Kůlový kořen je rozvětven v orniční i podorniční vrstvě. Mezi hluboce kořenící jeteloviny patří vojtěška setá nebo vičenec ligrus (kořenový systém zasahuje do hloubky více jak 2 m), středně hluboce kořenící jeteloviny reprezentuje jetel luční (kořenový systém je v hloubce do 2 m) a mělce kořenící jeteloviny jetel plazivý (kořenový systém je v hloubce do 0,2 m). Velmi významná je symbióza s bakteriemi, které vyvolávají na kořenech tvorbu hlízek (hlízkové bakterie). Jedná se zejména o bakterie rodu Rhizobium. Bakterie jsou běžnou součástí mikrobiálního života v půdě,ale bez rostlin nefixují vzdušný dusík. V symbióze s jeteovinami poutají vzdušný dusík a jeho přebytek poskytují rostlinám. Jeteloviny tak nejsou závislé na hnojení dusíkem. Naopak aplikace dusíkatých hnojiv vede k jejich ústupu z porostu.
Centrem tvorby nových lodyh je kořenový krček, který se nachází mezi kořenem a bazální nadzemní částí. Podle stavby kořenového krčku je možné jeteloviny rozdělit na trsnaté a výběžkaté. Trsnaté jeteloviny mají vzpřímené až polovzpřímené lodyhy, jedná se o jeteloviny sečného charakteru (vojtěška setá, jetel luční, vičenec ligrus). Výběžkaté jeteloviny mají polovzpřímené lodyhy, poléhavé lodyhy nebo krátké boční výběžky, jedná se o jeteloviny pastevního charakteru (jetel plazivý, štírovník růžkatý, čičorka pestrá).
Vojtěška setá patří mezi nejstarší kkulturní pícniny. Kořenový systém sahá do hloubky více než 2 m. Kořenový krček je postupně vtoahován do půdy a nové pupeny jsou chráněny proti nízkým teplotám. Vojtěška setá snáší pokles teplot až na -40 °C. Jedná se o suchovzdornou plodinu, stepního charakteru, nevyhovuje ji vysoká hladina podzemní vody. Půda by měla být středně těžká, pH 6,8 - 7,2. Půdní podmínky jsou důležitější než nadmořská výška. Rostlina dlouhého dne, náročná na světlo. Pěstována v monokulturách nebo vojtěškotravních směsích na orné půdě.
Květ vojtěšky seté | List vojtěšky seté |
Barva květů žlutá. Kořenový systém rozvětvený, ve srovnání s vojtěškou setou mělký. Lodyhy poléhavé. Výskyt v trvalých travních porostech. Chladuvzdorná, odolná proti vymrzání, tolerantní k suchu, odolná proti chorobám.
Porost vojtěšky srpovité | Květ a lusk vojtěšky srpovité |
Méně vyvinutá kořenová soustava ve srovnání s vojtškou setou, středně hluboce kořenící jetelovina. Díky horizontálně uspořádaným pupenům na kořenovém krčku náchylný k vymrzání. Rostlina lučního typu. Náročný na dostatek vláhy (vyšší obsah vláhy v ornici a vyšší relativní vzdušnou vlhkost), snáší vyšší hladinu podzemní vody. Ve srovnání s vojtěškou snáší utuženější půdy. Optimální pH půdy 6,4 až 6,8. Snáší pokles na pH 5.
Květenství jetele lučního | Listy tetraploidní a diploidní odrůdy |
Kořenový systém mělký, větvený v orniční vrstvě. Roste na mělkých půdách. Výběžkatá jeteloviny, poléhavé lodyhy. Nízkého vzrůstu, dominance v porostu ovlivněna dostatkem světla. Zimovzdorný, snáší holomrazy i dlouhodobou sněhovou pokrývku. Suchovzdorný, nemá vyhraněné ekologické nároky.
Květenství jetele plazivého | Kola jetele plazivého v porostu |
Snáší drsné klimatické podmínky, zimovzdorný. Vlhčí a na živiny chudší půdy. Snaší vysokou hladinu podzemní vody.
Porost jetele zvrhlého | List jetele zvrhlého |
Nenáročný na půdní a klimatické podmínky. Daří se mu na kamenitých půdách, suchovzdorný. Nevyhovují mu zaplavovaná stanoviště. Limitujícím faktorem je dostatek světla, vysoké požadavky na světlo. Patří mezi výběžkaté jeteloviny.
Štírovník růžkatý roste na kamenitých půdách | Listy štírovníku jsou pětičetné |
Daří se mu na kyprých půdách, bohatých na vápník. Náročný na světlo a teplo. Nevyhovují mu půdy zamokřené a studené.
Lichozpeřené listy vičence | Květenstvím vičence je hrozen |
Roste na půdách málo úrodných, nesnáší půdy zamokřené a velmi těžké. Jednoletá až dvouletá rostlina.
Trojčetné listy komonice bílé | Hrozen komonice bílé |
Rozšířena od nížin do podhorských oblastí. Není náročná na půdní a klimatické podmínky. Rozmnožuje se vegetativně, podzemní výběžky. Obsahuje jedovatý alkaloid coronilin.
Čičorka patří mezi výběžkaté jeteloviny | Květenstvím čičorky pestré je okolík |
Daří se mu na chudých půdách. Velmi dobře snáší drsné klimatické podmínky. Nevyhovují mu půdy těžké a málo provzdušněné.
Lichozpeřené listy úročníku lékařského | Hlávky úročníku lékařského |
Daří se jí na suchých půdách, nesnáší zamokření.
Porost tolice dětelové | Hlávky tolice dětelové |
Předchozí |
Autor Jiří Skládanka, Michal Večerek, Ivo Vyskočil Datum poslení aktualizace stránky: 01. 01. 2010 |
Následující |