|
Vývoj systému agrochemického zkoušení
zemědělských půd
Pro získání všestrannějších znalostí o půdě
a poznání faktorů půdní úrodnosti byl v lednu 1961 usnesením vlády schválen
komplexní průzkum zemědělských půd. Tato celostátní akce byla následně
legislativně upravena
zákonem č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby. Komplexní průzkum půd
zahrnoval dvě souběžně probíhající části:
- Půdoznalecký průzkum, jako jednorázovou
akci základního průzkumu půd plánovanou na deset let. Účelem
bylo získat nejdůležitější poznatky o geneticko-agronomických
vlastnostech našich zemědělských půd, umožňující souborné řešení
zúrodňování půd. Podle metodiky základního půdoznaleckého průzkumu
bylo prováděno genetické třídění půd, třídění podle zrnitostního
složení půd, obsah skeletu a stupeň zamokření.
- Soustavné agrochemické zkoušení půd, prováděné
v pětiletých cyklech za účelem agrochemické kontroly stavu přístupných
živin, půdní reakce a potřeby vápnění. Tyto údaje jsou podkladem pro
vypracování plánů hnojení zemědělských plodin, pro sledování vývoje
půdních vlastností a prognózování potřeby hnojení. Metodika
agrochemického zkoušení půd předepisovala sledování výměnné půdní
reakce, obsahu uhličitanů, potřeby vápnění a stanovení přístupné
P2O5 a K2O.
Prováděním základního půdoznaleckého průzkumu
byla pověřena Česká akademie zemědělská - Expediční skupina pro průzkum
půd v Praze - Suchdole ve spolupráci s Ústavem půdoznalství VÚRV v Praze -
Ruzyni. Agrochemické zkoušení půd garantoval Ústřední kontrolní a zkušební
ústav zemědělský (ÚKZÚZ) v Praze prostřednictvím svých poboček.
Po celou dobu provozování agrochemického zkoušení
půd se ÚKZÚZ, odbor agrochemie, půdy a výživy rostlin věnuje metodickému
vývoji na úseku odběru půdních vzorků, chemických rozborů i způsobu
hodnocení výsledků. Do roku 1980 se rozbory opakovaly v pětiletých odběrových
cyklech. Výrazně se zvyšující intenzita hnojení působící rychlejší změny
půdních vlastností si vyžádala zkrácení intervalu zkoušení na tři
roky. Poslední tříletý interval byl uzavřen v roce 1992 a dále byla
stanovena délka odběrového cyklu na šest let, což odpovídá délce zavedené
v některých sousedních státech. Prodloužení cyklu úzce souvisí i s potřebou
úspory státních financí.
Do roku 1983 byly stanovovány pouze základní půdní
vlastnosti - půdní reakce, obsah uhličitanů, potřeba vápnění a obsah přístupného
P, K a Mg. V období 1986 - 1991 byla škála základních stanovení rozšířena
o mikroživiny - Cu, Zn, Mn, B a Mo. Existující rizika kontaminace půd nežádoucími
látkami vyvolaly potřebu jednorázového průzkumu na obsah těžkých kovů.
V půdních vzorcích odebraných v období 1990 - 1992 bylo stanoveno Cd, Cr,
Pb a Hg celoplošně, lokálně i další prvky např. Zn, Cu, Ni. Tento orientační
průzkum byl podkladem pro založení registru kontaminovaných ploch. Stanovení
těžkých kovů pokračovalo i v dalším období, ale již pouze v lokalitách
s prokázanými nadlimitními či zvýšenými obsahy.
Od roku 1999 je agrochemické zkoušení zemědělských
půd prováděno podle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních
látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém
zkoušení zemědělských půd, ve znění zákona č. 308/2000 Sb. (zákon o
hnojivech). Podrobnosti, včetně chemických rozborů a kritérií hodnocení výsledků
jsou uvedeny ve vyhlášce č. 275/1998 Sb., ve znění vyhlášky č. 477/2000
Sb. o agrochemickém zkoušení zemědělských půd a zjišťování půdních
vlastností lesních pozemků.
Mezi základní chemické rozbory patří
stanovení výměnné půdní reakce (pH/KCl), stanovení obsahu uhličitanů, výpočet
potřeby vápnění z hodnoty pH a půdního druhu a stanovení přístupných
živin. Do roku 1989 byla pro stanovení obsahu přístupného fosforu v půdě
používána metoda podle Egnera, pro stanovení draslíku a hořčíku metody
podle Schachtschabela. Od roku 1990 byl zaveden pro stanovení přístupného P,
K, Mg a Ca společný výluh - metoda Mehlich II a od roku 1999 metoda Mehlich
III, která je pro účely výživy rostlin s předchozí plně srovnatelná
a po provozní stránce mnohem výhodnější.
