hnojeni 9 Výživa a hnojení travních porostů

9 Výživa a hnojení travních porostů

9.1 Koloběh minerálních prvků

9.1.1 Koloběh uhlíku

Největším rezervoárem uhlíku je atmosféra. Oxid uhličitý přítomný v atmosféře je převáděn do těl primárních producentů (rostlin). Rostlinná biomasa je využívána konzumenty (herbivory). Odumírající rostlinou biomasu využívají mikroorganismy. Při dýchání se oxid uhličitý vrací zpět do atmosféry. Část CO₂ je uložena v anorganické formě jako uhličitany a vyřazena z koloběhu. Část uhličitanů je ve formě humusu hromaděna v půdě a část je rozpuštěna ve vodě.

Rostliny dýchají nadzemními i podzemními orgány. Rozdíly jsou mezi jednotlivými travami. Psárka luční prodýchá 13 % z přijatého CO₂. Na druhou stranu xerofytní kostřava žlábkovitá prodýchá až 40 % z přijatého CO₂. Nadzemní opad se rychleji rozkládá na vlhkých stanovištích.

9.1.2 Koloběh dusíku

Koloběh dusíku je složitější než koloběh uhlíku. Není určován pouze odběrem dusíku rostlinami. V chemickém systému je nutné brát v úvahu procesy jako je rozpustnost, fixace, srážení dusíkatých látek. Tento systém je řízen fyzikálně-chemickými zákony. Určující je také charakter chemického složení půdních roztoků. Odběr živin rostlinou snižuje koncentraci prvků v půdním roztoku. Biologický reakční systém je určován aktivitou heterotrofní a autotrofní mikroflóry. Aktivita mikroorganismů je podmíněna zásobou vhodných energetických zdrojů (snadno rozložitelné organické látky) a ekologickými podmínkami. Odběr produktů mineralizace není dán chemickým složením půdního roztoku.

V travním ekosystému je 96 % dusíku vázáno v půdě (94 % je v organických formách). Porost váže 2 % dusíku, z toho je nejvíce dusíku obsaženo v kořenech. Půdní mikroorganismy váží 0,5 % dusíku a mrvé struktury porostu 1,5 % dusíku.

V travních ekosystémech je třeba vzít v úvahu biologickou fixaci atmosferického dusíku. Biologická fixace atmosferického N se zvyšuje exponenciálně s vlhkostí. Většina půdního dusíku je ovšem vázána v organických formách. Snadno rozpustné organické materiály zvyšují mineralizaci organicky vázaného N. V soutěži o dusík je půdní mikroflóra úspěšnější před rostlinami. Při poměru C/N 20 - 25 je minerální N uvolňovaný rozkladem spotřebován mikroorganismy. Přídavek anorganického N zvyšuje odběr dusíku rostlinami, ale zvyšuje se také jeho vyplavování. Největší odběr půdního N je na jaře koncem dubna až koncem června. ároveň je také největší uvolňování dusíku z opadu.

9.2 Význam minerálních živin pro rostliny

Dusík (N) je nezbytný pr růst. Podporuje odnožování trav a dlouživý růst. Vysoké dávky N podporují vzrůstné druhy trav (psárka luční, srha laločnatá, chrastice rákosovitá) a eutrofní byliny (šťovíky nebo bolševník obecný). Aplikace N také ovlivňuje obsah NL v píci. Nadměrné dávky N na druhou stranu snižují osah sušiny píce, zvyšují obsah vlákniny, redukují obsah vodorozpustných cukrů a chutnost píce. Pravidelná aplikace N vede v travních ekosystémech k redukci počtu druhů o 50 - 60 %.

Fosfor (P) příznivě ovlivňuje zakořeňování trav po výsevu. Je nezbytným prvkem pro ukládání a přenos energie. Aplikace P podporuje rozvoj kořenového systému. Nedostatek P se projevuje vzpřímenými a tmavozelenými listy. stupně přechází zbarvení listů do červenofialova.

Draslík (K) aktivuje enzymatické reakce. Zvyšuje odolnost proti mrazu a vláhovému deficitu, chorobám a škůdcům. Významně pomáhá porostu překonat vodní stres. Rostliny s nedostatkem K mají slabší pletiva a tenčí stěny stébel. Klesá odolnost proti nízkým teplotám Objevuje se okrajová spála listů.

