Používaná stanovení včetně metody ISO jsou založená na uvolnění oxidu uhličitého z uhličitanů obsažených v půdě působením vhodné kyseliny. Detekce je buď subjektivní, objemová nebo tlaková.
Obsah uhličitanů se uvádí přepočtený nejčastěji na CaCO3 . Výsledek se sice udává jako obsah uhličitanu vápenatého ve vzorku, ale při reakci se rozkládají všechny uhličitany a hydrogenuhličitany přítomné ve vzorku. Uhličitany se vyskytují ve formě kalcitu a aragonitu (CaCO3), dolomitu (CaMg(CO3)2), sideritu (FeCO3), rhodochrositu (MnCO3). Půdy aridních oblastí mohou obsahovat sodu (Na2CO3.10 H2O). Pokud některá z těchto forem výrazně převládá, je možné provést přepočet na tuto formu uhličitanů.
Působením kyselin se mohou z některých půd uvolňovat i jiné plyny (např. sirovodík anaerobních sulfidických půd). Výsledkem je pak nadhodnocení obsahu uhličitanů a v těchto případech je třeba zjišťovat obsah uhličitanů jiným způsobem. Tento problém se však v běžných zemědělských půdách nevyskytuje.
Půdy s pH/H2O menším než 6,5 obsahují uhličitany jen ve výjimečných případech (nevápní se, vápnění hrubozrnným vápencem, přítomnost špatně rozpustného vápence ze skořápek živočichů).
| Předchozí |
Autor: Petr Škarpa Datum poslení aktualizace stránky: 18. 01. 2010 |
Následující |