Pletiva podle tvaru buněk a síly stěny buněčné

Podle tvaru buněk a síly stěny buněčné se pletiva rozlišují na parenchym, kolenchym, sklerenchym a prozenchym.

Parenchym je pletivo se živými a tenkostěnnými buňkami. Jejich tvar je buď ve všech směrech stejných rozměrů (kulovitý, krychlovitý, ale i laločnatý či hvězdicovitý) nebo jsou protáhlého, popřípadě deskovitého tvaru (některé pokožkové a palisádové buňky). Mezi parenchymatickými buňkami jsou často mezibuněčné prostory (interceluláry). Parenchym je součástí základních pletiv a nejčastěji má asimilační, zásobní nebo vyplňovací funkci.

 Obrázek: Parenchym - tenkostěnné, živé buňky ve všech směrech stejné velikosti

Kolenchym je příbuzný parenchymu a je tvořen živými buňkami s nestejnoměrně ztloustlou buněčnou stěnou. Rozlišujeme hlavně rohový kolenchym se stěnami buněk ztloustlými v rozích, kde se dotýká více buněk nebo deskový kolenchym, který má ztloustlé tangenciální stěny, tj. stěny rovnoběžné s povrchem orgánu. U mladých buněk buněčná stěna může v tenkých úsecích ještě růst, a proto kolenchym je častým mechanickým pletivem v mladých rostoucích částech orgánů. Vyskytuje se především u dvouděložných rostlin ve stoncích pod pokožkou (hypodermis) nebo v řapících listů. Kolenchymatické buňky mohou obsahovat i chloroplasty a fotosyntetizovat.

Obrázek: Kolenchym - živé buňky s nerovnoměrně ztloustlou stěnou, vlevo rohový, vpravo deskový kolenchym

Sklerenchym je mechanické pletivo s rovnoměrně ztloustlými buněčnými stěnami. Vytváří se u nich silná vrstva sekundární stěny, která později lignifikuje a protoplast odumírá. V dospělosti jsou tedy sklerenchymatické buňky mrtvé, uvnitř s často nepatrným buněčným lumenem. V místech, kde byla v primární stěně políčka s plazmodesmy, se vytvářejí úzké kanálky, které se mohou i větvit. Nejčastějším typem sklerenchymatických buněk jsou sklerenchymatická vlákna ve dřevě a lýku vodivých svazků nebo mohou tvořit sklerenchymatické pochvy a pruhy v rostlinných orgánech. Jako sklereidy označujeme izolované sklerenchymatické buňky či jejich skupiny v listech, stoncích nebo plodech.

Obrázek: Sklerenchym - silnostěnné, mrtvé buňky, v dospělosti s lignifikovanými stěnami

Prozenchym je složen ze silně protáhlých a na konci zašpičatělých buněk. V dospělosti stěny buněk lignifikují a protoplast odumírá. Typickými prozenchymatickými buňkami jsou tracheidy ve dřevě jehličnanů.

Obrázek: Prozenchym - silně protáhlé, na koncích šikmo zašpičatělé buňky, většinou silnostěnné

Praktická část:

Mikroskopické preparáty pro pozorování rostlinných pletiv byly připravovány z dostupného materiálu - stonků, větví, plodů apod. V některých případech byla pro zvýraznění struktur použita barviva. Postup přípravy a barvení je popsán u každého preparátu.

Parenchym ze stonku hluchavky bílé nebo dřišťálu příprava preparátu

Aerenchym v listech sítiny příprava preparátu

Aerenchym a sklereidy v listech lekníknu bílého příprava preparátu

Kolenchym ve stonku hluchavky bílé příprava preparátu

Kolenchyn ve stonku laskavce ohnutého příprava preparátu

Sklerenchym z dužniny malvice hrušně obecné příprava preparátu

Sklereidy ze souplodí šípku růže šípkové příprava preparátu

Prozenchym ve dřevě borovice lesní příprava preparátu