| faktory výživy brambor | hnojení organickými hnojivy | hnojení minerálními hnojivy |
| systém hnojení brambor | způsoby aplikace hnojiv | nitrátová směrnice ve hnojení brambor |

     Obsah humusu v půdě by se měl pohybovat nad 2 %. Souvisí to i s požadavkem na optimální sorpci živin, která se zvyšuje s obsahem kvalitního burnusu. V takových podmínkách pak nejsou problémy s přirozeným obsahem živin v rámci staré půdní síly. Jejich optimální zásoba se má pohybovat přibližně na těchto hladinách: fosfor 80 - 115 mg.kg^-1 půdy, draslík 170 - 310 mg.kg^-1 půdy a hořčík 160 - 265 mg.kg^-1 půdy {Mehlich III).

     Hodnota půdní reakce je dalším důležitým hlediskem. Má významný vliv nejen na výživu rostlin (sorpce kationtů a aniontů), ale patří mezi základní činitele ovlivňující výskyt strupovitosti. Bramborům nejlépe vyhovuje kyselá půdní reakce s pH 5,5-6,5. Z hlediska výnosu hlíz nedochází k poklesu ani při nižších hodnotách (kolem pH 4,8), neboť brambory daleko lépe snášejí kyselejší půdní reakci.

Faktory výživy brambor

     Příjem a využití živin rostlinami je obecně velmi složitý proces založený na synergickém nebo antagonistickém působení mnoha vnitřních a vnějších faktorů. Ovládat a řídit tyto procesy je nemožné, lze je ale poznávat a citlivými zásahy je korigovat s cílem dostatečně využít genetický potenciál pěstovaných odrůd. Základním procesem všech zelených rostlin je fotosyntéza. Rostliny bramboru přijímají stejně jako všechny vyšší rostliny ze vzduchu uhlík jako oxid uhličitý (CO₂) a z půdy pomocí kořenů vodu (H₂O). Oxid uhličitý a voda spolu s chlorofylem a sluneční energií slouží rostlinám k tvorbě organických látek. Ostatní živiny přijímají rostliny brambor zejména z půdy, i když některé formy živin mohou přijímat listy (CO(NH₂)₂). Obsah přístupných živin v půdě je velmi významným faktorem, který bývá souhrnně označován jako stará půdní síla. V mnoha polních pokusech bylo dokázáno, že na výživě rostlin se stará půdní síla podílí více, než přímé dodání živiny v minerálních hnojivech. Stará půdní síla se vytváří pravidelným hnojením a zúrodňováním, takže hnojení minerálními hnojivy v dávkách stanovených podle konkrétního stavu staré půdní síly je nutné a je dalším významným faktorem v procesu výživy brambor. Výživu brambor ovlivňuje výrazně půdní prostředí. Půda je složitý komplex, charakterizovaný zrnitostním složením, podílem vzduchu, kvalitou a mohutností jílovitohumusového komplexu, pH a mnoha dalšími ukazateli. Půdní prostředí, pokud ho udržujeme v optimálním stavu, je na daném stanovišti téměř neměnné. Předpokladem je ale aplikace živin k udržení staré půdní síly, pravidelné vápnění k udržení pH a šetrné mechanické zásahy, aby nedocházelo ke zhoršování fyzikálních vlastností půdy. Naopak, velmi proměnným faktorem je vliv povětrnostních podmínek, zejména srážek a teplot. V ranobramborářských oblastech, zejména v Polabí, jsou k dosažení časné produkce nutné závlahy, v ostatních oblastech, ve kterých se voda stává často limitujícím faktorem, je nyní ověřována účelnost kapkové závlahy spolu s přihnojováním (fertigací).

     Vedle vnějších podmínek má na výživu brambor vliv příjmová kapacita rostlin. Hovoříme o intenzitě příjmu živin a o celkovém množství přijatých živin. Rostlina bramboru přijímá živiny téměř po celou dobu své vegetace. Průměrné hodnoty odběru živin na 10 t hlíz spolu s nadzemní částí a kořeny jsou: 40 - 50 kg N, 8,8 kg P, 70 kg K, 22 kg Ca a 8,4 kg Mg.

      V různých obdobích růstu a vývoje se mění podíl částí rostlin (nadzemní hmoty, hlíz a kořenů) na celkovém množství přijatých živin. Na obr. 1 je vedle celkového množství přijatého dusíku ve vegetaci znázorněn i podíl nadzemní hmoty a hlíz (podíl kořenů je zanedbatelný). Z hlediska výživy a hnojení brambor jsou rozhodují tyto informace:

• zrnitostní složení a obsah P, K a Mg v půdě - slouží pro stanovení dávek fosforu, draslíku a hořčíku v minerálních hnojivech aplikovaných na podzim. S těmito hodnotami je třeba pracovat pokaždé před založením porostu.

