| makroelementy v půdě | mikroelementy v půdě | užitečné prvky | těžké kovy v půdě |

| dusík | fosfor | draslík | vápník | hořčík | síra |

 
hořčík v půdě
| nevýměnný hořčík | výměnný hořčík | vodorozpustný hořčík |

            Hořčík je v půdě obsažen ve velmi rozdílných koncentracích a v různých formách. Průměrný obsah veškerého hořčíku činí asi 0,4-0,6% a je závislý především na minerálním složení mateční horniny. Podle obsahu Mg patří k nejdůležitějším minerálům např.:

            Podle rozpustnosti rozdělujeme hořčík v půdě do 3 základních skupin:

            Nevýměnný hořčík je obsažen v nejrůznějších primárních a sekundárních minerálech. Z primárních minerálů je hořčík uvolňován velmi pozvolna jejich postupným zvětráváním. Z 90-95% je hořčík obsažen v silikátech, alumosilikátech, pyroxénech, biotitu, serpentinu aj. Současně s rozkladem silikátů probíhá v půdě i proces opačný.

Část hořčíku vázaného v dolomitu - CaMg(CO₃)₂, magnezitu - MgCO₃ nebo Mg₃(PO₄)₂ je možno, vzhledem k nízké rozpustnosti těchto sloučenin ve vodě, považovat rovněž za hořčík nevýměnný, i když snadněji zvětrává.

Součástí nevýměnné formy je však také hořčík vázaný v pevných vysokomolekulárních organických látkách v půdě. Jeho množství není velké a představuje pouze několik kg.ha^-1.

            Výměnný hořčík tvoří nejvýznamnější část přijatého Mg pro rostliny. Jeho podíl v sumě vázaných kationtů činí 10-15% z celkově sorbovaných iontů a schopnost sorpce je vyšší než u K a nižší než u Ca. Hořčík má zaujímat 3x větší část v sorpčním komplexu než draslík a tento poměr by neměl klesnout pod 2 díly. Ve hmotnostním vyjádření (mg.kg^-1 zeminy) to odpovídá 1:1,1-1,6. Jeho množství ve výměnné formě představuje obyčejně 5-10 % z celkového Mg.

            V rozpustné formě je hořčík v různých solích, jako MgCl₂, Mg(NO₃)₂, Mg(HCO₃)₂, MgSO₄, Mg(H₂PO₄)₂ aj., tvořících součást půdního roztoku, z něhož může být ion Mg²⁺ rostlinami přijímán. Může však také přecházet (obdobně jako K) do krystalové mřížky některých minerálů (montmorillonit) a stát se tak pro rostliny nepřijatelným. Přijatelnost hořčíku ovlivňuje také antagonistické působení jiných iontů (K⁺, NH₄⁺, Na⁺, Ca²⁺ aj.).

            Na fyzikálně chemické a biologické vlastnosti působí hořčík půdního roztoku a sorpčního komplexu podobně jako vápník. Nejlepší podmínky pro příjem hořčíku jsou z hlediska pH při neutrálním nebo mírně alkalické reakci půdního roztoku, neboť v kyselém prostředí se jeho příjem zpomaluje. Uvádí se, že nedostatek hořčíku pro rostliny je vázán na přesně určenou zónu pH/KCl 4,2 až 6,0. Z těchto důvodů působí v takových podmínkách na příjem hořčíku rostlinami nepříznivě používání fyziologicky kyselých hnojiv a nepravidelné vápnění.

            Hořčík je slaběji sorbován na VSK půdy proto, že má výrazně větší hodnotu hydratačního obalu ve srovnání s velikostí iontu. To je důvodem jeho menší sorpce zvláště při vyšších obsazích monovalentních kationtů (K⁺, Na⁺, NH₄⁺). Proto je potřeba sledovat zastoupení Mg v KVK a udržovat ho na optimálním poměru ke K.

            Ztráty hořčíku vyplavením jsou různě vysoké. Rozhoduje o nich druh půdy, půdní kyselost a dávka průmyslových hnojiv. Podle údajů Rothamstetské pokusné stanice na těžkých hlinitých půdách činí ztráty Mg za rok 8-20 kg.ha^-1 a podle literárních údajů je poměr vyplaveného Ca:Mg přibližně 4-5:1, což je poměr zastoupení těchto prvků v sorpčním komplexu.

nahoru

autor textu: Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.