9.3 Hnojení travních porostů

Hnojení přímo ovlivňuje produkci a také obsah živin v píci, tzn. její kvalitu. Na produkci a obsah živin působí hnojení také nepřímo, protože ovlivňuje druhovou skladbu. Dávku dusíku aplikujeme podle předpokládané produkce sušiny. Dávky fosforu a draslíku podle zásoby přijatelných živin v půdě. Obsah P, K, Mg a Ca a hodnotu pH zjišťujeme v rámci agrochemického rozboru půd metodou Mehlich III. Při dostatku vláhy jsou travní porosty schopny efektivně využít až 200 kg.ha^-1 N (některé druhy až 300 kg.ha^-1 N). Při dalším zvyšování dávek N se již výnosy nezvyšují. Hnojení porostů na extrémních stanovištích s nedostatkem vláhy a nízkým obsahem přijatelných živin v půdě bývá neefektivní. Při vyšší úrovni N hnojení je třeba aplikovat dělené dávky, které jsou aplikovány na jaře a po jednotlivých sečích (pastevních cyklech). Potřeba N se snižuje při zastoupení jetelovin v porostu. 1 % jetelovin v porostu přinese 3 kg.ha^-1 N. Na pastvinách je v bilanci živin potřeba počítat také s výkaly, které zůstávají na ploše. Obsah N ve výkalech se pohybuje od 3 do 6 g.kg^-1, obsah P od 1,7 do 2,8 g.kg^-1 a obsah K od 1,0 do 3,1 g.kg^-1. 1 DJ vyloučí za den kolem 26 kg výkalů. K tomu je třeba započítat obsah živin v moči, která obsahuje 6 až 10 g.kg^-1 N, méně než 1,0 g.kg^-1 P a 12,5 až 18 g.kg^-1 K (Šúr, 1998). Pro hnojení travních porostů můžeme využít také další organická hnojiva. Kejda je komplexní hnojivo. Jedná se o směs tekutých a tuhých výkalů s rozdílným podílem vody, případně nežádoucích příměsí zbytků krmiv. Využití kejdy na travních porostech výrazně podléhá povětrnostním vlivům. Při využívání kejdy je třeba střídat plochy a bilancovat živiny, aby nedošlo k přehnojení K. Jednorázové množství kejdy by nemělo přesáhnou 60 tun. Kejda se nesmí aplikovat na půdu přesycenou vodou, pokrytou sněhem (> 5 cm) a promrzlou (> 8 cm). Kromě kejdy je pro hnojení travních porostů využíván také chlévský hnůj a to zejména v podnicích které nehospodaří na orné půdě. Kejda i chlévský hnůj bývají většinou aplikovány na podzim. Narozdíl od orné půdy je třeba počítat s vyššími ztrátami živin. Špatně rozmetaný chlévský hnůj může v následujícím roce zapříčinit znečištění píce při sklizni první seče na siláž. Množství celkového N v organických a organominerálních hnojivech v průměru zemědělského podniku nesmí překročit 170 kg.ha^-1. U pastvin se do tohoto množství započítávají také exkrementy zvířat. Pro svahy se sklonitostí nad 7° je celková jednorázová dávka dusíkatých hnojivých látek omezena na 80 kg celkového dusíku na hektar. Na pastvinách nesmí současně dojít k nevratnému poškození drnu a rozbahnění povrchu, ani v případě celoročního pobytu zvířat.

Normativ hnojení NPK k travním porostům (Upraveno podle Neuberg et al., 1995)
Výnosy sena	N	P (kg.ha^-1)				K (kg.ha^-1)
(t.ha^-1)	(kg.ha^-1)	VM	M	S	D	VM	M	S	D
3,5	20	22	15	9	-	83	56	37	-
4,0	40	26	19	11	-	100	71	41	-
4,5	60	30	22	13	-	108	79	50	-
5,0	80	35	25	15	6	116	87	58	33
5,5	100	37	27	17	9	124	95	66	37
6,0	120	39	30	20	11	133	104	75	41
6,5	140	41	32	22	13	141	115	79	46
7,0	160	44	34	24	15	149	116	83	50
7,5	180	46	36	26	17	158	124	91	54
8,0	200	48	38	28	20	166	133	100	58
Zásoba přijatelných živin: VM = velmi malá, M = malá, S = střední, D - dobrá
Je-li zásoba přijatelných živin vysoká (V) upouští se od hnojení P a K na dobu 5 let
Normativ N hnojení se snižuje o 20 % na každých 10 % jetelovin v porostu

Hnojení ve vztahu ke konkretním stanovištním podmínkám (upraveno podle Hrabě a Buchgraber, 2004)
Stanovištní podmínky	Charakteristika porostu	Počet sklizní	Celková dávka N (kg.ha^-1)

Orná půda Údolní vlhčí podmínky	Produkční travní porosty > 80 % trav	4 - 5	150 - 180 - 200

Mírné svahy Podhorské oblasti Optimálně zásobené vláhou	Vyrovnané trvalé travní porosty cca 60 % trav	3 - 4	90 - 150

Svažité polohy Podhorské a horské oblasti Vysýchavé	Trávy, jeteloviny a byliny s nižší přirozenou produkcí Převážně pastevní využívání	2 - 3	0 - 40 - 60 - 90


Nehnojený travní porost (zastoupení trav, jetelovin a bylin)	Travní porost hnojený PK (podporuje jeteloviny a byliny)


Hnojení K (nízký výnos, dominance bylin)	Hnojení NK (dominance trav, zastoupeny byliny)


Hnojení N (dominance trav, ale nízký výnos)	Hnojení NPK (vyvážené zastoupení trav, jetelovin a bylin, vysoké výnosy)

Předchozí

Autor Jiří Skládanka, Michal Večerek, Ivo Vyskočil
Datum poslení aktualizace stránky: 04. 01. 2010

Následující