• obsah minerálního dusíku v půdě na jaře před sázením - slouží pro zhodnocení obsahu přístupného dusíku v půdě a stanovení dávky N v minerálních hnojivech před sázením a během prvních fázích vegetace. Jinak se dávka dusíku stanoví paušálně, a to podle dávky organického hnojiva, délky vegetační doby a užitkového směru pěstování.

• hodnota pH - jestliže není v intervalu optimálních hodnot, je třeba ji upravit, a to zpravidla zvýšit vápněním. Přímo k bramborům se však nevápní, brambory vyžadují spíše kyselejší půdní reakci, naopak zásaditější prostředí podporuje šíření obecné strupovitosti. Hodnota pH se zohledňuje raději v rámci rotace plodin nebo v cyklech agrochemického zkoušení půd (AZP).

• hodnota obsahu humusu - je důležitou informací o stavu organických látek v půdě. Při nízkých hodnotách (pod 1,8 %) je třeba zvýšit přívod organických látek do půdy.

• obsah mikroelementů v půdě - hodnoty slouží pro stanovení dávek mikroelementů aplikovaných na půdu, ale i na list. Jedná se zejména o zinek, měď, bór, molybden, mangan, síru. Brambory nemají vyhraněné požadavky na mikroelementy, ale výrazný nedostatek se může projevit negativním vlivem na růst a vývoj porostu, zejména v pozdějších fázích vegetace. Obsahy mikroelementů postačí zohlednit v rámci cyklu AZP (nejsou však součástí AZP, ale za úhradu je lze při AZP stanovit).

• obsah živin v listech - hodnoty slouží pro posouzení výživného stavu porostu v raných fázích růstu a vývoje (do období začátku květu porostu).

Hnojení organickými hnojivy

| zelené hnojení | hnojení stájovými hnojivy | nahoru

     Organické hnojení má nezastupitelnou roli v přívodu organických látek a živin do půdy a tím i v udržování a zvyšování půdní úrodnosti. Brambory patří mezi rostliny pěstované obvykle v tzv. „první trati", to znamená, že se k nim aplikují organická hnojiva, jejichž pozitivního působení využívají plodiny pěstované v rámci celého osevního sledu. V současné době trvá výrazná redukce používaného množství živin v minerálních hnojivech na hektar. Organické hnojení tak nabývá na významu i v oblasti dodávání živin. Podle Klíra (1999) se podíl statkových hnojiv na přísunu fosforu a draslíku zdvojnásobil, takže nyní pochází více než 60 % dodaného fosforu a téměř 80 % draslíku z exkrementů hospodářských zvířat. Organické hnojení brambor může mít různou podobu i když standardem je vyzrálý chlévský hnůj. Obecně se organická hnojiva rozdělují na průmyslově vyráběné komposty a statková hnojiva, do kterých řadíme zelené hnojení, stájová hnojiva různých druhů a komposty.

Zelené hnojení

     Zelené hnojení je zatím málo využívaným způsobem dodání organické hmoty do půdy, ale postupně nabývá na významu. Často totiž v dnešních podmínkách nelze splnit požadavek na pravidelné vyhnojení orné půdy stájovými hnojivy v optimální dávce, protože počet dobytčích jednotek v ČR za období pro r. 1990 klesl takřka na polovinu svého původního stavu. Rozumným řešením je použít kombinaci stájových organických hnojiv spolu se zeleným hnojením, i když z hlediska výnosů brambor nelze stájová hnojiva v plné dávce zcela nahradit. Význam zeleného hnojení pro úrodnost půdy a výživu rostlin je mnohostranný. Zelené hnojení významně ovlivňuje biologickou aktivitu půdy, protože je zdrojem živin pro půdní mikroorganismy. Vliv má také na fyzikální vlastnosti půdy. Kořeny rostlin podporují provzdušňování a tvorbu strukturních částic, rostlinný pokryv půdy zase snižuje výpar vody a tak bychom mohli dále pokračovat. Neméně důležitý je vliv na chemické vlastnosti půdy, zejména zvýšení sorpční kapacity půdy, ale i přímé obohacení půdy o živiny. Některé plodiny (hořčice, svazenka, vikvovité) mají dokonce schopnost přijímat živiny z jinak pro kořeny těžce dostupných vrstev půdy. Vikvovité rostliny (jetel, hrách, vikev, lupina), díky své schopnosti poutat hlízkovými bakteriemi vzdušný dusík, obohacují přímo půdu touto nejdůležitější živinou. Strništní meziplodiny mohou významně omezit výskyt plevelů na stanovišti, protože brání tvorbě rozmnožovacích orgánů plevelů, především jednoletých, které vzchází později než merlík nebo laskavec.

     Výběr plodin na zelené hnojení je široký, ale účinek je velmi závislý na druhu zvolených plodin. Pokud se nejedná o vikvovité, je vhodné podpořit růst meziplodiny dusíkem v minerálních hnojivech nebo v kejdě, a to dávkou 20 až 30 kg N.ha^-1 současně při výsevu. V tab. 1 jsou uvedeny výsledky pokusu, ve kterém byl sledován přímý vliv zeleného hnojení na výnos brambor.

