Producenty představují autotrofní zelené rostliny, které jsou schopné svými strukturálními orgány a vnitřními procesy vázat primární sluneční orgány, transportovat ji, ukládat a znovu využívat pro stabilitu ekosystému.
V travních ekosystémech jsou zastoupeny následující floristické skupiny:
Porostovou strukturu tvoří:
Kvalitativní druhové složení vyjadřuje jmenovitě druhy tvořící dané společenstvo. Skutečnými složkami ekosystému jsou druhy udržující se samovolnou reprodukcí. Kvantitativní druhové složení vyplývá z hustoty populací jednotlivých druhů. Ovšem významný podíl hraje i velikost nadzemních orgánů. Dominanty jsou druhy s převládající biomasou nebo pokryvností, nejvíce ovlivňují vnitřní prostředí fytocenózy. Subdominanty (kondominanty) následují kvantitativním zastoupením dominantu, mají vysoký podíl v porostu, ale nepřevládají. Aditory jsou ruhy s nízkou pokryvností.
Druhová diverzita producentů je základní složkou stability ekosystému. Je dána počtem druhů v porostu. Přitom počet rostlinných druhů se snižuje úměrně s hnojením (vysoké dávky N = snížení počtu druhů) a vyšší vlhkostí stanoviště. Počet druhů redukuje také pastva, resp. vyšší frekvence sečení. Suchá stanoviště přirozených luk mají bohatší floristické složení, ale nižší produkci. Naopak na vlhkých stanovištích je užší druhová skladba, ale vyšší produkce.
Minerální výživa se odráží ve snížení druhové diverzity | |||
Počet druhů u dvousečného travního porostu na mezofytním stanovišti v letech 1992 - 2007 | |||
Hnojení |
Počet druhů |
Minimum |
Maximum |
Nehnojený travní porost | 25 |
19 |
30 |
Travní porost hnojený PK | 24 |
18 |
29 |
Travní porost hnojený N90+PK | 20 |
16 |
26 |
Travní porost hnojený N180+PK | 18 |
12 |
23 |
Nehnojený porost na mezohygrofytním stanovišti | Hnojený porost na mezohygrofytním stanovišti |
Druhová rozmanitost spočívá v různých růstových strategiích. Růstové strategie jsou v podstatě reakcí na různé stresové podmínky.
Kompetiční (konkurenční) stratégové (C) plně využívají energetických, trofických a vodních zdrojů. Jedná se o konkurenčně silné, vysoké druhy. Absorbční orgány (listy, kořeny) jsou dobře vyvinuty. Rostliny tvoří rychle velké množství biomasy. Zároveň vytváří hodně opadu. Zásobní látky jsou ukládány do vegetativních orgánů. Rostliny vyžadují příznivé podmínky prostředí. Stres se odráží na snížení tvorby nadzemní a podzemní biomasy. Jedná se zejména o kulturní druhy trav.
Stres snášející stratégové (S) rostou na málo úrodných stanovištích (alpinská zóna, arktická zóna, pouště a polopouště). Listy jsou malé až zcela redukované, v chladných oblastech vždy zelené. Rostliny se vyznačují pomalým růstem a nízkou produkcí biomasy. Patří sem vytrvalé druhy jako je kostřava ovčí nebo smilka tuhá.
Ruderální stratégové (R) mají nízkou konkurenční schopnost, ale jsou přizpůsobeny narušeným biotopům. Rychle expandují do uvolněných prostor. Rychlá tvorba biomasy a krátká doba vegetace umožňuje rychlý přechod do generativní fáze. Energie je soustředěna do tvorby značného počtu semen, které mají vysokou a rychlou klíčivost, klíčivost si zároveň uchovávají po mnoho let. Podíl opadu je malý. Jedná se o jednoleté druhy (jednoleté plevele).
Populační heterogenita je dána zastoupením různých vývojových fází jedinců v porostu. Tato skutečnost umožňuje přežití druhu i v nepříznivém období. V porostu jsou přítomna jednak živá semena (ZS), semenáčky (sem), semenáčky ne zcela autotrofní (P), juvenilní rostliny (J), imaturitní nedospělé rostliny (J), virginální rostliny (V), generativní mladé rostliny (G1), generativní zralé rostliny (G2), generativní staré rostliny (G3), subsenilní rostliny (SS), senilní rostliny (S).
