V bytech, budovách, sklenících a jiných prostorech s udržovanou teplotou se vyskytuje celá řada druhů živočichů, zejména hmyzu, také roztočů a několik druhů obratlovců. Většinou nám jejich přítomnost vadí, mnozí z nich jsou škůdci potravin a dalších uskladněných materiálů, další škodí na pokojových a skleníkových rostlinách a jiní jsou nepříjemní z hygienického hlediska, přenášejí původce chorob nebo sami cizopasí na člověku a domácích zvířatech. Škůdci potravin, textilií, kožešin a dalších látek patří především mezi brouky, motýly, šváby a roztoče, škůdci rostlin zase mezi červce, třásněnky a molice, hygienicky závadné druhy a parazité mezi roztoče, vši, blechy, blanokřídlé a hlodavce.
Bytoví roztoči patří do nadčeledi skladokazů. Znehodnocují a ničí skladované potraviny
a jiné materiály. Poškozují obilí, způsobují ztrátu klíčivosti osiv, mouku, moučné výrobky, semena, krmiva a tvrdé sýry. Substráty znečišťují svými výkaly, mrtvolkami, kožkami, způsobují zápach a nepříjemnou chuť, rozvlékají škodlivé mikroorganismy (spory hub
a bakterie). Mohou působit zdravotní potíže – chloupky z jejich těl vyvolávají onemocnění a alergie zažívacího ústrojí, dýchacích cest, očí a kůže. Snadno se rozšiřují, dlouho přežívají a v počátcích unikají pozornosti.
Skladokaz moučný (Acarus siro) je nejrozšířenějším a nejvýznamnějším skladokazem. Ve volné přírodě žije v hnízdech savců a ptáků nebo v půdě. Znehodnocuje mouku a moučné výrobky, nežije v čistých a větraných skladech, vyžaduje vlhkost substrátu nad 14 %. Skladokaz zhoubný (Tyrophagus putrescentiae) preferuje substráty s vysokým obsahem tuku a bílkovin (olejnatá semena, mléčné a masné výrobky). Skladokaz sýrový (Tyrolichus casei) škodí především na tvrdých sýrech. Napadení sýrů brání parafínové obaly. Peříčkovec zhoubný (Lepidoglyphus destructor) je druhým nejnebezpečnějším
a nejhojnějším druhem skladokazů. Snáší dobře i sucho, vyskytuje se
v seně, suchých potravinách, vlastní potravou jsou porosty plísní. Při požití působí katary zažívacího ústrojí. Peříčkovec domácí (Glycyphagus domesticus) se vyskytuje v sušším rostlinném materiálu v senících, na půdách i v hygienicky zanedbaných bytech. Roztoč mléčný (Carpoglyphus lactis)se živí mléčnými výrobky, marmeládou a sušeným ovocem.
Všude v domácnostech je běžná synantropní rybenka domácí (Lepisma saccharina), méně hojná, teplotně náročnější je rybenka skleníková (Thermobia domestica). Ze synantropních druhů švábů je nejhojnější rus domácí (Blatella germanica). Pochází z jižní Asie a zřejmě se u nás vyskytuje již několik staletí. Preferuje teplejší a vlhčí prostředí, častý je proto zejména v restauračních kuchyních a skladech, v domácnostech se nejdříve objeví v koupelnách a kuchyních. Zřetelně větší šváb obecný (Blatta orientalis) je původem rovněž z jižní Asie. Vyskytuje se nejčastěji ve sklepích a suterénech budov, v šachtách podél teplovodů, v pekárnách a restauračních zařízeních. Po roce 1920 se místy objevuje šváb americký (Periplaneta americana), který pochází z tropické Ameriky. Od roku 1975 byl u nás vícekrát zjištěn původem africký šváb hnědopruhý (Supella longipalpa). Vyskytuje se na podobných místech jako rus domácí. Na podobných místech jako švábi se zdržuje také cvrček domácí (Acheta domestica). Živí se organickými zbytky. Nepříjemnými škůdci herbářů, entomologických sbírek i některých potravin jsou pisivky. Navíc jsou pro citlivé osoby silně alergenní. Častá je např. pisivka bledá (Trogium pulsatorium) a více obtížně rozlišitelných druhů rodu Liposcelis.