     K zelenému hnojení lze využít celou škálu plodin i jejich kombinací pěstovaných jako podsev do krycí plodiny nebo častěji jako strništní meziplodiny. Z našich zkušeností lze jako podsev doporučit jílek jednoletý a jako strništní meziplodinu lničku setou, svazenku vratičolistou a hořčici bílou.

     Pro zajištění co nejvyšších účinků zeleného hnojení je dobré volit spíš směsky, než čisté kultury uvedených plodin. Jednotlivé druhy plodin se navzájem doplňují v hloubce prokořeňování, využívání živin apod. Příklady směsek pro zelené hnojení jsou uvedeny v tab. 2 .

     Strništní meziplodiny, které se nejčastěji sejí bezprostředně po sklizni obilovin a podmítce (nejlépe radličkovým kypřičem s aplikátorem osiva zeleného hnojení), vyžadují dostatečné množství srážek (minimálně 160 mm) a alespoň 8 týdnů s optimálními teplotními podmínkami (tzn. bez trvalého poklesu průměrných denních teplot pod 10 °C). Nárůst zelené hmoty velmi silně ovlivňují povětrnostní vlivy, a proto je důležité zaset velmi brzy, nejlépe do poloviny srpna, a to i v oblastech Českomoravské vrchoviny.

zpět

     Vedle nejčastěji používaného chlévského hnoje sem patří zejména kejda prasat a kejda skotu. Tab. 3 uvádí průměrný obsah organických látek a živin v těchto vybraných stájových hnojivech.

     Doporučená dávka chlévského hnoje je 30 - 40 t.ha^-1. O výši dávky hnoje na 1 ha rozhoduje celkové množství hnoje, který je k dispozici. V případě nedostatku by měla platit zásada, že raději vyhnojíme větší plochu nižší dávkou hnoje než naopak. Chlévský hnůj je třeba zásadně aplikovat na podzim. Pouze na lehkých půdách je přípustné aplikovat dobře vyzrálý chlévský hnůj na jaře, ale je nutné dbát, aby se nezhoršila kvalita jarní přípravy půdy a včasnost sázení. Podzimní zaorávka hnoje je nutná zejména pro včasné a rovnoměrné uvolňování živin v době vegetace brambor, naopak při jarní aplikaci jsou živiny uvolňovány později, často až v závěru vegetace brambor, což nepříznivě ovlivňuje proces dozrávání hlíz. Kvalitním stájovým hnojivem jsou kejda skotu a prasat. V posledních letech se mění aplikační strategie používání kejdy k zemědělským plodinám. Na kejdu se vzhledem ke značné části dusíku ve čpavkové formě pohlíží jako na účinné dusíkaté hnojivo. Proto by se na podzim neměla kejda k bramborům aplikovat s výjimkou těžkých nebo středních jílovitých půd. Největší účinnost má kejda, jestliže je aplikována na jaře před založením porostu. Dávky se řídí obsahem dusíku v kejdě.

     Zaorávku slámy lze doporučit v případech nedostatku jiných stájových hnojiv. K 1 t slámy je třeba přidat 5-10 kg N. Příznivějšího efektu využití živin se dosáhne kvalitním rozřezáním slámy.

     Dávky živin dodávané v organických hnojivech, a v kejdě zvlášť, je samozřejmě nutné zařadit do celkové bilance živin a výsledku pak podřídit stanovení dávek živin v minerálních hnojivech. Podle Nařízení vlády č. 103/2003 Sb. množství celkového dusíku aplikovaného ročně na zemědělskou půdu v organických, organominerálních a statkových hnojivech nesmí v průměru zemědělského podniku překročit limit 170 kg.ha^-1.

     Ve Výzkumném ústavu bramborářském (VÚB) Havlíčkův Brod byl organickému hnojení věnován v minulých letech velký prostor. Podle hodnot výnosů z našich dlouhodobých pokusů můžeme konstatovat, že kejda skotu aplikovaná na podzim v účinku na výnos hlíz brambor předčila podzimní zaorávku chlévského hnoje. Nejpříznivějších výsledků jsme ale dosáhli při použití 60 m³.ha^-1 kejdy skotu přímo před sázením (tab. 4 ).

zpět

Hnojení minerálními hnojivy

| hnojení dusíkem | hnojení fosforem | hnojení draslíkem | hnojení hořčíkem | hnojení mikroelementy | nahoru

     Jednou ze základních podmínek intenzivního pěstování brambor je dodání živin do půdy v průmyslových hnojivech tak, aby bylo dosaženo vyrovnané bilance živin při zachování úrodnosti půdy.

