Květenství

Květenství (inflorescentia) je soubor květů sestavených podle určitých zákonitostí o větvení stonku a postavení listenů. Typ květenství je často význačným společným znakem pro celé čeledi.

Podle typu větvení stonku a sledu vývoje květů rozlišujeme jednoduchá a složená květenství. Jednoduchá květenství zahrnují hroznovitá (racemózní) a vrcholičnatá (cymózní) květenství.

Hroznovitá květenství zachovávají monopodiální typ větvení. Květy se zakládají na vedlejších větvích v úžlabí listenů, větve nepřerůstají hlavní stonek. Květy rozkvétají zdola nahoru, pokud jsou uspořádány v jedné rovině, pak od obvodu ke středu. K hroznovitým květenstvím patří lata, hrozen, klas, klásek, palice, chocholík, okolík, strboul a úbor.

Lata (panicula) je fylogeneticky nejpůvodnějším typem a vznikla několikanásobným větvením stonku, přičemž postranní větévky nepřevyšují vřeteno laty. Květy jsou většinou stopkaté. Lata je vyvinuta u šeříku, ptačího zobu, mnoha pryskyřníkovitých apod.

Chocholičnatá lata (kytka) má dolní větve prodloužené tak, že všechny květy jsou přibližně v jedné rovině. Najdeme ji např. u javoru mléče.

Hrozen (racemus) nese na hlavním vřetenu květy, vyrůstající z úžlabí listenů a mají stejně dlouhé stopky. Existují hrozny ukončené - s konečným květem (např. rybíz, dřišťál), nebo neukončené, kdy terminální květ chybí (např. vlčí bob). Stáčejí-li se květy na jednu stranu, mluvíme o hroznu jednostranném (např. konvalinka).

Klas (spica) má přisedlé květy na prodlouženém vřetenu. může být dvouřadý nebo čtyřřadý, dlouhý až stažený, spirálně stočený (rdesno, jitrocel) apod.

Lichoklas je v podstatě stažená lata klásků (např. u psárky nebo bojínku)

Klásek (spicula) je typickou částí květenství lipnicovitých. Skládá se z jednoho až mnoha květů v úžlabí listenů - pluch. Celý klásek má na bázi nejčastěji dvě plevy, v nichž je celý klásek uzavřen. Dva redukované lístky vnějšího okvětí tvoří dvoukýlnou plušku, zbytek vnitřního kruhu okvětí představují dvě plenky (lodikuly), pak následují tři tyčinky s vrtivými prašníky a pestík s dvouklanou péřitou bliznou.

Palice (spadix) se odvozuje od klasu, má ztlustlé nebo zdužnatělé vřeteno, přisedlé květy (někdy až ponořené v jamkách). Je typickým květetenstvím árónovitých rostlin, kdy je palice jesště obalena často barevným listenem - toulcem. U kukuřice je palice obalená pochvami redukovaných bezčepelných listů. Palici bez toulce má orobinec.

Chocholík (corymbus) má dolní postranní větve prodloužené, takže květy jsou uspořádányv jedné rovině (např. jabloň a hrušeň).

Okolík (umbella) vzniká potlačením vřetene a květy vyrůstají z jednoho místa, jsou paprsčitě rozmístěné na stejně dlouhých stopkách. Listeny tvoří pod okolíkem obal. Jednoduchý okolík najdeme u vlaštovičníku nebo čičorky, složený okolík u miříkovitých.

Strboul neboli hlávka (capitulum) vzniká směstnáním většinou přisedlých nebo kratiččce stopkatých květů na vypouklém stonku (např. jetel, žindava).

Úbor (anthodium) je typickým květenstvím rostlin z čeledi hvězdnicovitých. Vzniká terčovitým rozšířením květního lůžka (ploché, duté, plné apod.), na němž nasedají jazykovité a trubkovité květy v různém uspořádání. Jsou-li v úboru obojí květy, pak jazykovité sterilní květy tvoří okraj úboru, tzv. paprsek, středové fertilní květu tvořící tzv. terč jsou trubkovité. U některých druhů je však úbor složen pouze z jazykovitých květů (pampeliška, čekanka, mléč apod.) nebo pouze z trubkovitých květů (např. chrpy). Zákrovní listeny pod úborem tvoří zákrov.

Vrcholičnatá květenství zachovávají sympodiální typ větvení, neboť postranní větve přerůstají terminální květ, který ukončuje růst hlavního stonku. Jako první pak rozkvétá terminální květ, následně pak postranní květy směrem nahoru. Jsou-li květy v jedné rovině, pak rozkvétají ze středu k okraji. Mezi vrcholičnatá květenství patří vrcholíky, kružel, vidlan, vějířek, srpek, vijan, šroubel a klubko.

Mnohoramenný vrcholík je považován na výchozí typ vrcholičnatých květenství. Pod terminálním květem hlavního stonku vyrůstá několik postranních větví, které se dále větví. Jsou-li květy uspořádány v jedné rovině, jedná se pak o víceramenný chocholičnatý vrcholík (např. bez černý, svída, kalina).

Kružel (anthella) je typem mnohoramenného vrcholíku, který má silně zkrácené hlavní vřeteno a postranní větve jsou delší s rostoucí vzdáleností od středu květenství (např. sítina, bika, tužebník apod.).

Dvouramenný vrcholík (dicházium) vzniká vyrůstáním dvou větví z úžlabí vstřícných listenů pod terminálním květem, přičemž větve terminální květ přerůstají a dále se větví kolmo na předcházející rovinu. U vstřícných větví hovoříme o vidlanu, typickém pro rostliny hvozdíkovité nebo len.

Jednoramenný vrcholík (monocházium) vzniká z vidlanu vývojem pouze jedné ze dvou vstřícných větví. Dceřiný stonek nesoucí květ zatlačuje mateřský stonek a roste dále v jeho směru. Leží-li dceřiné stonky v jedné rovině (např. u jednoděložných rostlin), vzniká vějířek nebo srpek.

Vijan (cincinus) vzniká z vidlanu tím, že z obou listenů v páru zůstává jen jeden vždy střídavě nalevo a napravo. Vznikají tak dvě řady listenů a květů. Mladé vijany jsou na konci spirálně svinuty. Květenství se vyskytuje u brutnákovitých a některých lilkovitých.

Šroubel (bostryx) vzniká opět z vidlanu tím, že z obou vstřícných listenů zůstává vždy jeden na stejné straně, avšak s odchylkou o určitý úhel, tudíž je květenství šroubovitě stočeno a květy jsou na druhé straně než listeny. Květenství je dosti vzácné (např. třezalka, denivka).

Okoličnatý šroubel neboli lichookolík vzniká zkrácením šroubele a vyskytuje se u některých liliovitých a šmelu.

Klubko (glomerulus) je zvláštním typem květenství. Jedná se o silně stažený vrcholík drobnými, téměř přisedlými květy, směřujícími do všech stran (např. merlíkovité).

Složená květenství vznikají kombinací jednoduchých typů (stejných nebo různých). Patří sem např. složený okolík z okolíků u miříkovitých, složený klas z klásků u obilnin (pšenice, žito), latu složenou z klásků (lipnice, kostřava), chocholičnatá lata úborů u kopretiny chocholičnaté, hrozen úborů u devětsilu, z vrcoličnatých květenství pak dvojvijan u pomněnky, lichopřeslen z vidlanů u hluchavkovitých apod.