| požadavky slunečnice na výživu | makroelementy | mikroelementy | zásady výživy slunečnice |

Požadavky slunečnice na výživu    

     Úrodné půdy jsou předpokladem efektivního pěstování rostlin. Je veřejným tajemstvím, že výživa rostlin v současné době probíhá na úkor staré půdní síly. Přitom platí, že půjčovat si lze tam, kde jsou nadměrné zásoby. Kde se vypůjčuje bez ohledu na zásoby, znamená to vylupování půd. Proto je třeba hnojit vyváženě, aby byla vyrovnaná bilance mezi nároky plodin na živiny a jejich obsahem v půdě.

     Ve spotřebě živin řadíme slunečnici mezi slabě až středně náročné plodiny (tab. 1 ). Pro výnos 3,5 t nažek odčerpá z hektaru následující množství živin (tab. 2 ).

     Značná část odčerpaných živin porostem slunečnice se do půdy vrací opadem listů, úborem a stéblem (graf 1 ). Slunečnici tak můžeme řadit mezi plodiny, které vysokou produkcí biomasy zlepšují bilanci organické hmoty na daném pozemku. Ze spotřeby čistých živin vyplývá, že při pěstování slunečnice je třeba odebrané živiny doplňovat hnojením. Přitom vycházíme z agrochemického zkoušení půd a obsah přístupných živin v půdě hodnotíme podle následujících kritérií.

    Slunečnici bychom měli hnojit P, K, Mg hnojivy, pokud obsah živin klesne pod zásobu dobrou a vápnit pokud obsah Ca je nižší než 2000 mg.kg^-1 zeminy a pH výměnné je pod 6,5. Slunečnice odčerpává nejvíce dusíku a pak následuje fosfor, draslík, hořčík a z mikroelementů bór.

     Slunečnice v závislosti od obsahu živin v půdě a půdní vlhkosti vytváří silný kořenový systém se značným množstvím kořenových výměšků, které dovedou zpřístupňovat živiny i z méně přístupných forem. Nejvyššího výnosu se dosahuje na půdách úrodných ve staré půdní síle.

     Slunečnice má mohutný kořenový systém, s rychle se vyvíjejícím hlavním kořenem a hustou sítí kořenových vlásků. Hlavní kořen má hloubku 1,5 i více metrů. Kořenové vlášení, které se rozhodujícím způsobem podílí na příjmu vody a živin, se rozkládá nejčastěji v hloubce kolem 0,3 m. Při nižší půdní vlhkosti dosahuje často větších hloubek.

     Vývoj kořenů je zpočátku velmi rychlý a tvorbou hmoty 2 - 2,5 krát převyšuje nadzemní biomasu. Jeho nejrychlejší rozvoj byl pozorován ve fázi tvorby úboru s maximem na začátku kvetení. Rozvoj kořenů v jednotlivých etapách vývinu uvádí tab. 4 .

    Při dozrávání slunečnice se růst kořene zastavuje a jeho hmotnost v důsledku rozkladu se zmenšuje. U slunečnice tvoří hmotnost kořenového systému v průměru 20 - 40 % z hmotnosti nadzemní hmoty, i když mezi jednotlivými kultivary jsou značné rozdíly, které jsou závislé na konkrétních půdních podmínkách.

Makroelementy ve výživě slunečnice

| dusík | fosfor | draslík | vápník | hořčík | síra | nahoru

Dusík

     Předpokladem pro optimální výnos nažek jsou odpovídající dávky dusíku. Dusík rozhoduje o:

• rychlém vývinu listové plochy a její fotosyntetické aktivitě,
• počtu květů a nažek,
• zásobenosti nažek N-látkami s dopadem na jejich hmotnost.

     Přehnojení dusíkem je škodlivé. U rostlin dochází k bujnému růstu, listy jsou sytě až temně zelené, rostliny jsou citlivé na sucho, nažky se vyznačují nižším obsahem oleje a vyšším obsahem bílkovin. Zpomaluje se dozrávání, rostliny jsou náchylné k poléhání a chorobám (sklerotinia, phomopsis, botrytis). I když jsou úbory velké, zvyšuje se silně vypadávání nažek při sklizni.

     Nedostatek dusíku se projevuje žloutnutím listů od spodní části rostliny a zastavením růstu. Slunečnice má největší nároky na dusík v době mezi 5. párem listů (B6) a počátkem kvetení (F1) (viz obr. 1 ). V této době přijmou rostliny 70 - 90 % dusíku. Po odkvětu je odběr dusíku z půdy silně omezen a dochází k jeho redistribuci z listů a stonků do nažek (graf 2 ).