     Znamená to udržovat v půdě optimální zásobu a vyrovnaný poměr živin. Při disproporcích je proto třeba volit takové dávky hnojiv, které vedou k udržení nebo zlepšení obsahů a poměrů živin v půdě. Týká se to živin, které jsou vázány jílovitohumusovým komplexem či jílovými minerály v půdě, jinými slovy, které jsou půdou poutány a kterými je možné hnojit do zásoby. Je to fosfor (P), draslík (K) a hořčík (Mg). Významným a nezbytným pomocníkem jsou výsledky půdních analýz dle AZP, které je zajišťováno v pravidelných šestiletých cyklech pracovníky ÚKZÚZ, včetně návrhů na řešení dané situace. Od roku 1999 je AZP prováděno podle zákona č. 156/1998 Sb., o hnojivech, pomocných půdních látkách, pomocných rostlinných přípravcích a substrátech a o agrochemickém zkoušení zemědělských půd , ve znění zákona č. 308/2000 Sb. (zákon o hnojivech). Podrobnosti, včetně chemických rozborů a kritérií hodnocení výsledků jsou uvedeny ve vyhlášce MZe č. 275/1998 Sb., ve znění vyhlášky MZe č. 477/2000 Sb. o AZP a zjišťování půdních vlastností lesních pozemků .

     V rámci AZP se zjišťuje pH, potřeba vápnění, obsah P, K, Mg, Ca a kationtová výměnná kapacita (KVK). Obsah těžkých kovů (TK) je sledován na kontaminovaných pozemcích a u ekologicky hospodařících zemědělců. Mimo tento pravidelný cyklus mají pěstitelé brambor samozřejmě možnost kdykoliv se obrátit na specializované pracoviště s příslušnou akreditací. V tab. 5 jsou uvedena kriteria zásobenosti půd pro fosfor, draslík a hořčík. Úroveň zásoby těchto živin spolu s Ca je třeba v půdě sledovat a v případě nedostatku aplikovat dávky pro zlepšení výrobnosti celého osevního sledu při podzimní přípravě půdy.

Hnojení dusíkem

     Dusík je nejvýznamnější živina, patří k základním stavebním prvkům, z kterých se tvoří bílkoviny. Dusík je rovněž významnou složkou chlorofylu. Rostliny přijímají dusík ve formě NH₄⁺ a NO₃^-. Dusík má přímý vliv na výnosy a kvalitu brambor. Se zvyšující se dávkou dusíku klesá jeho účinnost. To znamená, že v rámci nízkých dávek N na 1 hektar (50 kg) na 1 kg dusíku připadá přírůstek výnosu kolem 100 - 120 kg hlíz, ale u dávek nad 120 kg N.ha^-1 již jenom 20 - 30 kg hlíz.

     U velmi vysokých dávek nastává výnosová deprese, ale je obtížné určit přesnou hranici. Vysoké dávky dusíku nad 150 kg na 1 ha negativně ovlivňují životní prostředí a kontaminují spodní vody.

     Zvyšující se dávky dusíku snižují obsah sušiny, škrobu a zhoršují chuť hlíz po uvaření. Existuje i nebezpečí zvýšeného obsahu dusičnanů v hlízách. Je to však více záležitost průběhu počasí v ročníku a délky vegetační doby jednotlivých odrůd brambor. Z pevných dusíkatých hnojiv se nejčastěji používá síran amonný, močovina, ledky, z kapalných DAM-390. Často se dávka dusíku zapravuje ve vícesložkových pevných, případně kapalných hnojivech. Samotný druh hnojiva však o výsledku příliš nerozhoduje, jak dokumentují údaje v tab. 6 a tab. 7 .

zpět

     Fosfor má pro rostliny významné postavení v biochemických reakcích a v přenosu energie. Brambory mají střední schopnost příjmu P z půdního roztoku. Fosfor přijímají rostliny ve formě H₂PO₄⁺ a HPO₄^2-. Optimální zásoba P v půdě by se měla pohybovat kolem 80 - 115 mg.kg^-1 půdy (Mehlich III). Příjem fosforu rostlinami je výrazně ovlivňován půdní reakcí (optimum je kolem 6,0) a dostatkem organických látek v půdě (při vyšším obsahu organické hmoty se snižuje objem chemicky vázaného fosforu). Jedná-li se o vyšší dávky fosforu jako důsledek nízkého obsahu P v půdě, nebo jde-li o pozemky s nižším pH (méně než 5,0), je účelné použít na podzim spolu s organickým hnojením hnojiva s pomalejším uvolňováním méně rozpustného fosforu typu Hyperkorn a ta pak na jaře doplnit nižší dávkou superfosfátu. Při vyhovující a dobré zásobě P v půdě lze použít na podzim superfosfáty, které obsahují vodorozpustný fosfor, nebo na jaře vícesložková hnojiva buď v pevné nebo v kapalné formě.

zpět

     Draslík má výrazný vliv na základní funkce rostliny (transport látek, hospodaření s vodou, aktivitu enzymů, kvalitu škrobu, kvalitu hlíz apod.).

