Stromy a keře (i velmi drobné) s měkkým dřevem. Listy opadavé, jednoduché, střídavé (několik výjimek). Květenství dvoudomá, v jehnědách. Jednotlivé květy bez obalů. Plod tobolka, pukající chlopněmi. Semeno drobná nažka, opatřená chmýrem. Čeleď má 3 rody. Kromě vrb - Salix a topolů - Populus existuj ještě východoasijský monotypický rod Chosenia.
Topol - P o p u l u s
Asi 35 druhů je rozšířeno na sev. polokouli. Stromy s měkkým dřevem, často tvořící kořenové výmladky. Listy opadavé, jednoduché, dlouze stopkaté, střídavé. Jehnědy rozkvétají před rašením listů, převislé, s květy stopkatými. Prašníkové květy mají 4 nebo více tyčinek. Pestíkové květy složené ze 2 až 4 plodolistů. Báze květu je opatřena diskem. V tobolkách jsou jemně ochlupacená nažky, obalené věnečkem chmýří. Většina druhů roste dobře z řízků.
K nejznámějším evropským druhům patří : t. bílý, linda - P. alba, t. černý - P. nigra
a osika - P. tremula. Z hlediska produkce dřevní hmoty jsou zajímavé kultivary křížence
(P. xcanadensis = P. xeuramericana) nebo P. nigra x P. maximowiczii. V některých zemích patří k hlavním zdrojům dřevní suroviny.
Topol černý - Populus nigra L.
Popis: Strom velkých rozměrů, dosahuje výšek 30 - 40 m, průměru kmene 1,5 - 2 m
a dožívá se stáří asi 150 let.. Na kmeni se často tvoří výmladky. Listí se na podzim vybarvuje žlutě. Druh je rychle rostoucí dřevinou. Kořenový systém silně rozvinutý, výrazné kořenové náběhy. Po zanesení novou vrstvou půdy se vytvoří přídatné kořeny
i přes silnou borku na kmeni.
Výmladková schopnost je vydatná na kmeni i na pařezu a trvá do vysokého věku.
Rozšíření: Euroasijská dřevina s velkým areálem v teplejších částech území kolem Středozemního moře. Chybí ve Skandinávii a celém chladném severovýchodě kontinentu. Vyskytuje se všude v západní Evropě a roste také na Britských ostrovech (mimo Skotsko
a Irsko). Zasahuje do Afriky. Vyskytuje se prakticky jen v lužních lesích podél větších toků.
Ekologie: Topol je světlomilná dřevina, která ani v mládí nesnáší zastínění. V příliš hustých porostech se rychle rozmnoží někteří škůdci. Druh vyžaduje velké množství dostupné vláhy v půdě, přičemž je důležité, aby to byla voda pohyblivá. Dobře snáší stoupnutí hladiny nad půdní povrch při záplavách Typická stanoviště se vyznačují písčitými až štěrkovými půdami, chudými na humus, dokonce nalétá a ujímá se na haldách kamenné hlušiny. Hůře snáší i sušší hlinité půdy. Topol černý a většina jeho kříženců dobře odolávají znečištěnému ovzduší měst a průmyslových oblastí. Individuální rozdíly mezi klony jsou však značné.
Upotřebení: Dřevo je velmi cenná surovina, zejména k výrobě dýh a překližek, rozšiřuje se jeho využití na výrobu celulózy a dřevotřískových desek. Stoupá jeho využití jako paliva - energetická štěpka aj. Topolová kůra má podobné vlastnosti jako korek. V zahradnické praxi je hojně využíván kultivar P. n.var. italica, prašníkový klon s úzkou korunou.
Topol kanadský - Populus xcanadensis Moench (Syn.: P.x euramericana (Dode)Guinier)
Velký soubor kultivarů, vzniklých spontánním i záměrným křížením velmi podobných druhů: P. nigra a severoamerického druhu P. deltoides. Kultivary se liší rychlostí růstu, tvarem kmene, zavětvením, stanovištními nároky aj., vesměs tedy znaky důležitými při lesnickém i jiném praktickém použití. V ČR se setkáme nejčastěji s kultivary 'Marylandica' a 'Virginiana de Frignicourt'. Také křížení mezi balzámovými
a černýmitopoly dalo řadu perspektivních kultivarů, jako např.: japonské klony 'J 101' - 'J 105'
(P. maximowiczii x P. nigra), dnes využívané na energetických plantážích.
Topol bílý, linda - Populus alba L.
