Odběr vzorků rostlinných produktů a rostlinné hmoty k chemické analýze
Odběr vzorků se vyznačuje odlišnostmi, které je třeba respektovat. Podle účelu rozlišujeme odběr vzorků:
- rostlinných produktů
- odběr vzorků z pokusů a provozních ploch
- odběr vzorků rostlin k diagnostickým metodám za účelem výživného stavu porostu.
Všeobecné pokyny
Odebírání průměrných vzorků rostlinné hmoty a jejich přípravě k analýze je nutno věnovat maximální pozornost a péči. Jen správně odebraný vzorek, charakterizující přesně složení celé sklizně, zásilky apod., může poskytnout výsledky umožňující formulaci správných závěrů. Naopak, vzorek odebraný nesprávným způsobem může obraz o složení zkoušené organické hmoty úplně zkreslit a vyvození objektivních závěrů znemožnit. Je proto nutné při odebírání vzorků jednotlivých druhů rostlinného materiálu postupovat co nepřísněji podle zásady stejnosměrnosti a poměrnosti. Stejnosměrností se rozumí odebírání dílčích vzorků z různých míst a z různých vrstev. Poměrností rozumíme závislost počtu odebraných dílčích vzorků na jeho hmotnosti.
Získané dílčí vzorky shromažďujeme na suchém čistém místě a důkladně promícháme. Teprve z tohoto většího vzorku odebereme předepsané množství, které vložíme do čistého suchého sáčku (u vodnatých hmot do skleněné nebo jiné nerezavějící nádoby s dobře těsnícím víkem), řádně označíme a co nejrychleji odešleme do laboratoře k rozboru.
Odběr vzorků suché a sypké rostlinné hmoty
Dílčí vzorky zrní, semen (dále mlýnských výrobků, sušených vedlejších výrobků olejářského i škrobárenského průmyslu, různé krmné moučky, melasové směsi apod.) odebíráme vzorkovačem nebo lopatkou, a to tak, že při volném uskladnění bereme jednotlivé podíly nejméně z 10 různých míst a vrstev, stejnoměrně rozdělených na celé ložné ploše.
Nachází-li se zkoušená rostlinná hmota v pytlích, pak bereme dílčí vzorek při větším množství pytlů nejméně z každého 10. pytle (do 50. pytlů vždy z každého pátého pytle) tak, že z těchto pytlů odebereme vzorkovačem podíl po celé délce pytle.
Odebrané dílčí vzorky se po promíchání rozprostřou ve stejně silné vrstvě, z níž dělením (oddělování segmentů) připravíme průměrný vzorek o váze 0,5-1,0 kg. Zjistíme-li před promícháním rozdíly mezi jednotlivými dílčími vzorky, považujeme každý z nich za samostatnou partii a vytvoříme pro každou z nich samostatný průměrný vzorek.
Při odebírání dílčích vzorků a při přípravě průměrných vzorků suché píce (sláma, seno apod.) je nutno, zejména u sena motýlokvětých pícnin dbát zvýšené opatrnosti, aby při odběru a promíchávání materiálu nedocházelo k odrolu lístků. Suchou píci ve stozích nebo ve skladech vzorkujeme tak, že z různých míst a vrstev odebereme nejméně 10 dílčích vzorků, z nichž po promíchání vytvoříme průměrný vzorek o váze asi 2 kg, který po zvážení, zabalení a označení odešleme do příslušné laboratoře.
Odběr vzorků zelené píce, kukuřice, siláže a okopanin
Zelená píce se vzorkuje na poli nebo v přípravně krmiv tak, že se dílčí vzorky odebírají nejméně z deseti různých míst na povrchu i v hloubce. Dílčí vzorky lze též odebírat při mechanizované sklizni a automatickém plnění vozu tak, že v pravidelných intervalech se zachytí část píce vrhané do vozu (dynamické vzorkování). Odebrané dílčí vzorky se shromáždí na čisté a suché podložce a po promíchání a případném zmenšení hrubého vzorku se z konečného vzorku odebere laboratorní vzorek o hmotnosti 2-5 kg.
Píce z luk a pastvin se vzorkuje tak, že u vzorkovaného porostu se vyžne na 3 až 10 místech plochy vždy 1 m2. Dílčí vzorky z jednotlivých dílců se opět shromáždí na čisté a suché podložce k přípravě laboratorního vzorku obvyklým způsobem (jak je uvedeno výše). Porosty na stojato (mimo kukuřici) se vzorkují jako pastva. Ke vzorkování porostu na stojato pro stanovení hodnoty zaprášení porostu se berou dílčí vzorky hmotnosti asi 0,5 kg z pěti míst, a to tak, aby rostliny nebyly zbaveny při shromažďování prachu.