     Draslík přijímají rostliny jako K⁺. Brambory mají střední nároky na množství K v půdě, i když ho z půdy odčerpávají v poměrně velkém množství. Optimální hodnota obsahu K v půdě je pro střední půdy kolem 170 - 310 mg.kg^-1 (Mehlich III).

     I přes pokles dávek K na hektar oproti osmdesátým létům minulého století zůstává obsah draslíku v našich půdách na dobré úrovni a při zjištění zásoby K v půdě vyšší než 350 mg.kg^-1 je možné draselné hnojení pro brambory vypustit.

     Při nízké zásobě draslíku v půdě použijeme doporučenou dávku K zpravidla v draselné soli na podzim. Pozor na jarní aplikace draselné soli (KCl), protože vyšší dávky chloru mohou mít negativní vliv na obsah a kvalitu škrobu. Při dobré a vyšší zásobě lze použít nižší dávky K ve formě pevných vícesložkových hnojiv.

zpět

     Hořčík přijímají rostliny ve formě Mg₂⁺. Hořčík má významné postavení v procesu fotosyntézy, aktivaci enzymů a syntézy bílkovin. Optimální zásoba Mg ve střední půdě je 160 - 265 mg.kg^-1 (Mehlich III). Přístupnost Mg výrazně ovlivňuje K, který je vůči Mg silně antagonistický. V sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy bylo prováděno mnohdy až přehnaně vysoké PK hnojení, se hořečnatému hnojení nevěnovala pozornost. Brambory jsou na nedostatek Mg citlivé a setkáváme se poměrně často s projevy nedostatku ve formě chloróz (nižší intenzita zeleného zbarvení, nestejnoměrné rozložení chlorofylu zejména na starších listech středního patra trsu). Foliární aplikace roztoku hořčíku ve vegetaci zpravidla již nic nevyřeší, takže je důležité dbát na optimalizaci zásoby přístupného Mg v půdě a na poměr K : Mg v půdě.

     Dávku Mg zapravujeme zpravidla na jaře ve formě Kieseritu nebo vícesložkových pevných nebo kapalných hnojiv.

     Rostliny brambor mají samozřejmě své požadavky na úroveň výživy P, K, Ca i Mg, ale lze konstatovat, že v podmínkách dobré zásoby těchto živin v půdě a při jejich harmonickému poměru P:K 1:1,27, nijak významně na přímé hnojení nereagují. Lze to dokumentovat na výsledcích mnoha přesných polních pokusů (tab. 8 ).

zpět

     Brambory nejsou řazeny k rostlinám, které mají specifické nároky na mikroelementy. Reakce na jejich aplikaci je střední, ať již jde o bór (B), měď(Cu), mangan (Mn), molybden (Mo), zinek (Zn) či železo (Fe). Některé případy z praxe ale dokazují, že záležitost mikroelementů nelze pokládat za okrajovou. Například za původce projevů tzv. chlorózy brambor na listech bývá automaticky pokládán nedostatek hořčíku. Diagnóza disproporcí v příjmu hořčíku bývá sice často správná, ale kdybychom důsledně analyzovali všechny případy, přišli bychom také zřejmě na projevy nedostatku manganu, bóru nebo dalších mikroelementů.

     Mikroelementy mají v rostlinách řadu nezastupitelných funkcí. Na rozdíl od makroelementů, které jsou v rostlinách stavebními prvky, se mikroelementy účastní v procesech regulace jednotlivých fyziologických procesů. Významnou úlohu mají v enzymatických procesech, které přímo aktivují. Například molybden je aktivátorem enzymu, který redukuje přijaté dusičnany, a je tak předmětem zájmu výzkumu z oblasti snížení obsahů dusičnanů v rostlinných produktech.

     Největším pomocníkem pro rozhodnutí o případném doplnění mikroelementů do půdy jsou opět výsledky AZP na obsah mikroelementů a jejich porovnání s limitními hodnotami. ÚKZÚZ provedl v rámci cyklu AZP na začátku devadesátých let poměrně podrobné testování orné půdy na obsah mikroelementů (Mn, Mo, Zn, Cu a B). Bylo zjištěno, že většina půd v ČR je mikroelementy dobře zásobena. U manganu, zinku a mědi převažují půdy se středním obsahem. U molybdenu je obsah u většiny půd vysoký. Podíl hůře zásobených půd se pohybuje u všech čtyř uvedených prvků okolo 5 - 6 %. Méně příznivý stav byl zjištěn u bóru, u kterého podíl půd s nízkým obsahem dosahuje v ČR 19 %.

     V případě nízkého obsahu mikroelementů v půdě na konkrétním stanovišti je třeba nedostatek řešit základním hnojením do půdy pro celý osevní sled. Běžnější a účelnější jsou ale foliární aplikace mikroelementů v období tvorby poupat až květu, které mohou řešit nedostatky v příjmu konkrétního prvku, působí i protistresově. Takové vlastnosti mají i speciální listová hnojiva, která zpravidla obsahují více prvků včetně nízké koncentrace makroelementů. Často obsahují i stimulátory růstu.

