| makroelementy | mikroelementy | užitečné prvky | cizorodé prvky |

| sodík | chlór | křemík | hliník | vanad | titan |

            Do skupiny těchto prvků řadíme sodík, chlor, křemík, hliník, vanad, titan. Vztah rostlin k těmto prvkům není jednoznačný. Pro některé rostliny jsou významné a mají téměř charakter biogenních prvků s výraznou fyziologickou úlohou zasahující přes metabolismus rostliny až k výnosu. Ostatní rostliny je pro svůj normální růst nepotřebují a i bez jejich přítomnosti projdou celým vývojem. Určit bližší a přesnější význam těchto prvků je komplikováno jejich značným rozšířením v životním prostředí rostlin.

nahoru

Sodík

           Sodík je rostlinami přijímán velmi rychle. V rychlosti příjmu je plně rovnocenný draslíku nebo jej dokonce předčí.

           Zvyšování obsahu sodíku v živném prostředí vede ke stupňování koncentrace Na v rostlině. Příjem K, Ca, Mg se tím v rostlinách snižuje. Obsah sodíku je v rostlinách menší než obsah draslíku. Výjimku tvoří pouze halofyty, u nichž je poměr K/Na nepatrně menší než 1 nebo dokonce vyšší než 1. Vysokým obsahem Na se vyznačují řepa, celer, špenát, rajčata, mrkev, ječmen.

            Pro praxi se ukazuje nutné dodávat sodík natrofilním rostlinám (řepa, mangold, špenát) a k tomu postačí méně koncentrovaná draselná hnojiva, která mají vyšší obsah Na. Hnojení Na se projevuje i zvýšeným výnosem bulev cukrovky.

            Významnou úlohu má sodík ve výživě zvířat. Pastvinné porosty mají obsahovat nejméně 0,15 % Na v sušině. Při nižším obsahu se u pasoucího dobytka mohou vyskytovat projevy nedostatku sodíku označované jako hemoglobinurie.

nahoru

Chlór

             Rostliny přijímají chlór rychle a ve značném množství.

             Příjem chlóru rostlinami je přímo úměrný jeho obsahu v prostředí. V důsledku jeho postavení v lyotropní řadě aniontů je Cl^- ve srovnání s ostatními anionty přijímán přednostně před NO₃^-, H₂PO₄^- a SO₄^2-. Naopak příjem Cl^- je snižován vysokým obsahem NO₃^- v prostředí, zatímco NH₄⁺ jeho příjem podporuje.

             V rostlinách je chlór snadno pohyblivý. Během vegetace migruje převážně ze starších listů do kořenů. Cl^- ionty nejsou přijímány pouze kořeny, ale také listy ve formě plynů.

             Potřeba chlóru pro fyziologické funkce rostlin je malá a jeho role není plně objasněna. Chlór má vliv na bobtnání plasmy koloidů a pravděpodobně ovlivňuje i činnost enzymů. Podporuje fosforylaci a přenos elektronů v cytochromovém systému. Byla prokázána významná funkce Cl ve fotosyntéze při vzniku kyslíku ve fotosystému II. U velké většiny rostlin je nutná jeho přítomnost k růstu kořenových špiček a kořenového vlášení.

             Při nadměrném hnojení chlórem se ztrácí z listů chlorofyl, přičemž zvláště okraje listů jsou chlorotické a svinují se. Na listech vznikají v okolí nervů a na okrajích nekrózy. Potřeba Cl u rostlin se pohybuje kolem 5-7 kg/ha ročně.

             Nadbytek chlóru u ovocných stromů snižuje nasazení květů a plodů. U brambor a obilovin přebytek Cl^- při současném nedostatku SO₄^2- vede ke snížené tvorbě sacharidů a bílkovin. U olejnin a přadného lnu byly zjištěny nižší výnosy semene a zhoršená kvalita vlákna.