Populační heterogenita |
Produkce semen je 2,7 až 16,7 tis. semen na m2. Zásoba semen v půdě je 17 až 38 tis. na m2. Asociace Lolio-Cynosuretum má potenciální roční produkci semen 60 - 89 kg.ha-1 (Jančovič, 1996). Doba klíčivosti je u jednotlivých druhů různá, štírovník 2 - 3 roky, jetel luční 18 let, jitrocel větší 40 let, komonice bílá 80 let, úročník bolhoj 90 let.
Alternace druhů je produkční náhrada v případě nepříznivých podmínek. Jeden druh kompenzuje druhý.
Stratifikace nadzemní biomasy má přímý vztah k fotosyntéze. Předurčuje charakter vhodného způsobu využití, sečné nebo pastevní využívání. Nadzemní hmotu tvoří živá a odumřelá biomasa (podíl stařiny u kosené louky je v létě 15 - 25 %, u nekosené louky až 60 % (Rychnovská, 1990)). Druhová skladba producentů je heterogenní. Díky tomu je také efektivní uspořádání fotosyntetického aparátu. Výrazem druhové diverzity je tedy efektivní uspořádání listové plochy. Výrazem efektivního uspořádání biomasy do asimilační plochy je specifická listová plocha (As). Specifická listová plocha vyjadřuje, kolik plochy v dm2 vytvoří daná rostlina z 1 g biomasy. U psárkové louky vyplňují receptory záření rovnoměrně celý profil. Mokřadní porosty vytvářejí neproduktivní podpůrné struktury. Dolní patro má málo efektivní listy, které žloutnou a odumírají.
Podíl morfologických struktur (listů, stébel a květenství) je dán podílem agrobotanických skupin (trav, jetelovin a bylin), druhovými a odrůdovými odlišnostmi a vztahem přítomných druhů k jarovizačnímu stádiu.
Podíl porostových složek je dán stanivištními podmínkami, výživou a pratotechnikou. Přirozené louky mají stabilní druhové složení. Jedná se o homeostatický organismus, který vytváří optimální asimilační povrch. Asimilační povrch vytváří druhy přizpůsobené povětrnostním podmínkám v daném roce. Suchý rok podpoří rozvoj úzkolistých druhů, vlhčí rok naopak širokolistých. Podíl dominantního druhu může meziročně kolísat od 5 do 50 %.
Podzemní biomasa je významným akumulátorem energie. Přispívá ke zvyšování úrodnosti půdy a jejich fyzikálních charakteristik, podmiňuje hospodářský výnos. Dobře vyvinutý kořenový systém je zdrojem homeostáze. Kořeny rostlin v travním ekosystému mají zančnou morfologickou různorodost. Kořeny trav jsou svazčité, kořeny jetelovin naopak kůlové, některé druhy mají oddenky, jiné hlízy nebo cibule. Různorodost je také v hloubce zakořeňování. Mělce kořenící druhy mají kořenový systém v hlobce 10 cm (tomka, řebříček obecný, svízel), středně hluboce kořenící do 50 cm (pryskyřníky, kopretina bílá), hlubice kořenící do 100 cm (trojštět žlutavý, sraha laločnatá), velmi hluboce kořenící do 150 cm (šťovíky). Většina kořenů (90 %) se nachází v hloubce do 10 cm. Zejména u trav pronikají hlouběji pouze jednotlivé kořeny. Různorodost je v délce života kořenů. Životnost hlavního kořene koresponduje s délkou života rostliny, adventivní kořeny žijí 1 a více let, kořenové špičky 1 měsíc až 1 rok. Průměrná růstová rychlost kořenů je 3 mm za den. Hmotnost kořenového systému se pohybuje od 7 do 26 t.ha-1. Větší hmotnost je u extenzivně využívaných kořenů, menší hmotnost u intenzivně využívaných kořenů. Nejvyšší vitalita kořenů je na jaře až v časném létě (květen až červen) a na podzim (září a říjen).
Předchozí |
Autor Jiří Skládanka, Michal Večerek, Ivo Vyskočil Datum poslení aktualizace stránky: 27. 12. 2009 |
Následující |