    Ve Výzkumném ústavu bramborářském byla provedena řada pokusů s aplikací mikroelementů i speciálních listových hnojiv. Výsledky byly získány v podmínkách dobré zásoby všech zkoušených prvků v půdě a svědčí o tom, že foliární aplikace mikroelementů v případě jejich dobrého obsahu v půdě výnos hlíz nijak neovlivňuje a je účelná jen v podmínkách jejich nedostatku.

zpět

Systém hnojení brambor

| základní zásady | diagnostické metody ve výživě brambor | nahoru

     Stanovení dávek živin pro brambory musí respektovat požadavky užitkového směru pěstování a délku vegetační doby jednotlivých odrůd ve vztahu k obsahu živin v půdě a dávce organického hnojiva.

     Základní model hnojení brambor se opírá o podzimní organominerámí hnojení (P, K, Mg) stanovené na základě rozborů půdy (tab. 9 ) a jarní hnojení dusíkem stanovené zejména podle užitkového směru pěstování brambor, délky vegetační doby zvolené odrůdy, případně dávky a druhu organického hnojiva (tab. 10 ). Na lehčích půdách je možné použít dávku všech živin na jaře, a to zpravidla v pevném vícesložkovém hnojivu.

     U sadbových brambor má prvořadý význam výtěžnost hlíz sadbové velikosti, zdravotní stav, vitalita, skladovatelnost a celková biologická hodnota sadby (tzv. sadbová hodnota). Zvýšení podílu dusíku v poměru živin průmyslových hnojiv je spojeno s prodloužením vegetace a tím i s prodloužením období možnosti infekce virovými chorobami.

     U průmyslových brambor má prvořadý význam hektarový výnos škrobu, z hlediska zpracovatelských podniků pak škrobnatost a velikost škrobových zrn. Dávka dusíkatých hnojiv se u průmyslových brambor pohybuje mezi minimální dávkou určenou pro množitelské porosty a vyšší dávkou, určenou pro konzumní brambory. Má být tím nižší, čím větší požadavek máme na škrobnatost a obsah sušiny v hlízách, nebo tím vyšší, čím větší zájem je na hektarovém výnosu hlíz i škrobu.

     U konzumních brambor a brambor určených ke zpracování na potravinářské výrobky záleží vedle výše výnosu, obsahu sušiny, skladovatelnosti a nutriční hodnoty i na dobré úrovni stolní hodnoty a obsahu dusičnanů v hlízách. Přílišná převaha dusíku nad ostatními živinami má za následek zhoršování těchto ukazatelů, zejména pak vede ke zvýšenému nebezpečí kumulace dusičnanů v hlízách. Proto případné zvýšení nebo snížení dávky dusíku (podložené výší dosažitelného výnosu v daných podmínkách) musí doprovázet i úprava dávky fosforu v poměru č. ž. N : P = 1 : 0,5.

     Diference dávek živin dle dávky hnoje vycházejí z toho, že čím vyšší dávka hnoje, tím intenzivněji probíhá mineralizace organického dusíku, ale na druhou stranu je třeba více fosforu k účelnému využití uvolněného dusíku.

     Diference podle délky vegetační doby zohledňují poznatky o vyšší míře využití mineralizovaného dusíku z hnoje odrůdami s delší vegetační dobou.

zpět

     Koncepce využití těchto metod zohledňuje diagnostiku půdy, respektive stanovení obsahu minerálního dusíku (N_min) před sázením pro aplikaci základní dávky dusíku v minerálním hnojivu s následnou kontrolou výživného stavu porostu ve vegetaci pomocí anorganických rozborů rostlin (ARR) a případným dohnojením dusíkem.

     Způsob stanovení základní dávky dusíku tedy spočívá ve zjištění obsahu minerálního dusíku (N_min) před sázením, nejčastěji v prvním týdnu měsíce dubna. Konkrétní dávka dusíku se pak stanoví z dávek uvedených v tabulce 10 a zvýšených o: 20 kg N v případě hodnoty N_an < 10 mg.kg^-1 půdy 10 kg N v případě intervalu hodnot N_min mezi 10-15 mg.kg^-1 půdy Pro potřeby kontroly a korekce výživného stavu porostů brambor lze použít diagnostickou metodu anorganických rozborů rostlin. Tzv. listová diagnostika má u nás bohatou historii, a to jak v oblasti výzkumu, tak i v praktickém používání. Stejně jako u ostatních plodin byla i u brambor provedena řada výzkumných prací na téma listová výživa jako finální článek diagnostiky výživného stavu brambor. Tyto práce se soustředily na formulace vztahu přijímaných živin a tvorby sušiny, stanovení vhodného období pro odběr vzorků, stanovení vhodného orgánu rostliny brambor pro diagnostiku, hledání kritérií, které by co nejpřesněji odrážely výživný vztah porostu včetně návrhů na vhodné korekční opatření. Brambory jsou z tohoto hlediska složitější než ostatní plodiny. Například pro to, aby anorganický rozbor rostlin co nejvěrněji vypovídal o výživném stavu, je třeba odebrat dostatečně velký průměrný vzorek. To v případě celých trsů není pro velký objem hmoty možné. Bylo zjištěno, že nejlépe vyhovuje čtvrtý, nejvíce vyvinutý list středního patra. Důležité je i období odběru vzorků. Není možné vzorky odebírat příliš časně, protože pravdivý obraz o výživném stavu dostaneme až v růstovém stadiu BBA 51 (začátek tvorby poupat). V počátečním růstu je rostlina zřejmě ještě silně ovlivněna mateční hlízou. Vztah vyplývá z obr. 2 .

