Glukosinoláty
Glukosinoláty jsou glykosidy běžně se vyskytující v mnoha druzích rostlin čeledí brukvodité (Brassicaceae), kaparovité (Capparidaceae) rezedovité /Resedaceae) a některých dalších. Do roku 1961 byly oznáčovány jako thioglukosidy, ještě dříve jako hořčičné oleje. V současné době je známo asi 120 glukosinolátů.
Glukosinoláty, či přesněji řečeno řada produktů jejich enzymového či chemického štěpení, jsou významnými škodlivými složkami krmiv. To se týká především semene řepky a některých příbuzných olejnin. Může se zdát, že pěstováním odrůd řepky s nízkými a velmi nízkými obsahy glukosinolátů byly škodlivé účinky překonány. Byly sice významně sníženy, nikoli však vyloučeny.
Glukosinoláty podléhají jak enzymové hydrolýze, tak chemickému štěpení za různých podmínek. Štěpení vyvolává skupina isoenzymů, souhrnně označovaných jako myrosináza. Myrosináza se vyskytuje vždy s alespoň jedním glukosinolátem. Byla zjištěna ve všech testovaných rostlinách čeledi brukvovité, ale i v některých plísních, či ve střevní bakterii Enterobacter cloacae. Enzym je aktivní v širokém rozsahu pH a je stálý asi do 60°C.
Výskyt
Z výživářského hlediska je rozhodující výskyt glukosinolátů v rostlinách čeledi brukvovité. V jednotlivých druzích rostlin se obvykle současně vyskytuje více glukosinolátů - u nejlépe prozkoumaných se uvádí 10 až 15 - ale většinou převažují jen 2 až 3. Např. v semeni řepky je kolem deseti glukosinolátů, přičemž progoitrin a glukonapin tvoří 75-90 % z nich.
Biologické účinky
Účinky glukosinolátů a jejich štěpných produktů na hospodářská zvířata jsou nejvíce prozkoumány u řepkových šrotů, především extrahovaných, které se zkrmují jako částečná náhrada sóji a dalších bílkovinných krmiv.
Sirné sloučeniny se často významně podílejí na čichových a chuťových vlastnostech krmiv a potravin. Některé štěpné produkty glukosinolátů vyvolávají vjemy palčivosti, štiplavosti, příp. hořkosti a mohou vyvolávat slzení, což může u brukvovitých krmiv vést ke zhoršení chutnosti pro zvířata a tím k poklesu příjmu a užitkovosti, popř. mohou přecházet do mléka a vajec.
Některé štěpné produkty glukosinolátů jsou pro savce a ptáky strumigenní a rovněž mohou poškozovat játra a zřejmě i ledviny a nadledvinky. Příjem glukosinolátů vede ke zvýšení činnosti štítné žlázy a ke snížení hladiny jejích hormonů cirkulujících v krvi. Při dlouhodobějších příjmu glukosinolátů vznikne hypertrofie štítné žlázy, kdy je její hmotnost zvýší dvakrát až pětkrát. Tyto histologické změny jsou doprovázeny změnami ve funkci štítné žlázy.
Další závažnou poruchou spojovanou se štěpnými produkty glukosinolátů je krvácivost jater. Ta může vést u drůbeže, zejména u nosnic až k úhynu Prasata a přežvýkavci nejsou příliš ohroženi. To zřejmě souvisí s rozdílnou citlivostí různých druhů zvířat vůči různým druhům produktů štěpení glukosinolátů v trávících traktech, či s detoxikačními možnostmi různých druhů zvířat.
Příjem glukosinolátů může vyvolat u hospodářských zvířat za určitých okolností pokles plodnosti, avšak mechanismus není dosud objasněn.