| minerální podíl | organický podíl |

humifikované organické látky

| nehumifikované organické látky | humifikované organické látky |

            Veškeré množství organických látek se však v půdě úplně nemineralizuje až na jednoduché produkty. Současně dochází také ke tvorbě stabilnějších organických látek většinou aromatické povahy (humifikace) a dále k produkci a tvorbě energeticky bohatých sloučenin v důsledku ulmifikace (rašelinění) a karbonizace (uhelnatění) převážně za anaerobních podmínek.

            Syntetická povaha humifikace, která probíhá při anaerobióze, vyplývá ze skutečnosti, že humusové látky mají podstatně komplikovanější stavbu a vyšší molekulární hmotnost než výchozí humusotvorný materiál. Humus tedy zahrnuje půdní organické látky, které prošly humifikačními procesy. Výsledné produkty humifikace označujeme jako humusové látky (humus pravý nebo vlastní), mezi které řadíme: humínové kyseliny včetně hymatomelanové kyseliny, fulvokyseliny, huminy a humusové uhlí.

            Humínové kyseliny (HK) tvoří nejkvalitnější složku humusových látek. Základní složkou HK je aromatické jádro fenolického nebo chinoidního typu s vazbou na cyklické a alifatické dusíkaté sloučeniny. Maximální sorpční kapacita je v rozmezí 350-500(700) mmol.0,1kg^-1 HK. V rozpustném stavu se srážejí s Ca²⁺, Mg²⁺, Fe³⁺, Al³⁺. Dusíku obsahují v průměru 3,6-4,8%, a to ve formě aminové, amoniakální a N heterocyklů. V půdách mají HK pozitivní úlohu při tvorbě drobtovité struktury, sorpčního komplexu a ve změnách chemismu.

            Fulvokyseliny (FK) se oproti HK vyznačují větším počtem bočních, lineárních řetězců a menším počtem aromatických jader. V důsledku toho jsou i snadněji hydrolyzovatelné než HK. Mají povahu aniontů a jsou hydrofilní. Kyselé skupiny podmiňují vysokou výměnou kationtovou sorpci (až 700 mmol.0,1kg^-1 FK). Jejich soli s Ca²⁺, Mg²⁺ a Fe²⁺, ale i řadou těžkých kovů jsou dobře rozpustné ve vodě. Pouze fulváty Al³⁺ a Fe³⁺ jsou při neutrální a alkalické reakci vodostálé. FK jsou vlivem silně kyselého pH (2,6-2,8) a dobré rozpustnosti v půdním roztoku velmi agresívní na minerální podíl půd. Obsah dusíku je značně pohyblivý (1,2-4,1%). FK jsou charakteristické pro půdy kyselé.

            Huminy a humusové uhlí (H a HU) jsou podle některých autorů v podstatě HK pevně vázané na minerální podíl půdy, podle jiných pramenů se jedná o silně karbonizovanou organickou hmotu charakterizovanou jako nerozpustné HK. H a HU vykazují vysoký stupeň kondenzace a polymerace, nehydrolyzují a podle Najmra ztratily funkci pravého humusu. Dusík H a HU obsahuje 20-30% z veškerého N v půdě.

            Obsah humusu vlastního je hodnotou relativně stálou v půdně klimatických podmínkách dané oblasti. Dekompozici vlastního humusu umožňují v podstatě stejné faktory jako u humusu živného, avšak s ohledem na jeho složení procesy probíhají velmi pozvolně. Bylo prokázáno, že uhlík v HK je starý 750 let, ve FK 420 let a v huminech 2400 let.

            Příznivý vliv humusových látek v půdě je mnohostranný a spočívá v kladném ovlivnění všech půdních vlastností působících rozhodující měrou na obsah živin v půdě i na půdní úrodnost. Jejich přítomnost vede:

·      k vysokému poutání živin v půdě (6-7x vyšší než u jílových minerálů),

·      jsou důležitým faktorem drobtovité struktury, jejímž důsledkem je příznivý vodní, vzdušný a tepelný režim půdy,

·      kladně ovlivňují ústojčivou schopnost půd,

·      detoxikují škodlivé sloučeniny a částečně váží i těžké kovy,

·      humusovým efektem omezují retrogradaci fosforečnanů.

            Obsah humusu vlastního (pravého) bude v půdě vyrovnaný pokud bude zajištěn pravidelný přísun organických látek. Zvýšenými dodávkami organických látek (OL) lze zvýšit obsah humusu v půdě za cca 50 let o 0,2-0,5%. Naproti tomu zápornou bilancí OL lze v relativně kratší době výrazně snížit jeho obsah a tak i půdní úrodnost.

nahoru

autor textu: Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.