     Stejné výsledky jsou takřka bez výjimky u všech zkoušených odrůd. Další průběh procentického obsahu N v rostlině od stadia BBCH 51 koresponduje s navozeným výživným stavem a vysoce koreluje s dynamikou tvorby sušiny nadzemní hmoty i tvorbou výnosu hlíz. Z dlouhodobých pokusů jsou k dispozici „ideokřivky" pro různé hladiny výnosu, resp. úroveň vstupů N hnojiv.

     Pro potřeby praktického použití jsou brány jako limitní hodnoty poměry dusíku zejména k fosforu i ostatním živinám. Základní limitní hodnotou je obsah dusíku 4,5 % k obsahu fosforu 0,45 %, tj. ideální poměr N/P 1:10, a to v období tvorby poupat. Pod hodnotu N 4,5 % je třeba dohnojit dusíkem a klesá-li v poměru N/P podíl fosforu je účelné použít i fosforečné hnojivo. V období vegetace ale nejvíce zjišťujeme deficit hořčíku. Kritická hranice jeho obsahu v listech je 0,3 %. Obsahy živin z odebraných průměrných vzorků čtvrtých listů stanoví zemědělské laboratoře s příslušným oprávněním do 48 hodin.

     Dřívější metodiky byly postaveny na doporučení přihnojení ve formě pevných dusíkatých hnojiv. Po řadě pokusů s foliárně aplikovaným roztokem močoviny byly zpracovány metodiky doporučující močovinu jako optimální formu pro dohnojení dusíkem. V pokusech s izotopem ¹⁵N bylo prokázáno, že v podmínkách nízké nabídky N přijaly rostliny za 24 h od aplikace 74,6 % z použité dávky N v močovině, při optimální nabídce N to bylo 65,6 %.

     V případě zjištění nedostatku dusíku se tedy provede korekce aplikací močoviny do 9 % koncentrace (tu je vhodné spojit s prvním postřikem proti plísni bramboru), při hlubším nedostatku je účelné aplikaci močoviny opakovat. V případě nedostatku fosforu se provede aplikace hnojiva typu Campofort Garant P a při nedostatku hořčíku se aplikace Mg roztokem hořké soli (do 5 %) rovněž s možností toto opatření opakovat. Možné je použít i listová hnojiva, která obsahují tyto formy živin spolu s dalšími prvky.

     V oblasti korekce výživného stavu brambor základními živinami se setkáváme i s tím, že cílený zásah neznamená žádoucí změnu parametrů výnosu i kvality. Je tomu proto, že v období intenzivního růstu je příjmová kapacita rostlin silně ovlivňovaná změna mi povětrnostních podmínek, ať již přímo nebo nepřímo změnami podmínek půdního prostředí (chemické, biologické i fyzikální). V každém případě však informace o výživném stavu porostů brambor mají své základní místo v technologii pěstování.

     Pro strategii výživy a hnojení brambor lze obecně doporučit aplikaci celé dávky základních živin před nebo při sázení (podle výsledku AZP a obsahu minerálního dusíku v půdě před sázením). V období začátku tvorby poupat pak provést kontrolní odběr vzorku listů s cílem zjistit obsahy a poměry N,P,K a Mg. Jestliže anorganický rozbor ukáže na dobrý výživný stav, tzn. že není nutné provést aplikaci vyšších dávek základních živin, je to vhodný okamžik pro použití celé škály listových hnojiv a dalších přípravků s obsahem mikroelementů určených k foliární aplikaci, které mohou napomoci rostlině překonat celou řadu abiotických stresů. Z hlediska snížení nákladů je opět vhodné je použít při prvním postřiku proti plísni bramboru. Tyto přípravky lze použít i jako drahé v řadě (ve drahém postřiku proti plísni) po předchozí aplikaci základních živin (při zjištěném nedostatku).

