Travní ekosystémy ve světě
Travní ekosystémy v ČR
Funkce travních ekosystémů
Ekologické faktory
Producenti
Reducenti
Konzumenti
Ošetřování
Hnojení
Pastva
Kvalita píce
Typologie
Podklady do cvičení
© 2009
vyskytují se na úživných substrátech, v malé hloubce vody bez většího kolísání hladiny. Dominaty tvoří rákos orobinec nebo zblochan. Pro údržbu ekosystému je nezbytné sečení porostu minimálně po 3 letech. Možné je jednorázové přepasení skotem.
Jedná se o méně husté a nižší porosty na půdách s vysokým obsahem solí. Společentsva jsou citlivá na pokles hladiny v místě výskytu.
Vyskytuje se v depresích bývalých říčních ramen, potoků nebo rybníků. Hodnota pH je nižší než 5. Charakteristickými druhy je ostřice vysoká nebo ostřice černá. Produkce nadzemní biomasy se pohybuje do 4 t.ha-1. Plochy, které nejsou pod vodou je třeba koncem léta posekat.
Najdeme je nad horní hranicí lesa od 1350 m n.m v Krkonočích a Jeseníkách. Jedná se o nezapojené přirozené travní porosty s metličkou křivolakou, kostřavou nízkou, brusnicí borůvkou, vřesem a lišejníky. Společenstva rostlin jsou vzácné a je důležitá jejich ochrana. Ohroženy jsou zejména sešlapem, lyžováním a rozšiřováním invazních nepůvodních klečí.
Porosty nad horní hrabnicí lesa (podobně jako vyfoukané alpínské trávníky. Až do poloviny 20. stol byly běžně využívány pro pastvu jalovic a ovcí. Najdeme je v Krkonoších a Jeseníkách. Jedná se o hustě zapojené trávníky se smilkou tuhou, metličkou křivolakou, podbělicí alpskopu nebo metlicí trsnatou. Pokud není provozována pastva je vhodné alespoň 1x za rok porost posekat a odklidit posečenou hmotu.
Louky nížin až pahorkatin, na hlubších půdách, dominuje zde ovsík vyvýšený. Dále se zde vyskytuje srha laločnatá, kostřava luční, psárka luční, kostřava červená nebo lipnice luční. mezi zástupce jetelovin patří jetel luční a vikev plotní. Byliny reprezentuje kakost luční, škarda dvoulezá, svízel měkky, bolševník bršť, kopretina bílá nebo kerblík lesní. Na podhorských loukách dominují trávy nižšího vzrůstu, psineček tenký, tomka vonná, kostřava červená, trojštět žlutavý. Poměrně pestré louky, bohaté na byliny. Jedná se zejména o dvousečné louky s převahou krmivářsky hodnotných druhů. Výnosy se pohabují od 5 do 9 t.ha-1. Typické ovsíkové louky se nacházejí na mezofytních, resp. přechodně nebo slabě vlhkých stanovištích. Doakáží se přizpůsobit i suším podmínkám. Častým půdním typem je hnědá půda až glej. Vyžadují pravidelné hnojení, ale je třeba dávat pozor na předávkování dusíkem.
Typická společenstva svazu Arrhenatherion elatioris se v současnosti vyskytují vzácně. Tradičně obhospodařované druhově bohaté ovsíkové louky se nacházejí zejména ve starých zahradách a sadech.
Vyskytují se v oblastech od 500 m n. m. až po horní hranici lesa. Půdy jsou bohaté na bazické kationty. Dominantním druhem je trojštět žlutavý. Dále se zde vyskytuje psineček tenký, lipnice Chaixova, kostřava červená, tomka vonná, srha laločnatá nebo kostřava luční. jeteloviny reprezentuje jetel luční. Byliny tvoří rdesno hadí kořen, pryskyřník prudký, bolševník bršť, kopretina bílá nebo bedrník větší. Jednosečná až dvousečná s převahou středně vysokých druhů trav. Druhá seč bývá nahrazována pastvou (skot, ovce). Nadměrná pastva vede k přechodu do poháňkových pastvin. Přihnojuje se extenzivně. Nadměrná výživa vede k dominanci medyňku měkkého. Při nedostatku živin se rozšiřuje smilka tuhá.
Zapojené pastevní porosty v podhorských a horských oblastech. vyvíjejí se na dlouhodobě spásaných a sešlapávaných plochách. vyskytují se zde druhy tolerantní k pastvě, které snášejí pravidelný okus a sešlapávání. Vyskytuje se zde poháňka hřebenitá, jílek vytrvalý nebo psineček tenký. Jeteloviny reprezentuje jetel plazivý. byliny tvoří zejména druhy nízkého vzrůstu a druhy s přízemní listovou růžicí, jako je sedmikráska chudobka, jitrocel prostřední nebo řebříček obecný. Poháňkové pastviny bývají využívány pro kontinuální pastvu skotu nebo ovcí. V rámci pratotechniky je třeba dbát na důsledné sečení nedopasků.
Nachází se na mezofilních až vlhkých stanovištích od nížin až po horské oblasti v blízkosti vodních toků. Povrch půdy může v létě vysychat. Společenstvo je druhově poměrně chudé. Dominantními druhy jsou psárka luční, psineček výběžkatý nebo lipnice obecná. Méně hodnoté druhy reprezentuje metlice trsnatá, jeteloviny jetel zvrhlý. Louky jsou dvousečné až třísečné. Díky životodárným pravidelným jarním záplavám jsou bohaté na produkci. Výnosy sena se pohybují v rozpětí od 3 do 8 t.ha-1.
Vysokostébelné produkční louky na jílovitých půdách. Stanoviště s trvale zvýšenou vlhkostí, vysychání pouze zřídkavé. Druhově pestré společenstva. Výskyt mnoha ohrožených druhů organismů. Převládá zde psárka luční, metlice trsnatá, kostřava červená, ostřice, sítiny. Byliny zastupuje blatouch bahenní, tužebník jilmový, pryskyřník plazivý. Jednosečné až dvousečné louky, není zde vhodná pastva.
Dominují zde širokolisté dvouděložné druhy (pryšec lesklý, žluťucha žlutá, rozrazil dlouholistý). Jedná se většinou o nepřístupné porosty. Rizikem je ruderalizace a šíření invazních druhů.
Vyskytují se zejména na jižních svazích. Podmínkou jejich výskytu je dostatek tepla a vláhy. Vyskytují se na kyselých silikátových horninách. V letních měsících trpí deficitem vody a jsou plně odkázány na atmosferické srážky. Využívají se pro pastvu ovcí nebo koz. Pokud nejsou využívány pastevně je vhodné alespoň 1x za rok posekat a odklidit biomsau.
Vyskytují se na svazích se středně hlubokými až hlubokými půdami. Vhodná je pastva ovcí nebo skotu, případně kombinace pastvy a sečení.
| Předchozí |
Autor Jiří Skládanka, Michal Večerek, Ivo Vyskočil Datum poslení aktualizace stránky: 06. 01. 2010 |
Následující |