jílové minerály
| jílové
minerály | oxidy
a hydroxidy | primární
minerály |
Nejdůležitější skupinu půdních sekundárních minerálů
tvoří jílové minerály vznikající v půdotvorném procesu
rozpadem primárních křemičitanů, nebo syntézou produktů, které
se uvolňují při zvětrávání minerálů. Tvoří až 70-80% z
celkové hmotnosti půdy. Na jejich vzniku se podílí také
biochemické procesy v půdě a půdní mikroorganismy. Jílové
minerály jsou složeny převážně z Si, Al, O, H a v menším množství
obsahují také Ca, Mg, Fe, K, Zn aj.
Stavebním
kamenem krystalové mřížky jílových minerálů jsou anionty
kyseliny ortokřemičité SiO44-, krystalující
v pravidelných čtyřstěnech neboli tetraedrických tvarech. Každý
tetraedr se může chovat jako čtyřvalentní anion.
Zbytek
volných vazeb může být neutralizován dalšími bázemi nebo vyvázáním
dalších tetraedrů. V přírodě nacházíme různé typy tetraedrů.
Některé se mohou se slučovat v dlouhé řady nebo spojovat v
cykly. Vedle toho volné negativní náboje jsou také neutralizovány
s druhou základní jednotkou krystalové mřížky jílových minerálů,
kterou tvoří aniont Al(OH)63-, krystalizující
v pravidekných osmistěnech (oktaedrech). Jestliže třívalentní
hliník je obklopen 6 ionty OH-, tak oktaedry mají
nenasycenou valenci a mohou se spojovat mezi sebou přes dva společné
OH-, tvořící tak druhou vrstvu krystalové mřížky
minerálu.
Obecný
vzorec je pak [Al(OH)3]n.
Krystalová mřížka všech jílových minerálů je tvořena
z vrstev tetraedrů a oktaedrů. Vzniká tak navenek teoreticky
elektroneutrální struktura s vyrovnaným počtem kladných i záporných
nábojů. Vrstvy vytváří lamely
krystalové mřížky jílových minerálů, které sestávají ze
dvou nebo ze tří vrstev tetraedrů a oktaedrů. Podle uspořádání
krystalové mřížky a stupně disperzity částic je dělíme na
skupinu:
-
smektitu,
-
kaolinitu,
-
illitu,
-
allofánu.
Do
skupiny smektitu řadíme
montmorillonit, beidellit a saponit. Lamely krystalové mřížky
jsou složeny ze dvou vrstev tetraedrů a z vrstvy oktaedru. Jílové minerály této skupiny se vyznačují vysokou
disperzitou částic (80% je pod 1µm),
velkou vnější i vnitřní povrchovou plochou (měrný povrch činí
500-600 m2.g-1). Existence mohutného vnitřního
povrchu je umožněna specifickou strukturou krystalové mřížky,
umožňující pronikání vody i prvků mezi jednotlivé lamely. Důsledkem
těchto vlastností je vysoká sorpční kapacita 80-120 mmol na 100
g minerálu, plasticita, vaznost a hydrofilnost. Montmorillonity
jsou nejvíce rozšířeny v půdách černozemního typu.
Struktura jílových minerálů
(Mengel, Kirkby 1978)
Do
skupiny kaolinitu
jsou řazeny kaolinit, halluisit aj. Lamely krystalové mřížky
tvoří vždy jedna vrstva tetraedru a jedna vrstva oktaedru
(1:1 - obr. 2.3). Kaolinity se vyznačují velkou pevností
krystalové mřížky a menší disperzitou částic (pouze
20-25% částic je pod 1µm),
malým vnějším i vnitřním povrchem, a tím i podstatně
menší schopností poutat kationty (5-10 mmol na 100g) a
nepatrnou bobtnavostí pro vodu. Z hlediska zásobení rostlin
vodou a živinami jsou tyto minerály méně hodnotné a jsou
zastoupeny hlavně v půdách podzolových.
Do
skupiny illitu řadíme
illit, glaukonit, vermikulit aj. s nekonstantním chemickým
složením. Představují skupinu přechodných jílových
minerálů a svými vlastnostmi zaujímají místo mezi
smektity a kaolinity. Měrný povrch mají 50 - 90 m2.g-1,
přičemž vnitřní povrch tvoří více než 50% celkového
měrného povrchu. Sorpční kapacita činí 10-40 mmol/100g.
Minerály ze skupiny illitu jsou tvořeny z trojvrstev. V
krystalické mřížce se nachází draslík.
Zvláštní
postavení má skupina allofánu,
která vzniká zvětráváním allumosilikátového skla (sopečný
popel) nebo krystalizací Si-Al-solů. Má vysokou kationtovou výměnnou
kapacitu (135 mmol na 100g) a sorpční kapacitu pro anionty (až 30
mmol na 100g). Allofán silně poutá humusové kyseliny, fosforečnanové
anionty a enzymy.
nahoru
|