| makroelementy v půdě | mikroelementy v půdě | užitečné prvky | těžké kovy v půdě |

| dusík | fosfor | draslík | vápník | hořčík | síra |

 
vápník v půdě
| nevýměnný vápník | výměnný vápník | vodorozpustný vápník |

            Celkový obsah vápníku vykazuje značné rozdíly a pohybuje se mezi 0,15-6% i když střední obsah je odhadován na 2%. Nejméně vápníku obsahují půdy písčité v humidnějších oblastech a nejvíce půdy karbonátové. V půdě se vápník vyskytuje v různých sloučeninách, které s ohledem na jejich význam pro výživu rostlin rozdělujeme:

            Vápník nevýměnný - v této formě se nachází jako stavební složka krystalové mřížky některých těžce rozpustncýh horninotvorných nerostů. Jsou to především alumosilikáty vápenaté (anorthit), apatity a v malé míře i některé jílové minerály (montmorillonit). Vápník vázaný v krystalové mřížce je uvolňován jen velmi pomalu v průběhu zvětrávacích procesů a má tedy pro bezprostřední výživu rostlin malý význam.

            Do skupiny nevýměnného vápníku řadíme také velmi slabě rozpustné sloučeniny: CaCO₃ a CaMg(CO₃)₂. Uhličitan vápenatý (CaCO₃) je ve vodě prakticky nerozpustný (rozpouští se 10-15 mg CaCO₃ na litr), rozustnost se zvyšuje již ve vodě obsahující CO₂ za současné tvorby bikarbonátu:

            CaCO₃  +  H₂CO₃  ---------->  Ca(HCO₃)₂

            Tato reakce má mimořádný význam v souvislosti s aktivitou Ca²⁺ v půdním roztoku a s úpravou mnoha půdních vlastností. Vznikající Ca(HCO₃)₂ se stává součástí půdního roztoku, odkud mohou být ionty Ca²⁺ rostlinami snadno přijímány. Při intenzívní tvorbě primárního uhličitanu vápenatého působí tento svým zásaditým charakterem na snížení stupně půdní kyselosti a spolu s H₂CO₃ plní funkci důležitého půdního pufru.

            Mimoto působí ionty Ca²⁺  všeobecně příznivě také na vyvločkování půdních koloidů, včetně tvorby ve vodě nerozpustných humátů vápenatých. To má za následek vznik příznivé struktury, umožňující dosažení optimálního vodního, vzdušného i tepelného režimu, jako důležitého předpokladu pro příznivý průběh oxidačně redukčních procesů v půdě nutných pro příjem živin, a tím i pro úspěšný růst a vývoj pěstovaných plodin. Dostatek iontů Ca²⁺ v půdním roztoku je také důležitou podmínkou nasycenosti sorpčního koplexu vápníkem a současně jedním z faktorů zabraňujících vyplavování fosforu z půdy.

            Tvorba Ca(HCO₃)₂ je podporována vlhkým a teplým klimatem, intenzívní činností půdních mikroorganismů jako hlavního producenta CO₂ a též zásobou CaCO₃ v půdě. Z toho důvodu je důležité, aby obsah CaCO₃ v půdě neklesl pod 0,3%. Vytvořený Ca(HCO₃)₂ je v půdě dobře pohyblivý a může být proto lehce vyplaven. Při vysoké produkci CO₂ a dostatku CaCO₃ činí množství vyplaveného vápníku ve středoevropských podmínkách až 400 kg CaCO₃ ročně.

            Obdobné chování jaké CaCO₃ vykazuje v půdě také CaMg(CO₃)₂. Další část nevýměnného vápníku v půdě je tvořena nerozpustným podílem CaSO₄.2H₂O. Přestože rozpustnost síranu vápenatého ve vodě je dosti malá (asi 2g CaSO₄ na 1l), je vápník v této formě při zvýšené vlhkosti z půdy poměrně rychle vyplavován, neboť s přibývajícím množstvím rozpouštědla (vody) se rozpustný podíl síranu vápenatého zvyšuje.

            Různé vápenaté fosforečnany, jako Ca₄H(PO₄)₃.2 H₂O_., apatity apod., tvoří rovněž součást nevýměnného vápníku. Vlastnosti a přeměny těchto sloučenin v půdě byly popsány     v kapitole pojednávající o fosforu.

            Nevýměnným vápníkem rozumíme také vápník poutaný v půdě biolgicky v tělech rostlin, živočichů a mikroorganismů.

nahoru

            Výměnný vápník představuje v půdě asi 1-2% vápníku nevýměnného, ale přitom jeho množství činí v sorpčně nasycených půdách 60-80% všech výměnných kationtů. Výměnný vápník je poután hlavně fyzikálně chemicky na povrchu půdních koloidů, a to úměrně jejich sorpční kapacitě. Organické koloidy adsorbují relativně více Ca²⁺ než koloidy minerální, z nich jílové minerály typu 2:1 (montmorillonit) více než jílové minerály typu 1:1 (kaolinit).

            Ionty Ca²⁺ ve výměnné formě jsou pro rostliny lehce přístupné a zvláště významné pro tvorbu drobtovité struktury.

nahoru

          Poměrně malý podíl vápníku v půdě je ve formě sloučenin  rozpustných ve vodě, představované solemi vápníku a anionty některých kyselin (chloridy, nitráty), Ca(HCO₃)₂, Ca(H₂PO₄)₂, ve vodě rozpustnými Ca-cheláty, rozpustným podílem CaSO₄, CaCO₃ apod. Obsah Ca²⁺ je v půdním roztoku v rovnováze s výměnným vápníkem a s obsahem CaCO₃ pevné fáze půdy. V půdách s nízkým obsahem CaCO₃ a nenasyceným sorpčním komplexem je proto koncentrace Ca²⁺ v půdním roztoku nízká. Ke zředění koncentrace Ca²⁺ v půdním roztoku dochází i při zvyšování vlhkosti půdy a současně k jejich vertikální migraci - vyplavení. Ionty Ca²⁺ z půdního roztoku jsou rostlinami okamžitě přijatelné, pokud se ovšem neprojeví některé interferenční jevy mezi ionty půdního roztoku, zejména antagonismus iontů: Ca²⁺ - H⁺, Ca²⁺ - Mg²⁺, Ca²⁺ - K⁺ apod.

            Z uvedeného vyplývá, že vápník v půdě není pouze důležitým biogenním elementem. Jeho působení v půdě je mnohostranné a proto značně složité. Podle způsobu, kterým jsou ionty Ca²⁺ v půdě vázány, projevuje se jejich vliv na průběh celé řady reakcí.

Působení vápníku v půdě (Vaněk 1996)

nahoru

autor textu: Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.

Kritéria hodnocení obsahu Ca v půdě (Mehlich II)