| železo | mangan | bór | zinek | molybden | měď | kobalt |

| fotografie deficitů B u kulturních plodin | fotografie toxického působení nadbytku B |

            Bór je rostlinami přijímán hlavně přes kořeny při optimálním pH 5-6. Je nekovové povahy a jeho zapojení do metabolismu je ze stopových prvků nejméně objasněno.

            Bór má význam v látkovém a energetickém metabolismu rostlin. Přestože není složkou žádného enzymu, má vliv na aktivitu katalázy, peroxidázy, polyfenoloxidázy, askorbázy a auxinooxidázy.

            Účast bóru byla potvrzena v následujících procesech:

• v glycidovém a fosforylačním metabolismu,

• v metabolismu nukleových kyselin,

• v metabolismu fosforečných sloučenin,

• v syntéze růstových látek.

            V metabolismu cukrů bylo prokázáno, že se vliv bóru projevuje v transportu glukozy z mladých orgánů do orgánů reprodukčních. Lehce se slučuje do komplexů s d-fruktózou a d-arabinózou. Bór s cukry a pektinovými látkami má vliv na diferenciaci buněčných blan.

            V nedávné době byla potvrzena úloha bóru v metabolismu nukleových kyselin. Vzhledem k tomu, že odumírání vrcholů rostlin při nedostatku bóru je spojeno s poruchami metabolismu oxidace, nedostatek bóru se tedy projevuje poruchami energetického metabolismu, a to v závislosti na oxidační fosforylaci.

            V metabolismu fosforečných sloučenin bór příznivě ovlivňuje akumulaci fosforu v listech. Z úlohy metabolismu fosforu vyplývá i význam bóru ve vztahu k fotosyntéze. Aktivace bóru je spojena s Hillovou reakcí - sloučeniny bóru jsou využity jako donory H⁺.

            Rostliny přijímají bór ve formě aniontů kyseliny borité H₂BO₃^-, HBO₃^2-, BO₃^- a příjem je závislý na sorpční schopnosti kořenů, na obsahu bóru v rostlinách a na rozpustnosti sloučenin bóru, jak v půdě, tak i rostlině.

            V rostlinném organismu je relativně nepohyblivý a jeho obsah obyčejně narůstá od nižších částí rostlin k vyšším. Koncentrace bóru v rostlinách je různá. Jednoděložné rostliny obsahují v průměru 2-5 ppm, dvouděložné 22-77 ppm B v sušině.

            Nedostatek bóru se projevuje morfologickými změnami a chlorozou mladých listů. Terminální pupeny resp. výhony odumírají. Internodia jsou protáhlá. U listů a stébel se projevuje křehkost s lámavostí, listy jsou kadeřavé. Kořeny mají omezený růst a na plodech se objevuje hnědá skvrnitost, sklovitost a deformace.

            Nedostatek bóru snižuje syntézu cytokininu a zvyšuje hladinu auxinu. Nekrózy u rostlin s deficitem B jsou způsobeny akumulací auxinu. K odstranění deficience je doporučován borax (Na₂B₄O₇.10H₂O) nebo H₃BO₃, dále Solubor (20,5% B), případně Folibor (4% B; 3,2% N).

            Vysoká koncentrace bóru je pro většinu rostlin toxická. Příznaky se objevují na starších listech, kde vzniká zlatožluté zbarvení. Při pokračující kumulaci B se chlorózu rozšiřuje a okraje listů odumírají. Toxicita bóru je větší vždy v aridní a semiaridní oblasti. Rozpustnost B se zvyšuje s teplotou půdy a jeho vysoký obsah můžeme redukovat vápněním nebo dusíkatým hnojením.

            Vysokými nároky na bór se vyznačuje řepa, cukrovka, vojtěška, jetel, jabloň, hrušeň, peckoviny, réva vinná.

  nahoru

autor textu: Prof. Ing. Rostislav Richter, DrSc.

Odumírání terminálu u cukrovky (deficit B)