty a silikáty. Největší část železa nacházíme v půdě v pevně vázané nevýměnné formě jako součást krystalové mřížky četných primárních a sekundárních minerálů. Z primárních minerálů jsou to augit, biotit, amfibol, olivín aj. Dále je obsaženo v různých oxidech (např. goethit, hematit, magnetit), které se v půdách objevují nejčastěji ve formě rezavých až tmavohnědých konkrecí nebo ohnivě žlutých shluků. V sekundárních minerálech je obsažen v montmorilonitu, illitu a vermikulitu, kde může při izomorfní záměně zastupovat Al3+.

            V půdě zvětrávají a oxidují Fe minerály působením vzdušného kyslíku a železitých bakterií. Dvojmocné železo je tak oxidováno na trojmocné:

            2 FeS  +  4 O2   --------->   2 FeSO4

            4 FeSO4  +  O2  +  H2O  --------->   4 Fe(OH)SO4

            Fe(OH)SO4  +  Ca(HCO3)2   --------->   Fe(OH)3  +  CaSO4  +  2 CO2

            Výměnné železo je obsaženo v sorpčním komplexu, kde může být výměnně vázáno, avšak vazba je dosti pevná a jeho podíl je nízký.

            Vodorozpustné železo je v půdním roztoku slabě zastoupené. Podíl Fe2+ a Fe3+ je silně závislý na pH. Fe3+ při pH 3 se z roztoku vysráží ve formě Fe(OH)3, kdežto Fe(OH)2 se sráží až při neutrální reakci.

            Poměr mezi Fe2+ a Fe3+ se mění podle redoxpotenciálu půdy. Na provzdušněných půdách je hodnota redoxpotenciálu vyšší než 0,771, kdežto na půdách zamokřených klesá jeho hodnota k nule nebo může být i záporná. Redukce Fe3+ na Fe2+ může být dokonce tak vysoká, že výskyt Fe2+ vede k vytvoření tak značného množství vodorozpustného (přijatelného) železa, že jeho obsah se stává pro rostliny toxický. V provzdušněných půdách se značným obsahem CaCO3 může vzniknout naopak problém jeho nedostatku. Podle Mengela se přítomnost Fe3+ se stoupající hodnotou pH snižuje v důsledku vzniku nerozpustných sloučenin. Proto na půdách bohatých na CaCO3 se často u rostlin vyskytuje chloróza z nedostatku železa. Bylo prokázáno, že na takových půdách nehraje hlavní roli ani pH ani obsah Ca2+, ale spíše zvýšený obsah HCO3- v prostředí, k němuž dochází v podmínkách příznivých pro rozpouštění CaCO3. Chloróza z nedostatku Fe se však může objevit i v kyselé půdě jako důsledek antagonismu železa s ionty Cu, Ni, Co, Zn, Cr, Mn. Z tohoto pohledu je významná vazba železa na půdní chelátory (FK, kyselina citronová aj.) a vznik chelátů, které umožňují přítomnost tohoto prvku v půdním roztoku a jeho příjem rostlinami i za méně příznivých půdních podmínek.

            Ztráty železa vyplavením mohou být značné. Jeho vertikální pohyblivost v půdě je závislá na pH. Železo je z ornice transportováno do hlubších vrstev, kde v závislosti na stupni oxidace a pH může být vysráženo.

nahoru


autor textu: Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.

Poslední aktualizace: 16.01.2007 17:17
 




 

 

Ústav agrochemie a výživy rostlinMZLU v Brně, Zemědělská 1, 613 00 Brno