     Dávku dusíku upřesňujeme podle předpokládané sklizně a specifických požadavků jednotlivých kultivarů. Slunečnice je schopna přijímat dusík z půdní zásoby. Množství dusíku je závislé na povětrnostních podmínkách a době organického hnojení. Jsou-li příznivé podmínky pro mineralizaci, dávky N redukujeme. Dávku dusíku stanovíme podle obsahu humusu v půdě, dávky organických hnojiv, N_min v půdě, výši předpokládané sklizně a specifických požadavků jednotlivých hybridů.

Základní dávku N můžeme určit:

ZD_N = N_v - N_H - N_min

ZD_N = základní dávka N v kg.ha^-1

Nv = N na předpokládaný výnos

N_H = při obsahu humusu < 2 % - 0; >2 % = -15 kg

N_min = stanovené množství N_min v půdě (v mg.kg^-1 zeminy) zjištěné v profilu 0-30 cm

N_min x 4,5 = kg N.ha^-1)

     Dusíkem hnojíme výhradně na jaře, a to především při přípravě půdy před setím (1/2 dávky) a 1/4 v době setí. Porost přihnojujeme dusíkem do fáze 4 párů pravých listů. Doporučená hnojiva k základnímu hnojení: dusičnan amonný (DA), ledek amonný s vápencem (LAV), ledek amonný s dolomitickým vápencem (LAD), síran amonný (SA), DAM-390, SAM-240, močovina. K hnojení během vegetace LV nebo LAV.

zpět

Fosfor

     Fosfor slunečnice vyžaduje v průběhu celé vegetace (graf 3 ). Z počátku je sice jeho odběr nízký, postupně se zvyšuje a maxima dosahuje v období kvetení, kdy rostlina příjme 60 - 70 % z celkového fosforu. V době sklizně je pouze 10 % z celkového P v lodyze a listech a až 75 % v úboru a nažkách. Nedostatek fosforu se projevuje u rostlin na půdách s jeho nízkým obsahem (pod 50 mg.kg^-1 zeminy), viz tab. 3 . Na rostlinách dochází k deformaci listů, květů; úbory jsou slabě vyvinuté, snižuje se počet nažek a klesá jejich hmotnost i obsah oleje (obr. 2 ).

     Vzhledem k vysoké potřebě P během vegetace je třeba na půdách s nízkým jeho obsahem hnojit P hnojivy již na podzim nebo i zásobně k předplodině, aby byl vyhnojen celý půdní profil a rostliny měly dostatek přijatelného P již na počátku vegetace. Z hnojiv lze použít superfosfáty (trojitý, jednoduchý, Hyperkorn). K mimokořenové aplikaci, která zlepší vedle fosforu i výživu dusíkem, doporučujeme Fostim (Pensol, Synsol, Duslosol), případně i speciální hnojiva (Vegaflor, Harmavit, aj.).

Draslík

     Ze základních živin má slunečnice vysoké nároky na draslík (graf 4 ). Tento prvek přijímá z půdy i z méně přístupných forem rovnoměrně po větší část vegetace, s maximem v době květu. Draslík příznivě působí na pevnost stonku, zvyšuje odolnost rostlin proti suchu a houbovým chorobám. Jeho nedostatek se projevuje žloutnutím listů od okrajů, pletivo postupně odumírá, list hnědne a postupně přechází do hnědočervené barvy (obr. 3 ). Stonky jsou tenké se slabým pletivem, což zvláště v návětrných polohách vede k poléhání rostlin.

     Dávku draslíku volíme podle výsledků agrochemického zkoušení půd (AZP, viz tab. 3 ) a zásadně ji aplikujeme na podzim do celého půdního profilu. Z hnojiv jsou vhodnější síranové formy (síran draselný, Patentkali), avšak s ohledem na cenu draslíku u těchto hnojiv jsou běžně používány draselné soli, které je třeba zapravit do půdy s dostatečným časovým předstihem (alespoň na podzim).

zpět

Vápník

    Vápník ovlivňuje významně půdní vlastnosti a má také důležitou úlohu v metabolismu rostliny. Zjevné nedostatky se u porostu slunečnice projevují doposud zřídka, poněvadž tato plodina je pěstovaná na půdách s vyšším pH než 6. U rostlin vápník příznivě působí na růst kořenů (kořenové vlášení), stabilizuje buněčné membrány a stěny buněk. Jeho značná potřeba je v meristematických pletivech, a proto i u slunečnice při jeho nedostatku dochází k zaškrcení vegetačního vrcholu a postupně k jeho lámání (obr. 4 ). Slunečnice ho potřebuje po celou dobu vegetace a kumuluje se zvláště ve stoncích a listech (graf 5 ).