Popis: Strom dosahující výšek 30 - 40 m, průměru kmene 1,5 - 2 m, dožívající se až 250 let. Kmen mívá světlou hladkou kůru. V olistění pozorujeme hererofylii; listy okrouhlé, vykrajovaně zubaté přecházejí na dlouhých výhoncích v listy dlanitě laločnaté. Kořenový systém je všestranně rozvinutý, do hloubky sahající, tvoří velmi silně kořenové výmladky.
Rozšíření: Eurasijský areál v teplejších oblastech území, podobně jako topol černý. Ve srovnání s ním zasahuje méně k severu a chybí i v záp. Evropě; naproti tomu je rozšířena dál k jihovýchodu do Asie, až do záp. části Himálaje. Roste zejménav lužních lesích Známá je též pyramidální forma (P. alba var. bolleana).
Ekologie: I když je linda světlomilná dřevina, v mládí snese i slabší zastínění. Ekotyp lužního lesa vyžaduje snadno přístupnou vodu v půdě, stepní ekotyp pak vydrží v podmínkách extrémního nedostatku vláhy. Snáši dobře i dosti slané půdy. Dobře odolává větrům, což se osvědčuje hlavně v ochranných lesních pásech a sídlištích ve stepích. Je odolná v oblastech se znečistěným ovzduším.
Upotřebení: Kvalita dřeva je všeobecně horší než u osiky a černých topolů. Hodí se do větrolamů, ke zpevnění pohyblivých písků atd. Pyramidální linda roste dobře
i v suchém městském prostředí.
(Topol) osika - Populus tremula L.
Popis: Strom se štíhlým kmenem vyrůstá do 20 - 25 m výšky, dosahuje průměru kmene asi 3/4 m a dožívá se asi 150 let. Listy jsou dvojího tvaru. Na krátkých prýtech je čepel okrouhlá, zubatá a řapíky zploštělé (listy se snadno chvějí); na výmladcích jsou listy srdčité. Listí se na podzim barví pastelově žlutě nebo i do červena.
Kořenový systém je plošně rozvinutý. Typické jsou dlouhé tenké kořeny blízko pod povrchem, sahající do vzdálenosti 20 - 30 m od kmene, z nichž se osika přirozeně vegetativně snadno rozmnožuje, vydatně obráží z kořenů. Osika využívá jen málo hlubších vrstev půdy.
Rozšíření: Osika má neobyčejně velký areál, zabírající skoro celou Evropu a většinu mírného a chladného pásma Asie, na východ jde až na Kamčatku. Jižní hranici v Asii tvoří horské oblasti a rozhraní lesostepí se stepí. Osika roste také na Kavkaze. Zasahuje i do Afriky v pohoří Atlas.
Ekologie: Osika je velmi světlomilná dřevina. Husté mlaziny z kořenových výmladků se rychle prosvětlují. Má širokou ekologickou amplitudu ve vztahu k vodě, snáší i vysýchavé podklady, záplavy jí nesvědčí. Je nenáročná na půdu, roste od černozemí až po rašeliny. Vyrovná se s krátkou vegetační dobou a mrazy na severu, právě tak jako s dlouhou dobou vegetace a velkými vedry na jihu. Toleruje i znečistěné ovzduší měst a průmyslových oblastí.
Upotřebení: Pokládá se za perspektivní dřevinu pro speciální účely, jako je výroba sirek, obalových materiálů, štěpky aj. Dřevo se hodí na dýhy a k výrobě dřevěných předmětů
i k výrobě papíru.
Salix L. – vrba
Dvoudomé opadavé keříky, keře i stromy. Dřevo roztroušeně pórovité, běl bílá, jádro hnědočervené až žlutohnědé, dřeň okrouhlá, dřeňové paprsky pouhým okem téměř nezřetelné, široké letokruhy slabě zřetelné, podélné řezy jakoby plstnaté. Ï střídavé, ojediněle vstřícné, spirálně postavené, jednoduché, palisty většinou dobře vyvinuté, pozdě opadavé. Pupeny kryté 1 kápovitou šupinou. (jednopohlavné, v paždí celokrajných listenů, okvětí chybí, květenství (jehnědy) vzpřímené, ojediněle ohnuté, entomogamní. Plodem je tobolka pukající 2 chlopněmi, okraje chlopní se zkrucují. Semena po 2-32
v tobolce, velmi drobná, lysá, se svazečkem chmýří.
