| makroelementy v půdě | mikroelementy v půdě | užitečné prvky | těžké kovy v půdě |

            Živiny v půdě jsou jednak ve formě půdního roztoku (v iontové formě) a dále v tuhé fázi ve vazbách: jako soli adsorbované popř. výměnně vázané na povrchu minerálních a organických sorbentů, fixované v jílových minerálech, vázané v organické hmotě, v biomase, v krystalové mřížce silikátů.

            Celkový obsah živin v půdě je poměrně vysoký a u různých půd rozdílný. Proces zpřístupňování živin nazýváme mobilizací, kterou charakterizujeme jako přechod určité živiny z nerozpustné nebo obtížně rozpustné do rozpustnější formy, a tím i lehčeji přijatelné pro rostliny. Při těchto procesech se snižuje pevnost vazby živin v tuhé fázi půdy, případně živina může přecházet až do půdního roztoku. Mineralizaci označujeme proces uvolňování živin při mikrobiálním rozkladu organických látek, při němž se prvky (živiny) obsažené v organické hmotě uvolňují a vracejí zpět do koloběhu látek v půdě. Opačným procesem je imobilizace. Pojmem zvětrávání se označují procesy změn minerálů a hornin na zemském povrchu probíhající při jejich styku s atmosférou, hydrosférou nebo biosférou.

            V půdě probíhají výše uvedené procesy současně. Výsledkem těchto složitých rozkladných i syntetických reakcí je živinný režim půdy. Pod tímto pojmem definuje výživa rostlin rovnovážný stav v půdě, který je výslednicí četných reakcí a procesů současně v půdě probíhajících, které směřují jednak ke zvýšení mobility, a tím i zpřístupnění živin pro rostliny, jednak k nežádoucímu trvalému nebo přechodnému snižování množství přístupných živin.

            Přístupně živiny tvoří jen malou část z celkového obsahu živin v půdě a obsahují jen několik desetin až 1% z veškerého obsahu. Tento malý podíl představují hlavně živiny rozpuštěné v půdním roztoku, živiny poutané v sorpčním půdním komplexu a živiny vázané v půdě ve sloučeninách rozpustných ve slabých kyselinách (H₂CO₃) nebo zásadách (NaHCO₃). Přístupné živiny se prakticky stanovují při agrochemickém zkoušení půd (AZP). Přijatelné živiny charakterizujeme jako podíl (část) živin přístupných, který je určen jejich rozpustností ve vodě (přesněji v půdním roztoku), ale i podmínkami příjmu a příjmovou schopností rostlin. Zbývajících 99 i více procent všech živin v půdě je vázáno více či méně pevně v minerálním, organominerálním a organickém podílu půdy a tvoří „rezervu“ živin pro rostliny. Stupeň mobilizace této rezervy do stavu přístupného pro rostliny závisí na pH prostředí, velikosti částic a pevnosti jejich krystalových mřížek, na poloze iontů uvnitř a kolem mřížky krystalů, na průběhu mineralizace, na intenzitě zvětrání pod vlivem povětrnostních podmínek atp.

            Intenzita přeměn minerálů způsobená samotnými povětrnostními podmínkami je v podmínkách středoevropských půd nízká. Povětrnostní podmínky hrají však významnou roli při uvolňování živin z organického podílu půdy, zejména pokud jde o dusík, síru a fosfor. Nepřímo ovlivňují živinný režim také ztráty živin vyplavením, volatilizací (těkáním), erozí. Živinný režim půd je závislý na charakteru sorpce (jíl, humus), mikrobiální a makrobiální aktivitě v půdě, pH, poměru vody a vzduchu v půdě, obsahu makro a mikroživin a na stupni rozložitelnosti organických látek v půdě.

            Živiny poutané iontovýměnně na půdní koloidy, zvláště humusové, mohou v dostatečném a nepřetržitém toku doplňovat optimální stav živin v půdním roztoku. Forma a účinek takového živinného režimu v půdě, kde jsou pravidelně doplňovány org. látky označujeme pojmem „stará půdní síla“.  

            Živinný režim půd je tedy závislý na zrnitosti půdy, ovlivňuje ho půdní druh, charakter sorpce a iontové výměny v půdě, kvalita jílovitých a humusových koloidů v půdě, makrobiální a mikrobiální aktivita půdy, pH, poměry mezi vodou a vzduchem v půdě, obsah makro a mikroživin v půdě a obsah a stupeň rozložitelnosti půdní organické hmoty.

nahoru

autor textu: Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.

Agrochemické zkoušení půd - historie (doplňkový text)