Při pastvě skotu je malá selektivita spásání. Skot patří mezi tzv. pastevní generalisty. Spásání porostu je na výšku 3 - 5 cm. Skot opomíjí pokálenou vegetaci. K úplnému nasycení není třeba při pastvě přikrmovat.
Chov skotu s využitím pastvy má velký ekonomický význam. Dojnice na dobrém pastevním porostu dosahují dobrou dojnost při nižších nákladech. Vzhledem k nižší pohybové aktivitě dojnic (200 – 300 m ve stájovém chovu) musíme pastvu organizovat do vzdálenosti maximálně 1 km. Vyšší pohybová aktivita se projeví snížením mléčné produkce (Botto a kol., 1988). Holůbek a kol. (2008) uvádí, že nejvyšší příjem pastevní hmoty je při výšce porostu 90 – 110 mm. Dle Teslíka a kol. (2000) můžeme pastevní plochy pro pastvu skotu využívat buď extenzivně a to kontinuálním způsobem spásání (tzv. volná pastva), kdy na jednotku plochy 1 ha doporučuje zatížení pastviny 1,4 DJ.ha-1. Nebo můžeme využít intenzivního systému spásání a to oplůtkovou pastvou, kdy je Teslíkem a kol. (2000) doporučené zatížení pastviny 2,2 – 2,5 DJ.ha-1.
 |
 |
| Pastva dojnic | Pastva krav bez tržní produkce mléka |
Specifikum ovcí je v tom, že v pastevním porostu přijímají daleko větší druhové spektrum než skot. To výrazně snižuje nutnost dalších zásahů na pasené ploše. Ovce se pasou stupňovitě, tj. na stejném místě si vybírají porosty postupně od nejkvalitnějších k nejhorším, až do jejich celkového spasení, zpravidla až na úroveň drnu (Veselý et al.). Na druhou stranu, pokud mají ovce možnost výběru a pastva není intenzivní, tak patří mezi výrazně selektivní spásače. Ovce spásá na výšku 2 - 3 cm, vytváří nižší tlak na půdu (vhodná pro pastvu ve svažitém terénu). Nehodí se pro pastvu vlhkých lokalit. Výrazné stádové chování.
Pasení ovcí musí zabezpečovat dostatečnou výživu pro produkci. Pastevní porost musí obsahovat především vysoký podíl bílkovin. Ideální porost pro ovce by měl obsahovat 35 – 40 % jetelovin, 25 – 30 % hodnotných bylin a 30 – 35 % nižších trav. Porost by měl být mladý, lehce a rychle stravitelný. Z jetelovin je v pastevním porostu nejčastěji zastoupen jetel plazivý, který je zároveň nejhodnotnějším zdrojem bílkovin. Z hodnotných bylin je v travních porostech hojně zastoupena smetánka lékařská, která způsobuje mírné zabarvení mléka do žluta. Další zajímavou bylinou je kontryhel obecný, který má vysoký obsah minerálních látek a pro jeho šťavnatost a chuťové vlastnosti ho ovce vyhledávají. V kalichovitě utvářených listech se udržuje větší množství vody. Mimoto se vyznačuje i silným vytlačováním vody z listových cév na okraje listů. Nejvíce zastoupenou skupinou rostlin jsou v pastevním porostu trávy, které jsou zdrojem sacharidů a v mladších stádiích i bílkovin. Do pastevních porostů pro ovce se nejvíce hodí lipnice tvořící hustou podsadu. Na hodnotných pastvinách se nacházejí i kostřava luční, kterou se doporučuje podsévat. Podobně na tom je i jílek vytrvalý, který však ve vyšších polohách nesnáší hnojení vysokými dávkami dusíku. Z ostatních trav se v menším rozsahu vyskytuje tomka vonná, psineček obecný a kostřava červená. Nedoporučuje se v pastevních porostech srha laločnatá, která rychle stárne a obsahuje vysoký podíl křemičitých sklerenchymatických pletiv, které způsobují tvrdost listů a snižují stravitelnost (Keresteš a kol., 2008).
 |
 |
| Ovce má výrazné stádové chování | Ovce jsou vhodné pro spásání svažitých poloh |
Kozy spásají porost na výšku 5 cm. S oblibou se zaměřují zejména na střední část porostu. Podobně jako jiné druhy zvířat se vyhýbají pokálené vegetaci. Preferují zejména dřevitou vegetaci a rostliny obsahující taniny. Dřeviny okusují po celý rok.