Základní půdní vlastnosti jsou hodnoceny
samostatně pro ornou půdu, trvalé travní porosty, vinice, intenzivní sady a
chmelnice. Původní kriteria pro hodnocení půdní reakce byla čtyřstupňová
- reakce kyselá, slabě kyselá, neutrální a alkalická. Od roku 1981 byla
tato kriteria rozšířena o kategorie - extrémně kyselá, silně kyselá a
silně alkalická. Pro hodnocení obsahu přístupných živin byla do roku 1975
používána kriteria s kategoriemi - malý, střední a dobrý obsah. Pak následovalo
rozšíření o kategorie velmi malý a vysoký obsah. Od roku 1993 došlo k dalšímu
rozšíření a změně terminologie na obsah velmi nízký, nízký, vyhovující,
dobrý, vysoký a velmi vysoký. Při poslední změně v roce 1999 byla
vypuštěna kategorie velmi nízký obsah, takže současná kriteria obsahují
pět kategorií hodnocení. Kategorie nízký obsah vyjadřuje nedostatečnou zásobu
živiny v půdě a potřebu jejího dosycení. Vyhovující a dobrý obsah představuje
žádoucí zásobu, kterou je třeba hnojením pouze udržovat a v případě
ekonomických problémů je možno hnojení krátkodobě vynechat. Obsah vysoký
a velmi vysoký je nadměrný a hnojení je v těchto případech zbytečné až
nežádoucí. Další postup je třeba upřesnit na základě následujícího
rozboru. Výše popsaný vývoj systému zkoušení půd uvádí tabulka.
V období s tříletými intervaly zkoušení
bylo ročně odebíráno přibližně 150 až 170 tisíc půdních vzorků. V
posledním ukončeném šestiletém cyklu 1993 až 1998 činil roční odběr 55
až 60 tisíc vzorků, což odpovídalo ploše přibližně 350 až 400 tisíc
hektarů. V současném cyklu zkoušení od roku 1999 je odebíráno ročně
z plochy přesahující 500 tisíc hektarů více než 70 tisíc vzorků.
Každý podnikatel v zemědělství, u něhož je agrochemické zkoušení
provedeno, obdrží prvotní výsledky, průměry půdních vlastností podle
pozemků, začlenění těchto vlastností podle kritérií hodnocení a stručnou
zprávu o vývoji zásobenosti půd živinami. Na základě těchto rozborů je
možno stanovit optimální dávky fosforu, draslíku, hořčíku a potřebu vápnění.
Výsledky zkoušení jsou pro zemědělce
podkladem pro zpracování racionálního systému hnojení. Ministerstvu zemědělství
a dalším orgánům státní správy umožňuje agrochemické zkoušení půd
sledovat vývoj půdní úrodnosti v rámci celé republiky. Umožňuje
posoudit vliv intenzity hnojení na půdní vlastnosti, prognózovat potřebu
hnojení a v obecném pojetí ovlivňovat agrární politiku v oblasti výživy
rostlin a hnojení.
Tabulka - Vývoj systému agrochemického
zkoušení půd v období 1961 - 2004
období |
délka
cyklu |
kontrolované
kultury |
analyzované
parametry |
hodnocení
zásoby (obsahu) |
1961 - 1965 |
5 |
zemědělská
půda |
pH, potřeba
vápnění, P, K |
M, S, D |
1966
- 1970 |
5 |
OP,
TTP |
pH,
potřeba vápnění, P, K, Mg 20% |
M,
S, D |
1971 - 1975 |
5 |
OP, TTP,
vinice, sady, chmelnice |
pH, potřeba
vápnění, P, K, Mg 50% |
M, S, D |
1976 - 1980 |
5 |
OP, TTP,
vinice, sady, chmelnice |
pH, potřeba
vápnění, P, K, Mg 50% |
VM, M, S, D,
V |
1981
- 1983 |
3 |
OP,
TTP, vinice, sady, chmelnice |
pH,
potřeba vápnění, P, K, Mg 50% |
VM,
M, S, D, V |
1984
- 1986 |
3 |
OP,
TTP, vinice, sady, chmelnice |
pH,
potřeba vápnění, P, K, Mg 50%
1986-1991 pozemky >10 ha obsah SP - Cu, Zn, Mn, B, Mo |
VM,
M, S, D, V |
1987 - 1989 |
3 |
OP, TTP,
vinice, sady, chmelnice |
pH, potřeba
vápnění, P, K, Mg 50%
1986-1991 pozemky >10 ha obsah SP - Cu, Zn, Mn, B, Mo |
VM, M, S, D,
V |
1990
- 1992 |
3 |
OP,
TTP, vinice, sady, chmelnice |
pH,
potřeba vápnění, P, K, Mg, Ca,
TK - Cd, Pb, Cr, Hg, Cu, Zn, Ni, Be, Co, V Ć
100 ha |
VM,
M, S, D, V |
1993 - 1998 |
6 |
OP, TTP,
vinice, sady, chmelnice |
pH, potřeba
vápnění, P, K, Mg, Ca + KVK
TK - zahušťování u kontaminovaných pozemků |
VN, N, VYH,
D, V, VV |
1999 - 2004 |
6 |
OP, TTP,
vinice, sady, chmelnice |
pH, potřeba
vápnění, P, K, Mg, Ca + KVK
TK – zahušťování na kontaminovaných pozemcích
a sledování u ekologicky hospodařících zemědělců |
N, VYH, D, V,
VV |
nahoru
|
|