Stanovení stravitelnosti živin

Živinu přijatého krmiva (např. dusíkaté látky, tuk, vlákninu, bezdusíkaté látky výtažkové), která se nevyloučila výkaly, označujeme jako stravitelnou. Nemusí to být jen živina resorbovaná v trávicím traktu. Za stravitelnou považujeme např. i živinu přeměněnou při mikrobiálním trávení v předžaludku přežvýkavců v energeticky bohatý plyn, který se z organismu vyloučí krkáním.

Běžně zjišťujeme množství bilančně stravitelné živiny, kdy od obsahu v krmivu odečítáme celý obsah živiny ve výkalech. Někdy se používá synonymního termínu zdánlivě stravitelná živina.

bilančně stravitelná živina = živina v krmivu - živina ve výkalech

Procentuální podíl bilančně stravitelné živiny z jejího celkového obsahu v krmivu nazýváme koeficientem bilanční (zdánlivé) stravitelnosti nebo zjednodušeně, i když méně přesně, jen koeficientem stravitelnosti.

Při zjišťování bilanční stravitelnosti zanedbáváme skutečnost, že výkaly obsahují také živiny metabolického původu, které nepocházejí přímo ze zkoumaného krmiva, ale z organismu zvířete (např. z trávicích šťáv, z odloupaných buněk sliznice). Jestliže při vhodném uspořádání pokusu stanovíme obsah živin metabolického původu a pak od přijaté živiny odečteme jen nestrávenou živinu krmiva, zjistíme množství skutečně stravitelné živiny.

skutečně stravitelná živina = živina v krmivu - (celkový obsah živiny ve výkalech – živina metabolického původu ve výkalech)

Procentuální podíl skutečně stravitelné živiny z celkového obsahu v krmivu nazýváme koeficientem skutečné stravitelnosti.

V pokusech se zvířaty pracujeme klasickou nebo indikátorovou metodou. Obou metod lze použít k přímému i diferenčnímu stanovení stravitelnosti. Někdy se provádí i stanovení metodou in vitro v laboratoři.

Stravitelnost živin se zjišťuje vždy u několika zvířat; čím větší počet zvířat, tím jsou výsledky přesnější a jejich spolehlivost je vyšší. Pro zjištění koeficientů stravitelnosti jednotlivých organických živin se stejnou povolenou chybou jsou při jejich odlišném obsahu v krmivu, při rozdílné relativní přesnosti chemického stanovení i nestejné variabilitě trávení, požadavky na počty pokusných zvířat rozdílné.

Bilance nemusí být vždy individuální, v některých případech (např. u kuřat) se osvědčují skupinové bilance, při kterých se stravitelnost zjišťuje u více skupin, z nichž každá sestává z několika zvířat.

Do pokusu zařazujeme zvířata zdravá, nezamořená parazity. Pokus se dělí na přípravné a bilanční období. V přípravném období se z trávicího traktu musí vyloučit zbytky dříve zkrmovaných krmiv. Zvířata se navykají na zkoušenou krmnou dávku, na pobyt v bilanční kleci nebo na bilančním stání, popř. na postroje nebo jiná zařízení potřebná pro kvantitativní sběr výkalů nekontaminovaných močí a zjišťuje se také množství krmiv, která jsou ochotně příjmána. Délka přípravného období záleží především na druhu zvířete a složení krmné dávky a kolísá nejčastěji mezi 5 a 15 dny. U přežvýkavců však může být v některých případech i delší. Toto prodloužení má za následek doba nutná k přizpůsobení mikrobiální populace předžaludku, zvláště při podstatné změně ve složení krmné dávky proti předchozímu období. Vlastní stanovení stravitelnosti probíhá v bilančním období pokusu, trvajícím nejčastěji  5 - 10 dní. Můžeme pracovat klasickou nebo indikátorovou metodou.

Zpět na předchozí stránku

logo_af logo_mendelu