K životu v blízkosti člověka se přizpůsobilo mnoho druhů brouků. Žijí v zásobách potravin, na kůžích, kožešinách, vycpaninách, peří, sbírkách hmyzu, v kurnících
a holubnících, ve dřevě krovů, dveří a podlah. Z čeledi kožojedovití patří k běžným druhům kožojed obecný (Dermestes lardarius). Je dlouhý 7–9 mm, hnědočerný se světlou páskou v přední polovině krovek a žlutohnědým ochlupením. Kožešinožrouti rodu Attagenus jsou velcí 3,5–5,5 mm. Kožešinožrout skvrnitý (A. pellio) má světlé skvrny na krovkách, k. temný (A. unicolor) má krovky beze skvrn. Rušník obilní (Trogoderma granarium) je karanténním škůdcem importovaným k nám nejčastěji s olejnatými semeny. Je 1,5–3 mm dlouhý, černohnědý s rezavými páskami a bělavými skvrnami na krovkách tvořenými chloupky. Rušníci rodu Anthrenus jsou rovněž velmi drobní, 2–3 mm dlouzí, vejčití nebo ovální. Na krovkách mají různobarevné skvrny tvořené šupinkami. Ve vnějším prostředí jsou častí na květech, škodí v entomologických sbírkách, na kožešinách, tapetách, kobercích i na skladovaných produktech. Hubení je obtížné vzhledem k velké pohyblivosti larev a odolnosti vůči kontaktním insekticidům. Rušník muzejní (A. museorum) má osmičlenná tykadla, je černý s žlutohnědými šupinkami na krovkách, r. krtičníkový
(A. scrophulariae)má tykadla jedenáctičlenná, štít po stranách bílý a uprostřed černý a šev krovek s červenými šupinkami. Rušník diviznový (A. verbasci) a r. domácí (A. fuscus) mají pětičlánková tykadla, jsou černí s žlutohnědými šupinkami na krovkách.
Velmi nepříjemní jsou brouci z čeledi červotočovitých. Jsou velcí 1,5–9 mm s válcovitým tělem a hlavou ukrytou pod kápovitým štítem. Samci některých druhů způsobují nárazy čela zvuk připomínající tikot hodinek („umrlčí hodiny“). Měkké ponravovité larvy se vyvíjejí nejčastěji v suchém odumřelém dřevě, některé druhy škodí
v otravinách, tabáku a jiných materiálech. Červotoč spížní (Stegobium paniceum) je dlouhý 2–4 mm, rezavě hnědý, porostlý chloupky. Patří mezi nejškodlivější druhy brouků ve skladech a domácnostech, časté jsou kalamitní výskyty. Škodí na moučných výrobcích, kůži i papíru. Zpracované dřevo znehodnocují červotoč umrlčí (Hadrobregmus pertinax), č. proužkovaný (Anobium punctatum), č. kostkovaný (Xestobium rufovillosum) a další druhy. Poněkud odlišně vypadají vrtavci, donedávna řazení do samostatné čeledi. Jsou žlutavě až žlutohnědě zbarvení, vypouklého těla. Živí se zahnívajícími organickými látkami a plísněmi, někdy napadají zavlhlé skladované produkty. Vrtavec zhoubný (Ptinus fur)je žlutohnědý s rovnými okraji krovek, v. plstnatý (Niptus hololeucus) je silně vypouklý a žlutě plstnatý.
Neméně významní jsou potemníkovití. Tmavohnědý potemník moučný (Tenebrio molitor) má 14–18 mm dlouhé, protáhlé tělo. Vyvíjí se v mouce a moučných výrobcích. Z drobných druhů jsou velmi důležité druhy rodu Tribolium. Teplomilný potemník hnědý (Tribolium castaneum) preferuje produkty bohatší na tuky. Je světle červenohnědý, na konci tykadel má zřetelnou paličku. Ještě hojnější potemník skladištní (T. confusum) je potravně nenáročný a pohyblivý, stejně jako velmi podobný p. ničivý (T. destructor). Jejich tykadla se pozvolna rozšiřují. Luštěniny znehodnocují někteří zrnokazi, dnes řazení mezi mandelinkovité. Zrnokaz hrachový (Bruchus pisorum) měří 4–5 mm, je šedohnědý
a na konci zadečku má 2 černé skvrny. Teplomilný z. fazolový (Acanthoscelides obtectus) byl do Evropy zavlečen z Jižní Ameriky. Je drobnější, jen 2–2,5 mm dlouhý. Významným skladištním škůdcem je také nosatec, pilous černý (Sitophilus granarius). Je smolně černý, s hrubě tečkovaným štítem, neokřídlený. Škodí především v obilních skladech, kde může tvořit ohniska výskytu. Larva vyžírá zrna a pak se uvnitř nich také kuklí.
Z motýlů se v bytech vyskytuje několik druhů molů, krásněnek, makadlovek
a zavíječů. Mol šatní (Tineola bisselliella) je slámově žlutý, bez kresby, s rozpětím křídel 8–18 mm. Téměř bílá housenka s hnědou hlavou poškozuje hlavně textilie živočišného původu, kožešiny a peří. Stejně velký mol obilní (Nemapogon granella) má přední křídla
s černohnědými skvrnami na světlém podkladu. Žlutobílá housenka škodí na uskladněném obilí, sušeném ovoci, zelenině, houbách a bylinách. Krásněnka skladištní (Hofmannophila pseudospretella) má přední křídla bronzově hnědá s třemi černými skvrnami ve střední části a řadou teček na vnějším okraji. Makadlovka obilná (Sitotroga cerealella) s okrově žlutými až žlutohnědými předními křídly s tmavšími skvrnkami má rozpětí 12–14 mm. Housenka vyžírá zrna obilovin a kukuřice. Několik druhů zavíječů patří k důležitým skladištním škůdcům. Nejvýznamnějším z nich je zavíječ paprikový (Plodia interpunctella). Má rozpětí křídel 14–19 mm, jeho přední křídla jsou při bázi šedá a v distální polovině hnědočervená. Okrově šedé housenky požírají a spřádají nejrůznější látky rostlinného, částečně i živočišného původu (mouku a moučné výrobky, ořechy, sušené ovoce a houby). Poněkud větší z. moučný (Ephestia kuehniella), s rozpětím
19–25 mm, má přední křídla olověně šedá. Špinavě žlutavé až narůžovělé housenky se vyvíjejí ve skladech i spížích v mouce a moučných výrobcích.
