Plynná fáze půdy je tvořena půdním vzduchem, který je
významný pro biologické a chemické procesy v ní probíhající.
Vyplňuje póry bez vody a oproti atmosférickému vzduchu obsahuje
zpravidla více CO2, méně O2 a zvýšené
množství vodních par. I když mezi půdou a ovzduším dochází
neustále k výměně plynných složek v závislosti na gradientu
parciálních tlaků CO2 směrem z půdy a O2
z ovzduší do půdy, nedochází k plynulému vyrovnávání rozdílů.
Oxid
uhličitý v půdním vzduchu dosahuje v průměru 0,3%. V podmínkách
nedostatečné aerace může obsah CO2 činit 1-5%. Obsah
CO2 se v půdě zvyšuje v důsledku rozkladu organických
látek půdními mikroorganismy, dýcháním kořeny rostlin,
nedostatečným provzdušněním. CO2 s vodou tvoří H2CO3,
která je významným regulátorem reakce půdy (rozmezí pH
5,2-6,5) a působí přímo i při výživě rostlin uhlíkem.
Obsah
kyslíku v půdním vzduchu se pohybuje v rozmezí 10-20% a zajišťuje
dýchání všech půdních organismů, slouží k oxidaci organických
i minerálních látek. Nedostatek kyslíku vede k redukci zvláště
Fe a Mn sloučenin. Redukce je podporovaná přítomností organických
zbytků při nedostatečném provzdušnění a zasahuje i jiné sloučeniny
(SO42-).
Obsah
dusíku ve formě NH3 je v půdním vzduchu oproti atmosférickému
rovněž zvýšen. N2 se uplatňuje při volné a
symbiotické fixaci a v anaerobních podmínkách je z NO3-
opět uvolňován dusík ve formě NOX případně jako
elementární N2 denitrifikací.
Rozpustnost
plynů půdního vzduchu v půdním roztoku je závislá na teplotě
a parciálním tlaku. Při teplotách kolem 15oC se
rozpouští ve vodě asi 1% (objemové) CO2, zatímco
rozpustnost ostatních složek je podstatně nižší: rozpustnost
kyslíku asi 30x, dusíku 60x nižší. Při průměrném poměru
parciálních tlaků v půdním vzduchu CO2:O2
1:60 a k poměru jejich rozpustnosti (30:1) je poměr obsahu rozpuštěných
CO2:O2 1:2. Půdní roztok obsahuje tedy více
rozpuštěného kyslíku a zejména CO2 v poměru k N2
než půdní vzduch. Tento fakt je velmi důležitý pro všechny
biologické procesy v půdě včetně samotné výživy pěstovaných
plodin.
nahoru
|