    Preventivním opatřením je udržovat optimálně obsah Ca na 60 - 80 % kationtové výměnné kapacity vápněním (nejlépe dolomitický vápenec). Při akutním nedostatku vápníku je třeba použít k foliární výživě ledek vápenatý nebo CaN sol, případně další speciální hnojiva.

zpět

Hořčík

     Slunečnice má relativně vysoké nároky na hořčík. Příznaky deficitu Mg se nejdříve projevují na starších, plně vyvinutých listech (obr. 5 ), a to zvláště při jejím pěstování na kyselejších písčitých půdách s nízkým obsahem vápníku. Úprava pH půdy vápněním při použití dolomitických vápenců je často velmi efektivním způsobem při odstraňování deficience této živiny. Ke korekci výživného stavu v průběhu vegetace lze doporučit i aplikaci foliárních (listových) hnojiv. Tato hnojiva však zmírňují pouze projevy deficience, ale s ohledem na použitou dávku nemohou odstranit disproporci mezi jejich potřebou a obsahem v půdě. V rostlinách slunečnice je obsah Mg nejvyšší ve stoncích a relativně málo je translokován do úboru a nažek (graf 6 ). To vede také k jeho nízkému exportu z pole. Nejvyšší nároky na tento prvek mají listy do počátku kvetení.

Síra

     Také síra je významný makroelement, který zasahuje do řady metabolických procesů. U olejnin při poklesu síry pod kritickou koncentraci se omezuje syntéza bílkovin, a tím se snižuje i celková produktivita rostliny. Výsledkem je nižší výnos, pokles obsahu oleje a zhoršená jeho kvalita. Řada autorů prokázala, že aplikovaná síra, zvláště v síranu amonném, pozitivně působila na tvorbu oleje u slunečnice.

zpět

Mikroelementy ve výživě slunečnice

     Slunečnice je plodinou náročnou na bór, molybden, zinek, železo a podle konkrétních půdních podmínek případně i na další prvky. Z pohledu efektivnosti výživy stopovými prvky je jejich příjem závislý na pH půdy, a proto upřednostňujeme mimokořenovou výživu.

| bór | molybden | železo, mangan, zinek | nahoru

Bór

     Bór je pro slunečnici základním stopovým prvkem. Podle CETIOM (1999) rostliny přijímají více než 400 g B na ha^-1 mezi 5. párem pravých listů a počátkem kvetení. Jeho deficience se projevuje již 10. - 15. den po chybě ve výživě rostlin. Na rostlinách dochází od vegetačního vrcholu k nekrotickým skvrnám mezi nervaturou listů (obr. 6 a obr. 7 ), při těžkých deficiencích je stonek i úbor deformován a dokonce může dojít k jeho opadu. Uvedené příznaky se objevují zvláště na půdách s velmi nízkým obsahem boru (pod 0,2 mg.kg^-1 zeminy při obsahu CaCO₃ do 5 % a pod 0,5 mg B. kg^-1 zeminy při obsahu CaCO₃ nad 5 %).

    Příznaky nedostatku bóru jsou zvlášť výrazné za nižších teplot, na lehčích půdách a na půdách silně vápenatých. Jako preventivní opatření se doporučuje: dobré provzdušnění půdy (vyloučit provádění prací za zvýšené půdní vlhkosti); za velkého sucha, omezit pěstování slunečnice v osevním sledu v kratších cyklech (ne dříve než za tři roky).

    Pokud se vyskytují podmínky signalizující nedostatek bóru pro rostliny, je nutné preventivně aplikovat bór formou foliární výživy. Až se na rostlinách začnou objevovat příznaky deficience bóru je následná aplikace tohoto prvku neúčinná a ztráty na výnose mohou být velmi výrazné.

zpět

Molybden

     Molybden (Mo) - jeho deficience se objevuje při pěstování slunečnice na půdách s nízkým pH. Proto se jeho přijatelnost zvyšuje s úpravou pH od neutrální až po slabě alkalickou reakci. Příjem Mo může být negativně ovlivněn i nadměrným obsahem síranů v půdě. Byl prokázán rovněž negativní vztah mezi obsahem mědi a molybdenu, ale i zvýšený obsah hořčíku v půdě vyvolává deficienci tohoto prvku v rostlinách.

     Deficience Mo se na rostlinách projevuje žlutozeleným zabarvením a list je lodičkovitě zprohýbán (obr. 8 ), se světle hnědými nekrózami od okrajů listů (pozor možná záměna s příznaky nedostatku draslíku). Na půdách sledujeme pH a vápněním udržujeme jeho optimální hodnotu. Při projevech prvních deficienci provádíme foliární výživu dávkou 10 - 20 g Mo·ha^-1.