Mravenci jsou považováni spíše za užitečné živočichy, kromě těch, kteří pronikají do domácností. Drobounký mravenec farao (Monomorium pharaonis) pochází pravděpodobně z Indie. U nás byl poprvé zjištěn v roce 1902 a jako synantropní druh se
v současnosti vyskytuje po celém světě. Je všežravec a poškozuje všechny druhy potravin. Ke své existenci potřebuje vodu. Staví si jednoduchá hnízda ve spárách, kolem teplovodního a elektrického vedení a bytových jader.
Nepříjemným škůdcem pokojových rostlin je molice skleníková (Trialeurodes vaporariorum). Patrně byla zavlečena z Brazílie, u nás byla zaregistrována v roce 1941 a škodí na mnoha druzích rostlin. Druhově početnou skupinou škůdců rostlin jsou červci. Asi 45 druhů bylo zavlečeno z tropů a subtropů a vyskytují se na skleníkových a pokojových rostlinách. Dělíme je na vlastní červce, puklice a štítenky. Z červců škodí ve sklenících asi 10 zavlečených druhů, např. červec paprsčitý (Pseudococcus longispinus)
a č. citroníkový (Planococcus citri) jsou polyfágní a červec Spilococcus mamillariae je významným škůdcem kaktusů. Ze skleníkových druhů puklic jsou významnější např. plochá, hnědě zbarvená a slabě sklerotizovaná puklice oranžovníková (Coccus hesperidum) nebo silně sklerotizovaná p. hnědá (Saissetia coffeae). Nejpočetnější jsou na pokojových a skleníkových rostlinách štítenky, např. polyfágní štítenka břečťanová (Aspidiotus nerii) s bělavým až šedohnědým okrouhlým štítkem nebo š. kaktusová (Diaspis echinocacti) s okrouhlým šedožlutým štítkem, specializovaná na kaktusy.
Třásněnky jsou velmi drobní živočichové se dvěma páry úzkých křídel s jemnými třásněmi. Třásněnka západní (Frankliniella occidentalis) je stejně jako většina skleníkových druhů polyfágní. Do Evropy byla zavlečena ze Severní Ameriky. Z dalších druhů škodících ve sklenících jsou významnější třásněnka skleníková (Heliothrips haemorrhoidalis) a t. Palmeho (Thrips palmi). Na fíkusech ve sklenících a bytech škodí truběnka fíkusová (Gynaikothrips ficorum).
Z hygienického a parazitologického hlediska jsou důležití mouchovití, bzučivkovití
a masařkovití, krev sajícími parazity jsou vši, blechy, štěnice a někteří dvoukřídlí.
V bytech a jiných uzavřených prostorech se pravidelně vyskytují tři druhy hlodavců, několik dalších druhů hlodavců a jiných savců tam může příležitostně pronikat z venkovního prostředí. Všechny tři druhy jsou nebezpečnými přenašeči původců infekčních chorob a parazitóz.
Myš domácí (Mus musculus) pochází z teplých oblastí Eurasie a člověkem byla rozvlečená po celém světě. Po celý rok žije v budovách v rodinných societách, v létě může pronikat také do vnějšího prostředí. V budovách se rozmnožuje celoročně. Počet vrhů je různý, počet mláďat 4–7. Mláďata jsou samostatná asi po měsíci a dospívají asi za 45 dní. Dožívá se maximálně 2 let. Potkan (Rattus norvegicus) pochází z mírných oblastí východní Asie. Je to statný hlodavec, dosahující hmotnosti až 500 g. Jeho ocas je stejně dlouhý nebo kratší než tělo, u kořene zesílený. Ušní boltec přehnutý dopředu nedosahuje oka. Dobře plave
a nevyhýbá se vodám (kanalizace). Vytváří rodinné society. Je nejškodlivějším synantropním savcem. Krysa obecná (Rattus rattus) se rozšířila z Indie, později od nás ustoupila. Má delší ocas než tělo, štíhlý i u kořene. Boltce jsou dlouhé, přehnuté dopředu dosahují oka. Její hmotnost je jen do 250 g. Žije v societách na suchých teplých místech (např. sklady ovoce). U nás žije trvale jen v severních Čechách, nejdále na jih po okraj Prahy.
Předchozí |
Připraveno v rámci řešení projektu Environmentální vzdělávání pro pedagogy ZŠ číslo: CZ.1.07/1.3.10/03.0005 |
Následující |