U koz se cení jejich schopnost využívat krmiva s vysokým obsahem vlákniny. V důsledku toho zhodnocují ještě větší množství druhů, a to navíc i v přestárlém porostu, než ovce. Na rozdíl od ovcí, konzumují i pcháč oset a řadu druhů, které jsou pro ovce označené za jedovaté a škodlivé. Mezi je možno zařadit bolševník obecný, bodlák nící, jitrocel, svízel a šťovík. Sklon k pestrosti krmiva se zpravidla pozitivně projeví ničením některých plevelných hluboko kořenících druhů rostlin. Koz je možno využít při regeneraci zaplevelených ploch travních porostů, včetně luk nebo mezí.
 |
 |
| Kozy preferují dřevitou vegetaci | Pastva koz |
Pastevní odchov koní je jedním za základních požadavků chovu koní. Pastevní porost působí příznivě na fyziologii trávení svými dietetickými účinky. Čím mladší je porost, tím vyšší je jeho stravitelnost. Starší porost obsahuje více celulózy. Koně patří mezi selektivní spásače. Exkrementy vylučují na určitá místa a vyhýbají se pokálené vegetaci. Okus jje nižší. Destrukci porostu způsobují zejména svými kopyty.
Způsoby pastvy koní:
Koně selektivně spásají určité rostliny nebo části rostlin (Meyer, Coenen, 2002). Tím, že si koně vybírají rostliny, které spásají, ovlivňují dynamiku porostu. Některé druhy jsou vytlačeny, jiné se pastvě přizpůsobí nejčastěji tvorbou přízemních růžic nebo plazivých oddenků (Berg et al., 1997). Nejvhodnějším poměrem mezi travinami, bobovitými rostlinami a aromatickými bylinami je 70 – 80 : 20 – 25 : 5. Z trav se do porostů doporučují směsi kostřavy luční, lipnice luční, srhy laločnaté, sveřepu bezbranného, psárky luční, jílků a bojínků a dalších, podle lokalit a místních zkušeností (Dušek, 2007). Meyer a Coenen (2002) uvádějí, že chutnými jsou pro koně kostřava červená, kostřava rákosovitá, kříženci mezi jílkem vytrvalým a jílkem mnohokvětým a poháňkou, kdežto psárka luční, bojínek, srha, kostřava luční, druhy sveřepu a pýry nejsou oblíbeny. Průměrnou chuťovou hodnotu má lipnice luční, jílek vytrvalý a psineček tenký. Z jetelovin mají koně v oblibě jetel plazivý, kdežto jetel červený nepreferují. K bylinám se střední až dobrou výživnou hodnotou patří smetánka lékařská, řebříček obecný bedrník velký, jitrocel kopinatý, krvavec velký a šťovík kyselý. Jsou však vhodné tehdy, nevyskytují li v zeleném stavu v příliš velkém množství. Slabou krmnou hodnotu mají sedmikrásky, kopretiny, rožec, chrpy a pryskyřník plazivý.
 |
| Pastva koní |
V minulosti byla u nás provozována dnes již zakázaná pastva prasat v lesích. Pastva prasnic se selaty na travních porostech je realizována zejména ve velké británii. Prasata se ovšem mohou pást i na pícninách pěstovaných na orné půdě. Píce by měla být bohatá na živiny, s nižším obsahem vlákniny. Travní porosty by se měly vyznačovat dominancí jílku vytrvalého.
 |
| Pastva prasat |
| Předchozí |
Autor Jiří Skládanka, Michal Večerek, Ivo Vyskočil Datum poslení aktualizace stránky: 05. 01. 2010 |
Následující |