Asi 300-600 druhů. Systematické členění tak obsáhlého rodu, jako je rod Salix, je velmi nesnadné a spletité. Nejčastější dělení na sekce má jako podklad počet tyčinek:
1. Pleiandrae: mají kolísavý počet tyčinek v rozmezí 3 - 12. Patří sem asi 20 druhů, z nichž většina roste v subtropech. Z našich vrb sem spadá S. pentandra.
2. Triandrae: mají prašníkové květy o třech tyčinkách. Náleží sem jen několik druhů; z našich je to S. triandra.
3. Diandrae: mají v kažkém květu dvě tyčinky. Patří sem převážná většina vrb, takže je třeba dalšího členění na příbuzenské okruhy druhů. Zajímavý je okruh vrby nachové asi o 20 druzích; tyto druhy mají obě tyčinky nitkami srostlé, takže v květu je pak zdánlivě jen jedna tyčinka. Velký příbuzenský celek je seskupen kolem druhů S. caprea, S. cinerea
a S. aurita. Samostatnou velmi svéráznou skupinu tvoří příbuzenstvo druhu S. reticulata.
Určování vrb je velmi nesnadné nejen pro velký počet druhů, ale také pro množství jejich kříženců. Tvrzení, že se vyskytuje víc kříženců než čistých druhů, je však nesprávné. Volně v přírodě se vyskytují s naprostou převahou čisté druhy; kříženci jsou rozšiřováni hlavně kulturou.
Na našem území přirozeně roste 21 druh vrb. Většího stromovitého vzrůstu jsou jen dva druhy: v. bílá - S. alba a v. křehká - S. fragilis. V úvahu přichází i jejich kříženec S. x rubens, dosti hojně vysazovaný.
Menšího stromovitého vzrůstu jsou čtyři druhy: jíva - S. caprea, v. pětimužná - S. pentandra, v. lýkovcová - S. daphnoides a v. hlošinovitá - S. elaeagnos.
Z keřovitých širokolistých druhů u nás rostou: v. popelavá - S. cinerea, v. ušatá - S. aurita, v. slezská - S. silesiaca, v. přívěskatá - S. appendiculata a v. černající - S. myrsinifolia.
Úzkolisté keřovité druhy jsou: v. nachová - S. purpurea, v. košíkářská - S. viminalis
a v. trojmužná - S. triandra.
Na mokrých lukách se vyskytují menší keřové druhy: v. plazivá - S. repens, v. rozmarýnolistá - S. rosmarinifolia a vzácně také v. borůvkovitá - S. myrtilloides.
V pohořích na hranici lesa a nad ní rostou menší, křovité druhy: v. šípovitá - S. hastata, v. dvoubarvá - S. bicolor a v. laponská - S. lapponum.
Nad lesní hranicí v našich vysokých pohořích je rozšířen jediný drobný, plazivý druh: v. bylinná - S. herbacea.
Klíč k běžnějším domácím druhům vrb
1a Listy úzce vejčité, eliptické až kopinaté nebo obkopinaté …………..…………………2
1b Listy vejčité, eliptické, obvejčité až okrouhlé ..………………………………………………….10
2a Listy alespoň na rubu chlupaté ………………………………………………………………………………3
2b Listy lysé, na rubu zelené nebo modravě ojíněné ……………………………………………5
3a Listy kopinaté, 12-16 mm široké, dlouze zašpičatělé, žláznatě pilovité, na rubu hedvábitě chlupaté, chlupy rovnoběžné s hlavní žilkou, letorosty oblé, tenké, přitiskle bělošedě chlupaté, ohebné, v nodech nelámavé ..….……………………….Salix alba
(Pozn.: listy zpravidla nejširší v dolní třetině, ostatní znaky jsou intermediální mezi S. alba a S. fragilis …………………………….………………………Salix x rubens)
3b Listy úzce až čárkovitě kopinaté až obkopinaté, 6-12 mm široké, okraj podvinutý ……4
4a Listy kopinaté, na rubu hedvábně stříbřitě chlupaté s chlupy sčesanými podél bočních nervů, letorosty šedozelené, chlupaté, později olysávají, žloutnou …...Salix viminalis
4b Listy obkopinaté, na rubu šedobíle kadeřavě plstnaté, letorosty hranaté, s hranatou dření, špinavě červenohnědé, v mládí šedě chlupaté, později lysé ...... Salix elaeagnos
5a Listy na rubu sivě ojíněné ………………………………………………………………6