             Při hnojení je třeba dbát, aby plodiny citlivé na přehnojení Cl^- nebyly bezprostředně před vegetací hnojeny chloridovou formou K hnojiv. K rostlinám citlivým na přehnojení chlórem řadíme: ovocné stromy, réva vinná, rybíz, brambory, rajčata, tabák, leguminózy, okurky, cibule, konopí a většina druhů Brassicaceae. Tolerantní na chlór jsou řepa (cukrovka, krmná), mangold, chřest, špenát, salát, celer,gramineae.U rostlin citlivých na Cl^- je hranice toxicity při koncentraci nad 2 % a u rostlin tolerantních až při hodnotě vyšší než 4 % Cl^- na sušinu.

| fotografie deficitů Cl u kulturních plodin | fotografie toxického působení nadbytku Cl |

nahoru

Křemík

               Rostliny přijímají křemík ve formě iontů kyseliny ortokřemičité H₃SiO₄^- a metakřemičité SiO₃^2- a v této formě je i v rostlinách transportován. V rostlině je převážná část křemíku ve formě Si gelu SiO₂.nH₂O nebo polymeru kyseliny křemičité. Distribuce Si je závislá na druhu rostlin. V rostlinách s nízkým obsahem Si jako rajčata, ředkvička, čínské zelí jsou malé rozdíly mezi nadzemní hmotou a kořeny. U jetele kořeny akumulují více Si než nadzemní části. Obiloviny a trávy obsahují 2-21 mg Si/g sušiny, zatímco dvouděložné obsahují Si až lOx méně.

                Si má vliv i na zdravotní stav rostliny. Řada autorů uvádí, že obiloviny při nedostatečném zásobení křemíkem jsou náchylné na padlí. Rovněž brambory hnojené SiO₂ (ve formě vysokopecní strusky) se vyznačují zvýšenou odolností proti bramborové spále. Také u révy vinné bylo pozorováno menší napadení Oidiem a Perenosporou po aplikaci vysokopecní strusky.

nahoru

Hliník

              Hliník je v půdě při neutrální nebo alkalické reakci nepatrně rozpustný. S přibývající kyselostí se silně zvyšuje množství přístupného Al (dosahuje hodnot kolem 200 ppm) a působí na rostlinu toxicky.

               Rostlinou přijatý Al se hromadí v kořenech a brzdí příjem jiných iontů hlavně fosforu, který pevně váže a vyvolává tak jeho deficienci. Rostliny s toxickou koncentrací AI vykazují v nadzemních částech zpravidla současně i vysoký obsah Fe a Mn, ale nízký obsah Ca a Mg.

               Toxické působení vyšších koncentrací hliníku omezuje růst kořenů, a podporuje vývoj kořenů postranních. Rostliny jsou na Al různě citlivé. Tak např. ječmen, pšenice, hořčice, řepka jsou značně citlivé na obsah Al, zatímco sója a pohanka nikoliv. Toxickému působení hliníku na rostliny zabráníme vápněním. Zvýšené dávky Al v krmivech (nad 100 ppm u zrnin a u luštěnin nad 500 ppm) působí toxicky i na živočišný organismus.

nahoru

Vanad

             Vanad je anionogenní prvek, který tvoří oxid vanadičitý. Některé rostliny jej hromadí ve značném množství až v hodnotách 10^-4 g/g sušiny, ale běžný obsah činí 10^-6 . U vyšších rostlin není dosud jednoznačně potvrzeno, že vanad je pro rostliny nezbytný, i když při fixaci vzdušného dusíku může částečně nahradit Mo.

nahoru

Titan

              Titan je rozšířený prvek, který s kyslíkem tvoří oxid titaničitý p Jeho obsah v rostlinách je kolísavý od 3.10^-7 do 2.10^-5 g/g sušiny listů. Hromadí se zvláště v chloroplastech, kde jeho obsah je srovnatelný s Cu. Do rostliny zřejmě vstupuje spolu s kyselinou křemičitou a některými podobnými sloučeninami- asi jako balastní prvek.

              V posledních letech se objevily práce uvádějící kladný vliv Ti na výnos zemědělských plodin. Podle některých autorů vzrostly výnosy po aplikaci Ti (Titavin-4,5 g Ti.l^-1) u kukuřice o 19 %, slunečnice 20,5 %, vojtěšky o 25,7 %. V hroznech révy vinné se zvýšila cukernatost. Příznivé působení titanu je vysvětlováno vyšším obsahem chlorofylu, intenzivnější fotosyntézou a zvýšenou aktivitou enzymů.

nahoru

autor textu: Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.

Příznaky nedostatku chlóru u bobu