Kukuřice (celé rostliny) se vzorkují tak, aby vzorkování reprezentovalo charakter sklízeného porostu. Odebírají se dvě až čtyři rostliny a ty slouží ke zjištění laboratorní sušiny.
Po skončení odběru vzorku se získaný vzorek promíchá a zmenší na hmotnost asi 3 kg, která reprezentuje naskladněnou hmotnost za určitý časový interval nebo píci z určité výměry, stejného druhu, která je vyrobena za stejných podmínek, či celkovou naskladněnou hmotnost do příslušného skladovacího prostoru.
Získaný skládaný vzorek se označuje dnem odběru, druhem hmoty, místem skladování, hmotností, kterou reprezentuje, případně číslem honu, ze kterého byl vzorek sklizen.
Vlhké vzorky se předsuší, určí se úbytek hmotnosti sušením a balí se do neprodyšných obalů, které se označí. Takto připravené předsušené vzorky se používají k vlastnímu stanovení původní sušiny, případně k dalšímu stanovení žádaných znaků.
Dílčí vzorky z dopravních prostředků se odebírají rukou náhodným odběrem z 5 až 10 míst. Obal nebo podložka se ukládá na stinné místo. Odebraný vzorek čerstvé hmoty se musí předsoušet v den odběru.
U siláže s otevřeným žlabovým silážním prostorem se dílčí vzorky odebírají z profilu po odstranění 20 cm oxidované vrstvy konzervované hmoty z 5 až 10 charakteristických míst tak, aby po promíchání mohl být odebrán laboratorní vzorek o hmotnosti 2 až 3 kg.
Okopaniny se vzorkují tak, že z nejméně 10 míst se odeberou dílčí vzorky po 5-15 bulvách nebo 30-50 hlízách s takovým stupněm znečištění, které se vyskytuje při zkrmování. Takto odebrané vzorky se rozloží do čtverce (kruhu), který se potom úhlopříčkami rozdělí na 4 trojúhelníky. Laboratorní vzorek z bulev nebo hlíz se získá z jednoho trojúhelníka.
Úsušky - vzorkování pytlovaných a volných úsušků se provádí podle ČSN 46 7007. Vzorky ze sil se odebírají v průběhu přepouštění tak, aby intervaly mezi dílčími vzorky odpovídaly asi 1 tuně. Z dílčích vzorků je skládán hrubý vzorek, který po úpravě slouží k přípravě laboratorního vzorku, případně rezervního a rozhodčího vzorku.
Pokud je podezření na zvýšený obsah vody, odebere se hrubý vzorek do dvojitého papírového sáčku a část se uloží v PE sáčku nebo v hermeticky uzavřené vzorkovnici.
Odběr vzorků z pokusů a provozních ploch
Odběr vzorků z polních pokusů provádíme z ochranných pásů, míst vzdálených 0,5-1 m od parcely určené ke sklizni, hnojených podle stejného pokusného schématu. Jeden vzorek tvoří rostliny odebrané z dvou míst každého opakování z plochy 0,5 m2. Vzorky podle konkrétních pracovních možností a účelu polního pokusu zpracováváme buď zvlášť nebo připravíme smícháním opakování jeden vzorek. Plocha odběru závisí také od počtu odběru, který je třeba v pokuse uskutečnit. Při větším počtu odběru je nutné úměrně snížit plochu určenou k odběru dílčích vzorků.
Pokud se jedná o rostliny s velkou hmotností (z pozdějších vývojových fází) odebíráme k analýzám poměrnou část ze vzorku podle relativního hmotnostního zastoupení (např.: kukuřice, listy, stonky, palice, cukrovka: listy, bulvy apod.).
U pokusů prováděných ve vegetačních nádobách se k odběru odebírají rostliny zrušením celé vegetační nádoby.
U provozních ploch odebíráme vzorky rostlin z honů stejných agrochemických půdních vlastností, z porostů vyrovnaných, po stejné předplodině a při stejné technice hnojení. Hmotnost 1 vzorku v čerstvém stavu musí být taková, abychom po vysušení získali asi 50-100 g sušiny. Při odběru zjišťujeme počet rostlin ve vzorku a čerstvou hmotnost.
