Krmná cukrovka

Beta vulgaris L. ssp. esculenta var.altisstima

Cukrovka

Největší produkce živin z jednotky plochy, maximální asimilační efekt (společně s krmnou řepou)

1. Krmná cukrovka
• 20 % sušiny a 15 % cukru
2. Krmná polocukrovka
• 17 - 20 % sušiny a 13 - 15% cukru

Původ

Cukrovka se pěstovala již 200 – 1500 před n.l. v antickém Řecku a Římě jako léčivá rostlina. Hippokrates (460 – 377 před n.l.) hovořil o řepě jako o potravě pro nemocné a doporučoval její šťávu. Římský autor Cato (239 – 149 před n.l.) uvádí řepu v díle "De rustica" již jako polní plodinu. Plinius (75 před n.l.) popisuje dva druhy řep - červenou a bílou. Bílou přitom uznával jako "lepší".

Nejstarší formy řepy vznikly podle Lippomanna na Sicílii ve 2. tis. před n.l. jako zahradní plodina. Řada autorů klade původ řepy do západní Asie a oblastí kolem Kaspického moře. Dokladem toho, že řepa pochází z oblasti mořského pobřeží je její halofytní charakter a schopnost čerpat z půdy halové prvky.

Morfologie

Krmná cukrovka patří do čeledi merlíkovitých.

Bulva cukrovky, stejně tak i krmné řepy, se dělí na tři části:

1. hlava (epikotyl),
2. krk (hypokotyl),
3. kořen (radix).

Vzájemný poměr těchto částí je u cukrovky a krmné řepy rozdílný. U cukrovky je bulva z 90% tvořena kořenem. U krmné řepy je bulva tvořena z 80 % krkem. Rozdílné morfologické uspořádání bulvy je příčinou odlišného zahloubení bulev cukrovky a krmné řepy v půdě. To se promítá také do rozdílných agrotechnických zásahů a způsobů sklizně. Výnos chrástu (řepných skrojků) dosahuje u cukrovky přibližně polovinu výnosu bulev.

Barva bulvy je bílá až běložlutá, tvar vřetenovitý. Listy řapíkaté, velké, lesklé, zvlněné, celokrajné. Lodyha pevná, dřevnatá, rýhovaná, silně rozvětvená, vysoká 1,5 m. Květenství latnaté, květy drobné, žlutozelené. Plodem je vícesemenné klubíčko.

Ekologické požadavky

Krmná cukrovka vyžaduje nejúrodnější stanoviště. Daří se jí na půdách hlubokých hlinitých až jílovitohlinitých, dobře zásobených živinami a humusem, s mírně kyselou až neutrální reakcí, tedy dostatečným množstvím Ca.

Biologie

Krmná cukrovka je rostlina dvouletá. V prvním roce tvoří bulvy a ve druhém roce generativní orgány produkující vícesemenná klubíčka nebo geneticky vyšlechtěná jednoklíčková semena. Klíčí a vzchází již při teplotě 4 – 6 ˚C. První kritické období jejího vývoje nastává při vytváření děložních lístků. V této době existuje aktuální nebezpečí poškození škůdci (dřepčíci). Dalším kritickým obdobím je tvorba 3 – 4 pravých listů, kdy cukrovka může být napadena některými chorobami (řepná spála). Pokračuje tvorba dalších listů, končí období zakořeňování a cukrovka přechází do období tvorby asimilační plochy (období olistění). Období maximální tvorby biomasy nastává v červenci až srpnu, v této době je také největší spotřeba vody. V průběhu září začínají odumírat nejstarší listy, nastává období intenzivní tvorby a ukládání zásobních látek do bulvy. Krmná cukrovka patří k pícninám s nejdelší vegetační dobou (přes 180 dní).

Pícninářský význam

Po zpracování technické cukrovky na cukr získáváme vedlejší produkty, řepné skrojky a cukrovarské řízky, které poskytují tolik živin, kolik vyprodukuje stejná plocha ozimé pšenice. Krmnou cukrovku můžeme charakterizovat jako významné čerstvé glycidové krmivo, které se v zimním období významně podílí na zajištění glycidové složky a vitaminů v krmné dávce.

Zvyšuje využití ostatních krmiv, podporuje zabřezávání, stimulační účinky na dojivost.

Výnos bulev krmné cukrovky se pohybuje od 35 do 50 t.ha^-1. Výnos skrojků je od 17 do 25 t.ha^-1.

Agrotechnika

Základem je organické hnojení, které je nezbytnou součástí systému výživy cukrovky. Nejvhodnější jsou hnůj a kompost. V poslední době je využíváno i zelené hnojení. Dávka hnoje je kolem 40 t.ha^-1, důležitější než dávka je vždy termín zaorání (září).

Zařazení v osevním postupu

Předplodinou bývá ozimá pšenice. Po cukrovce následuje jarní ječmen. Nevhodnou předplodinou je kukuřice a vojtěška. Po sobě by se neměla pěstovat dříve než za 4 - 5 let.

Sklizeň