Půdní reakce je jedním z hlavních ukazatelů stavu chemických a fyzikálně chemických vlastností půdy a její stanovení je také základním testem při AZZP. Půdní kyselost je projevem řady závažných jevů, které v půdě probíhají při pedodynamických pochodech, při mikrobiální činnosti, vlivem kořenů rostlin a v důsledku hnojení. Ve výživě rostlin hraje půdní reakce velmi závažnou roli, neboť je-li aktivita vodíkových iontů v půdním roztoku vyšší než aktivita kteréhokoliv jiného kationtu (živiny), zastavuje se příjem tohoto kationtu kořeny rostlin. Při pH 3 jsou již poškozovány samotné kořeny rostlin.
Reakce (kyselost a zásaditost) jakéhokoliv vodního roztoku (tedy i půdního) je způsobována koncentrací vodíkových (H+) a hydroxylových (OH-) iontů. V absolutně čisté destilované vodě připadá na 10 000 000 nedisociovaných molekul H2O jedna molekul disociovaná na ionty H+ a OH-. Je-li koncentrace nedisociovaných molekul H2O v poměru k disociovaným molekulám tak obrovská (1 : 10 000 000 = 10-7), můžeme ji pokládat za konstantní a pak i iontový součin (produkt) vody KV = [H+].[OH-] je při určité teplotě (22oC) roven:
KV= 10-7.10-7 = 10-14.
Z termodynamických chemických rovnovah vyplývá, že KV je konstantní nejen v čisté vodě, ale i ve všech vodných roztocích kyselin, zásad a solí (tedy i v půdním roztoku). Platí tedy, že každé zvýšení koncentrace vodíkových iontů zmenšuje současně koncentraci hydroxylových iontů a naopak. Sörensen proto navrhl jako míru kyselosti a zásaditosti vodných roztoků jediný údaj, a to záporný dekadický logaritmus koncentrace vodíkových iontů, označovaný pH (v rozsahu 1-14):
pH = - log [H+].
Vzhledem k tomu, že o kyselosti roztoku rozhoduje aktivita a nikoliv koncentrace vodíkových iontů, pak pH je správněji definováno jako záporný logaritmus aktivity vodíkových iontů (aH+) podle rovnice:
pH = -log aH+ = - log [H+].fH+,
kde fH+ je koeficient aktivity H+ iontů.
Půdní reakci (pH) zjišťujeme nejčastěji elektrometrickými metodami, tj. potenciometrickým měřením.
Část vodíkových iontů v půdě se nachází jako volně rozpuštěné v půdním roztoku, zbývající jejich část je poutána v pevné fázi půdy, především na koloidní částice. Z tohoto důvodu rozeznáváme dva základní druhy půdní reakce:
| Předchozí |
Autor: Petr Škarpa Datum poslení aktualizace stránky: 26. 01. 2010 |
Následující |