Odběr průměrných vzorků rostlin k chemickým rozborům
Zajištění zemědělských plodin potřebným množstvím živin v průběhu celé vegetace je zásadním úkolem racionální výživy rostlin. Jednou z metod, která přispívá k řešení tohoto významného, ale velmi složitého problému, je kontrola stavu výživy pěstovaných plodin chemickým rozborem, tj. na základě zjištění koncentrace a poměru hlavních živin na počátku nebo v průběhu vegetace. I když z fyziologického hlediska nejsou dosud všechny aspekty související s použitím této metody vyjasněny, uvedená metoda vnáší do problematiky výživy rostlin některé nové progresivní prvky, jejichž praktické využití umožňuje usměrnit výživu podle skutečné potřeby rostlin.
Je však třeba pamatovat, že metoda optimalizace výživy rostlin na základě jejich chemického rozboru nesmí být v žádném případě pokládána na všelék, odstraňující jakékoliv nedostatky ve výživě rostlin, či v agrotechnice.
Metodu je možno považovat spíše za špičkové opatření, které najde uplatnění jedině v komplexu všech agrotechnických úkonů, prováděných na vysoké odborné úrovni.
Obecné zásady správného odběru vzorků
Při odběru přísně respektujeme zásadu stejnoměrnosti a poměrnosti tak, aby byly získány skutečně reprezentativní vzorky, odpovídající celému porostu. Doba odběru vzorků musí být zvolena správně s ohledem na růst a vývoj rostliny. Předčasně ani pozdě odebrané vzorky rostlin neposkytují výsledky vhodné pro objektivní vyhodnocení.
U odběru vzorků jsou vedené podrobné záznamy, obsahující základní údaje o půdně-klimatických podmínkách (výrobní typ, druh půdy, pH apod.), bližší charakteristiku mimořádných ekologických podmínek v období před odběrem vzorků (vysoké teploty, abnormální sucho nebo vlhko aj.), hnojařské zásahy provedené i plánované u sledované plodiny s uvedením data hnojení, odrůdy, předplodiny a popisu stavu porostu v době odběru vzorků. V tomto popise se uvádí vývojová fáze porostu, celkový stav porostu, výška a barva porostu, stupeň zaplevelení, výskyt chorob a škůdců, aj.
Pro chemickou analýzu se odebírá zpravidla nadzemní biomasa rostlin ve výšce 2 cm nad zemí v přesně vymezené fázi pro jednotlivé plodiny. Rostliny se nesmí odebírat za rosy a po dešti a při odběru se nesmí vzorky znečistit ornicí. Z provozních honů se odebírá při vyrovnaném porostu jeden vzorek zhruba z 30 ha (při nevyrovnaném porostu asi z 10 ha) nebo z jedné parcely. Vzorek určený pro rozbor vzniká odběrem 5 dílčích vzorků rozmístěných na 1 honu. Velikost jednoho vzorku (tj. 5 dílčích) musí být taková, abychom po usušení získali 50-100 g sušiny, to znamená, že čerstvá hmotnost vzorku pro anorganický rozbor by se měla pohybovat mezi 300-600 g.
Odběr vzorků obilnin
Vzorky nadzemní biomasy ozimé pšenice se odebírají na začátku tvorby šestého listu. Tím se rozumí počet listů na hlavní rostlině. První list na samé bázi nadzemní části rostliny (v jehož úžlabí se vytvářejí odnože), bývá na jaře často značně atrofovaný. Další tři až čtyři (tzn. druhý až pátý) listy jsou plně vyvinuty. Poslední (šestý) vrcholový list je na počátku vývoje. Zmíněný odběr rostlin spadá do 4. fáze makrofenologické Feekesovy stupnice obilnin, tj. na začátek prodlužování listových pochev nebo DC 29.
fenofáze pšenice ozimé
Vzorky nadzemní biomasy jarní pšenice se odebírají na začátku tvorby pátého listu. První list je zpravidla menší, někdy atrofovaný. Další tři (tzn. druhý až čtvrtý) listy jsou plně vyvinuté. Uvedený odběr rostlin spadá do 4. fáze makrofenologické Feekesovy stupnice obilnin, tj. na začátek prodlužování listových pochev nebo DC 29.
fenofáze ječmene jarního
Pro optimalizaci dávky dusíku pro pozdní dohnojení se provádí u ozimé pšenice odběr vzorků na začátku objevení se posledního listu. Odběr spadá do 8. fáze makrofenologické Feekesovy stupnice obilnin, tj. vyrůstání posledního listu z pochvy předcházejícího listu, DC 37. Poslední list je ještě stočený a pochva horního listu začíná zduřovat. O tom, že jde o poslední list, se můžeme přesvědčit roztržením pochvy horního listu.
Odběr vzorků okopanin
Brambory: K odběru bereme vzorky rostlin čtvrtých listů. Čtvrtý list je list středního patra na pravém hlavním stonku zjištěný odpočtem od vrcholu s tím, že první 2-3 nevyvinuté listy se nepočítají. Z vyrovnaného pozemku odebíráme 1 průměrný vzorek ze 3 ha.
