Jsou běžnou součástí většiny přirozených vod. Přítomnost většího množství chloridů je však ukazatelem znečištění vody.
K 10 ml vzorku ve zkumavce se přidají 3 kapky HNO3 (1:4) a 0,5 ml 5% roztoku AgNO3. V přítomnosti chloridů vzniká bílá opalescence, zákal nebo sraženina, která je v přebytku NH4OH rozpustná.
Princip spočívá ve schopnosti kationtů dvojmocné rtuti vytvářet s anionty chlóru dobře rozpustný, avšak prakticky nedisociovaný chlorid rtuťnatý. Po vymizení iontů chloru z roztoku reaguje indikátor nitroprusid sodný s prvním přebytkem rtuťnatých iontů za vzniku nitroprusidu rtuťnatého, jehož počáteční nepatrná koncentrace v roztoku se projeví slabým bílým zákalem.
100 ml vzorku vpravíme do Erlenmayerovy baňky, okyselíme 1 ml 10%ní HNO3 (chloru prosté), přidáme 1 ml 10% vodního roztoku nitroprusidu sodného a titrujeme roztokem 0,05 M Hg(NO3)2 do vzniku prvního bílého zákalu. Stejným postupem provedeme slepý pokus.
1 ml 0,05 M Hg(NO3)2 odpovídá 35,4 mg Cl v 1 l vody.
Vody kalné před stanovením Cl filtrujeme. Vody opaleskující, které ještě obsahují větší množství organických látek, povaříme nejprve s roztokem 0,1 N manganistanu draselného. Manganistan přidáváme po malých dávkách a jeho přebytek zrušíme přidáním několika kapek alkoholu. Odbarvený roztok zfiltrujeme filtračním kelímkem a promyjeme vodou. Pak teprve přistoupíme k titraci. Železo do obsahu 1 mg Fe3+.l-1 výsledky stanovení rovněž neovlivňuje. Při vyšších hodnotách provedeme jeho odstranění na měniči iontů.
| Předchozí |
Autor: Petr Škarpa Datum poslení aktualizace stránky: 13. 10. 2020 |
Následující |