     Metodiky pro korekci výživného stavu porostu brambor jsou zatím postaveny na odběru listů, to znamená na tzv. destruktivních metodách. V posledních letech se setkáváme i s možností využití nedestruktivních metod zjišťování výživného stavu dusíkem, kam patří i měření intenzity zeleného zbarvení listů, které koreluje s obsahem chlorofylu (N-tester) nebo se používají optické přístroje měření pokryvnosti listové plochy (CropScan). Ve VÚB byla testována možnost použití N-testeru . U dvaceti odrůd byla zjištěna vysoká korelace mezi naměřenými hodnotami N-testeru a skutečným obsahem dusíku v rostlinách. Vedle toho existují odrůdové ale hlavně ročníkové rozdíly. Nelze proto jednoznačně stanovit pevné limitní hodnoty N-testeru, ale východiskem je kalibrace přístroje pro konkrétní odrůdu a podmínky, a to simulací hlubokého nedostatku N (nehnojená parcela) a nadbytku N (přehnojená parcela). Výsledky na provozní ploše pak budou s nejvyšší pravděpodobností spolehlivě vypovídat o výživném stavu dusíkem.

zpět

Způsoby aplikace hnojiv

     Minerální hnojiva jsou nejčastěji aplikována v pevné formě (granule, krystaly, prášek) pomocí rozmetadel na celou plochu ornice (naširoko). Starší, méně kvalitně pracující rozmetadla, mohou při použití síranu amonného způsobovat tzv. pruhovitost, to znamená lokální přehnojení a naopak nedohnojení pozemku, které se projeví střídáním světlezelené a tmavozelené barvy porostu. Stejný efekt může nastat při pomalé jízdě traktoru s rozmetadlem do svahu a naopak. Nedokonalé zapravení, zvláště dusíkatých hnojiv, je nežádoucí a negativně se projevuje např. nestejnoměrným dozráváním.

     Kapalná hnojiva (nejčastěji DAM-390) jsou aplikována širokozáběrovými postřikovači, zajišťují rovnoměrné rozdělení živiny na plochu, vedle toho mají další výhody, jako je snadná manipulace, skladování a pod.

     V rámci technologie odkameňování je neúčelné aplikovat dusíkatá hnojiva plošně, protože následným rýhováním a separací by byla zapravena do celého orničního profilu (200-250 mm) a velká část dávky dusíku se stává pro rostliny brambora nedostupnou. Východiskem je lokální aplikace, při sázení. Lokální aplikace se používají s úspěchem u kukuřice, obilovin a řepky. I u brambor má lokální zapravení průmyslových hnojiv svou historii. Již v osmdesátých letech byla ve VÚB úspěšně ověřena možnost lokální aplikace průmyslových hnojiv v pevné formě do blízkosti hlízy. V současné době se nabízí i použití lokální aplikace dusíku v kapalné formě na sázečích pomocí aplikátorů. Umístění hnojiva do půdy je znázorněno na obr. 3 . Lze použít jak samotná dusíkatá hnojiva nebo v případě lehčích půd i kombinovaná hnojiva. Jedná se o efektivní způsob, při kterém je možné snížit dávku dusíku až na 80 % tabulkových hodnot. V ČR se rozšířila aplikace pevných průmyslových hnojiv, v zahraničí je však běžnější aplikace kapalných hnojiv.

     Speciální listová hnojiva a roztok močoviny pro dohnojení se většinou aplikují společně v roztoku s fungicidy. Dohnojení ve formě pevných hnojiv (ledky) není účelné, neboť cílem zásahu musí být dodání rychle přístupných živin, což právě ledky nesplňují (po období květu intenzita příjmu dusíku klesá).

Nitrátová směrnice ve hnojení brambor

     Brambory historicky patří ke skupině plodin, k nimž je tradičně směrováno hnojení statkovými hnojivy. V současných podmínkách je třeba se při volbě dávky a termínu aplikace řídit legislativními opatřeními. Přistoupení České republiky do Evropské unie předpokládá, kromě jiného, také implementaci právních předpisů EU zaměřených na důslednou ochranu vod. Do této skupiny předpisů patří i Směrnice Rady 91/676/EEC o ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů (nitrátová směrnice). Transpozice této směrnice do české legislativy byla provedena v § 33 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách. V lednu 2004 byl tento zákon novelizován zákonem č. 20/2004 Sb . Nástrojem k implementaci nitrátové směrnice v podmínkách České republiky jsou „Zásady správné zemědělské praxe" , zaměřené na ochranu vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských zdrojů a „akční program" vyhlášený nařízením vlády č. 103/2003 Sb. , o stanovení zranitelných oblastí a o používání a skladování průmyslových a statkových hnojiv, střídání plodin a provádění protierozních opatření v těchto oblastech. Celkový rozsah takto vymezených zranitelných oblastí představuje cca 42,5 % výměry zemědělské půdy, tj. cca 36 % rozlohy ČR. Z administrativních důvodů byly takto vymezené zranitelné oblasti převedeny na katastrální území, jejichž seznam je uveden v nařízení vlády č. 103/2003 Sb. Část požadavků nitrátové směrnice je uvedena v zákoně č. 156/1998 Sb. o hnojivech a v jeho doprovodných vyhláškách.