Železo, mangan, zinek

    Slunečnice vyžaduje také optimální obsah železa, manganu a zinku. Příjem těchto prvků je silně závislý na pH půdy. Značně omezený je jejich pohyb v půdách neutrálních až alkalických. Uvedené prvky zasahují významně do metabolických procesů v rostlině. Tak Fe a Mn ovlivňují činnost enzymových systémů, působí na syntézu chlorofylu, zúčastňují se při syntéze bílkovin, nukleových kyselin, aj. Zinek hraje významnou úlohu při tvorbě růstových hormonů, ovlivňuje dělení buněk zvláště v kořenových buňkách a nedostatek snižuje počet chloroplastů.

    Nedostatek Fe se projevuje ve vrcholové části rostliny omezenou tvorbou chlorofylu. Nejmladší listy jsou žluté. Chloróza postihuje celý list včetně ploch kolem nervatury listů (obr. 9 ). Při nedostatku Mn vznikají na mladých listech drobné chlorotické skvrny typického mozaikovitého charakteru (obr. 10 ). Na deficit zinku reaguje slunečnice tvorbou bílých až světle žlutých skvrn, které postupně nekrotizují, což vede k odumírání celých listů. Při hluboké deficienci slunečnice zastavuje růst a listy na vegetačním vrcholu jsou stočené (obr. 11 ).

zpět

     Nedostatek stopových prvků odstraníme mimokořenovou výživou, ke které můžeme použít některá z následujících hnojiv (tab. 5 ).

     Deficience B, Fe, Mn, Zn se objevuje nejčastěji na půdách neutrálních až alkalických. Pro odstranění jejich deficience je výhodnější mimokořenová výživa do doby, než poklesne hodnota pH. Nedostatek molybdenu se naopak vyskytuje na půdách kyselejších. Úprava pH vápněním k neutrální hladině často vede k odstranění příznaku deficience tohoto prvku.

zpět

Zásady výživy slunečnice

     Slunečnici zařazujeme na půdy úrodné s dostatečnou zásobou humusu, se slabě kyselou až zásaditou půdní reakcí a dobrým obsahem přístupných živin.

     Nevhodnou půdní reakci upravujeme vápněním (dolomitické vápence nebo dolomit) nejlépe k předplodině tak, aby se projevilo v celém orničním profilu.

     V osevním sledu slunečnici zařazujeme do druhé trati (po hnojem či kejdou hnojené předplodině). Přímé hnojení organickými hnojivy provádíme pouze na půdách písčitých, nebo v případě, kdy slunečnice následuje po dvou organicky nehnojených předplodinách.

     Základní hnojení fosforem, draslíkem, hořčíkem a případně sírou provádíme na podzim, nejlépe do celého půdního profilu. Na půdách s vyhovující zásobou živin, kde není možné z ekonomického hlediska upravit jejich hladinu na dobrou zásobu, použijeme před setím startovací dávku P, K, Mg hnojiva se základní dávkou dusíku. Startovací dávka příznivě působí na vyrovnaný růst porostů. Z hnojiv použijeme NPK s vyšším podílem dusíku, nebo dusík dodáme s ohledem na pH půdy v síranu amonném na půdách neutrálních nebo v LAV, močovině, DA na půdách slabě kyselých. Při základním hnojení dodáme 70 - 80 % ze stanovené dávky dusíku.

     Zbývající dávku dusíku aplikujeme podle průběhu povětrnostních vlivů a vývoje porostu meziřádkově do fáze 4. páru listů.

     Kontrolu výživného stavu porostu provedeme listovou analýzou (tab. 6 ). Odběr listů provádíme na počátku kvetení (E1 5.- 6. pár listů). K rozboru odebereme 50 - 70 listů pro získání 50 g sušiny. Analyzujme zvláště listy zdravé a listy "nemocné" (se skrytou nebo mírnou deficiencí).

     U slunečnice se nejčastěji projevuje deficience boru. Proto je vhodné ve fázi 5 párů pravých listů (fáze hvězdička E1) provést foliární výživu dávkou 300 - 500 g B.ha^–1 aplikovanou společně s přípravky na ochranu rostlin.

     Po sklizni zanechává slunečnice značné množství posklizňových zbytků se širokým poměrem C : N. Rozklad urychlíme přídavkem dusíku při jejich zapravení do půdy (dávka 30 - 40 kg N·ha^-1 v kejdě, močůvce, hnojůvce, nebo použitím minerálních dusíkatých hnojiv).

nahoru