Dále odebíráme vzorky na začátku tvorby poupat, kdy je u převážné většiny listů po rozhrnutí vrcholových lístků okem patrný počátek tvoření poupat.
Odběr vzorků technických plodin
Řepka ozimá: Vzorky se odebírají ve dvou termínech a to na podzim a na jaře. První odběr pro dohnojení se provádí ve stadiu 3-4 páru listů. Druhý odběr pro kontrolu dohnojení se provádí na jaře v době, kdy se obnoví po regeneraci rostlin listová plocha řepky. Další odběr se provádí ve stadiu butonizace, kdy se uprostřed listové růžice objevují základy květních poupat.
fenofáze řepky ozimé
Odběr vzorků listů pro listovou diagnostiku u ovocných kultur
Správný odběr vzorků je prvořadým předpokladem správnosti celé listové diagnostiky.
U jádrovin a peckovin se odebírá vzorek ze střední části letorostu (má nejstabilnější obsah živin, odpovídající středním hodnotám). Vybírají se zdravé výhony směřující vzhůru pod úhlem 45o po obvodu koruny. Vzorky se berou z každé odrůdy zvlášť po obvodu koruny ve výši 1,5-2 m a vybírají se pouze zdravé listy.
U rybízu a angreštu se odebírají listy též ze střední části neplodícího výhonu. U malin a ostružin se mohou listy buď z plodících nebo neplodících výhonů, ale vždy mladé a plně vyvinuté. Listy se odebírají bez řapíků. U jahod se odebírá první dobře vyvinutý mladý list rovněž bez řapíku.
Vzorky odebíráme v období nejmenších změn v obsahu živin v listech. U jádrovin je to v poslední dekádě července až první dekádě srpna, u peckovin před sklizní plodů stejně ja¬ko u rybízu. Listy angreštu odebíráme v období zrání plodů, nikoliv však v období sklizně zelených plodů. Z plodících výhonů malin a ostružin se odebírají listy začátkem srpna. Z neplodících koncem srpna nebo začátkem září. U plodících jahod se listy odebírají v období hlavní sklizně, u neplodících v průběhu měsíce srpna. Pro přihnojování během vegetace je vhodné provádět jarněletní odběry listů.
Listové vzorky se musí odebírat s ohledem na rozmanitost půdních podmínek, způsob výsadby, zdravotní stav rostlin a jejich stáří. Jeden průměrný vzorek se odebírá vždy z jednolité plochy, stejného druhu nebo odrůdy. Při vyrovnaných půdních podmínkách se jeden průměrný vzorek odebírá z plochy 5-10 ha sadu. Výsadbou procházíme úhlopříčně nebo ve směru řad, aby vzorek byl průměrný. Po každých 5-20 rostlinách (podle velikosti parcely) odebíráme z 1 rostliny 1-4 listy. Jeden průměrný vzorek pro stanovení pěti hlavních živin má obsahovat 100 listů. Listy uložíme do papírových nebo kalikových sáčků a pokud je neodesíláme ihned k rozboru, otřeme je vlhkým hadříkem. Vzorky je třeba označit číslem parcely, odrůdou, případně jinými údaji.
Při odběru vzorků listů pro stanovení mikroprvků, musí být tyto dobře omyty destilovanou vodou s příměsí kyseliny chlorovodíkové (100:1) a potom dobře opláchnuty do neutrální reakce destilovanou vodou. Na vzduchu oschlé listy se uloží do sáčků, usuší při teplotě 50-70oC a odesílají se k rozboru.
Odběr vzorků listů révy vinné
U vinné révy se anorganická analýza listů používá v případě výskytu fyziologických poruch nebo k posouzení výživného stavu hlavními živinami a korekci dávky dusíku. Za tímto účelem se odebírají listy bez řapíku v době kvetení ve stadiu měknutí hroznů, které rostou proti květenství nebo hroznům.
Ošetření před sušením a analýzou se provádí stejně jako u listů ovocných kultur.
Odběr listů chmele
Listy se odebírají ze střední části rostliny, určené podle počtu nodů, tj. počet nodů napočítaný od země dělíme dvěma. Jeden vzorek (40 listů i s řapíky) může ve stejných půdně klimatických podmínkách prezentovat plochu maximálně 5 hektarů. Při odběru je třeba zjistit průměrný počet nodů a výšku rostliny. Listy vzorku se ukládají do kalikového sáčku a suší při 70oC.
| Předchozí |
Autor: Petr Škarpa Datum poslení aktualizace stránky: 27. 01. 2010 |
Následující |