| tuhá fáze | kapalná fáze | plynná fáze |

            Kapalnou fází půdy rozumíme půdní vodu, která se uplatňuje svými dispergačními, rozpouštěcími, hydrolytickými a transportními účinky. Podmiňuje existenci koloběhu látek jako nenahraditelného faktoru pro edafon a vegetaci. Z hlediska výživy je důležitý nejen transport látek z půdního roztoku do živých buněk kořenového systému rostlin, ale i vertikální transport půdním profilem. Ten je příčinou ztrát živin vymytím do spodních vrstev. Eluovány nejsou pouze živiny dodané hnojivy, ale také živiny půdní zásoby a živiny uvolněné mineralizací půdní organické hmoty i půdotvornými procesy z minerálního matečného substrátu půd. Rozsah vymývání živin závisí na množství průsakové vody. Někteří autoři rozlišují tzv. „vmývání“, tj. takovou vertikální migraci živin, při které rozsah přemístění živin do hloubky se omezuje na kořenový prostor (max. do hloubky 0,8-1m). Pokud dochází k přemístění živin do větších hloubek pak tento proces označujeme jako „vymývání“ čili „vyplachování“ živin. Dalším aspektem transportu iontů v půdním roztoku do blízkosti kořenů je předmětem studia „Výživy rostlin“. Hybnou silou transportu je difúze a hromadný tok půdního roztoku.

            Složení i koncentrace půdního roztoku jsou výsledkem působení řady fyzikálních, chemických, fyzikálně chemických i biologických procesů probíhajících v půdě v těsné souvislosti s teplotou, vlhkostí, aerací půdy a složením tuhé fáze půdy.

            Půdní roztok v závislosti od výše uvedených podmínek obsahuje řadu rozpuštěných minerálních i organických látek v různém množství a poměru. Z minerálních látek jsou to zejména kationty K⁺, Na⁺, NH₄⁺, H⁺, Ca²⁺, Fe²⁺, Fe³⁺ aj., z nichž část může být vázaná v chelátových vazbách. Aniontovou složku půdního roztoku tvoří především HCO₃^-, SO₄^2-, NO₃^-, H₂PO₄^-, OH^-, Cl^- a v nepatrném množství některé sloučeniny molybdenu, bóru aj. Jednotlivé ionty se do půdního roztoku dostávají zvětráváním minerálů, rozkladem organických látek, výměnou ze sorpčního komplexu a z imisí.

            Celkové množství solí v půdním roztoku může kolísat od několika setin procenta do několika procent (zasolené půdy). Ve „zdravých půdách“ činí obsah solí v půdním roztoku asi 0,05%. Složení i koncentrace solí se v půdním roztoku během roku mění. Ke zvýšení koncentrace solí dochází zejména hnojením, vysycháním půdy, zvětráváním a intenzívní mineralizací organických látek. Ke snížení koncentrace solí vede zvýšení půdní vlhkosti, odčerpání živin rostlinami i mikroorganismy, vyplavení nebo jejich imobilizace do nerozpustných forem atp. Se zvyšováním koncentrace solí v půdním roztoku se zvšuje i hodnota osmotického tlaku. Podle reakce rostlin na tuto hodnotu je rozdělujeme do 5 skupin:

Rozdělení rostlin podle reakce na hodnotu osmotického tlaku v MPa

            Polní a zeleninové plodiny lze podle odolnosti vůči koncentraci solí rozdělit:

• s dobrou odolností vůči zvýšené koncentraci solí: řepy, řepka, kapusta (krmná), čirok,

• střední odolnost: obiloviny, kukuřice, proso, slunečnice, chřest, salát, špenát, rajčata, paprika,

• s nízkou odolností: hrách, vikev, celer, zelí, brambory.

            Na vysokou koncentraci solí v půdě reagují rostliny zpomalením růstu a tvorbou malých tmavozelených listů. V poměru k nadzemní části rostlin vzrůstá podíl kořenové hmoty. Při přehnojení přijímají rostliny více vody, a proto se jen zřídka na nich projevují příznaky vadnutí. Poškození rostlin je závislé na druhu soli. Všechny druhy iontů nejsou v nadbytku pro rostliny stejně toxické a značně odlišné jsou i jejich interferenční vztahy. Nebezpečí škod na rostlinách omezuje me tím, že hnojiva zapravujeme do celého orničního profilu jejich zaoráváním (draselná, fosforečná, vápenatá, hořečnatá).  

Sanační opatření zasolených půd - viz sádrování půd

nahoru

autor textu: Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.