5b Listy na rubu zelené …………………...………………………………………………..9
6a Listy úzce eliptické až obkopinaté, lýko žluté, letorosty zelené až červenohnědé, oblé..7
6b Listy úzce eliptické až kopinaté, lýko není žluté, letorosty zelenohnědé, slabě hranaté..8
7a Listy střídavé, žláznatě pilovité, palisty vejčité, velké, žláznatě pilovité, přirostlé k řapíku, dvouleté větvičky šedomodře ojíněné, květní pupeny nápadně velké, vejcovité ………………………………...…………………………. Salix daphnoides
7b Listy střídavé až vstřícné, obkopinaté, v horní polovině pilovité, v dolní celokrajné, palisty chybějí, dvouleté větvičky neojíněné ..……………..………… Salix purpurea
8a Listy kopinaté, dosti hrubě pilovité, dlouze zašpičatělé, postranní žilky pod úhlem 45º, řapík se 2 žlázkami, palisty kopinaté, záhy opadavé ..…………………..Salix fragilis
8b Listy jemně žláznatě pilovité, alespoň některé listy s okraji ve středu často rovnoběžnými (až se sbližujícími), postranní žilky pod úhlem 70º, palisty polosrdčité, často žláznaté ………………….....………………………. Salix triandra
9a Listy na líci leskle tmavozelené, na rubu světlejší, hustě žláznatě pilovité, v mládí lepkavé, řapík s několika žlázkami u báze čepele, palisty malé, letorosty kaštanově hnědé, silně lesklé, v mládí lepkavé ..……………………………….. Salix pentandra
9b Listy oboustranně stejně zelené, jemně žláznatě pilovité, alespoň některé listy s okraji ve středu často rovnoběžnými (až se sbližujícími), palisty polosrdčité, často žláznaté, letorosty slabě hranaté, zelenohnědé …………………………………. Salix triandra
10a Listy eliptické až okrouhlé, 8-20 mm v Ø, palisty drobné nebo chybí…..Salix herbacea
10b Listy vejčité až úzce obvejčité, někdy až okrouhlé, 3-11 cm dlouhé, palisty velké, dlouho vytrvalé ……………………………………………… …………………….11
11a Listy obvejčité až obkopinaté, 3-9 cm dlouhé, na rubu alespoň roztroušeně chlupaté, na silnějších větvičkách na dřevě pod kůrou lišty, pupeny lysé nebo chlupaté ………..12
11b Listy eliptické až podlouhle obvejčité, 5-11 cm dlouhé, na silnějších větvičkách na dřevě pod kůrou nejsou lišty, pupeny lysé ……….…………………………………13
12a Listy 6-9 x 2-3 cm, vroubkovaně pilovité až celokrajné, na líci nesvraskalé, na rubu šedavě chlupaté, letorosty, pupeny i dvouleté větvičky odstále šedě chlupaté ……. …………………………………………………………………………..Salix cinerea
12b Listy 3-5 x 1,6-2,5 cm, hrubě nepravidelně pilovité, se zkroucenou špičkou, na líci silně svraskalé, na rubu sivozelené, roztroušeně chlupaté, letorosty jen v mládí řídce chlupaté, dvouleté větvičky lysé, pupeny lysé ……………..…………….Salix aurita
13a Listy široce eliptické, 6-11 x 3-5 cm, nezřetelně pilovité, na líci svraskalé, skoro lysé, na rubu hustě rovnoměrně šedobíle kadeřavě chlupaté, letorosty v mládí chlupaté, později lysé, kůra na starších větvičkách hladká, šedá ..…………………Salix caprea
13b Listy eliptické až podlouhle obvejčité, 5-8 x 2-4 cm, hrubě pilovité, na líci olysalé, ±svraskalé, na rubu roztroušeně kolem hlavní žilky chlupaté, až téměř lysé, letorosty lysé, kůra na starších větvičkách rozpraskaná, podobná lískové kůře …Salix silesiaca
Popis jednotlivých druhů domácích vrb
Salix alba L. – vrba bílá
Strom 20-30(35) m vysoký, s rovným kmenem a metlovitou korunou, větve v ostrém úhlu odstávající, konce letorostů převislé. Borka silná, hnědošedá, podélně brázditá. Ï kopinaté, 6-11 x 1,2-1,6 cm, dlouze zašpičatělé, ke konci letorostu směřující, žláznatě pilovité, na líci řídce chlupaté, při rašení oboustranně, později na rubu hustě hedvábitěchlupaté (v různém stupni), chlupy rovnoběžné s hlavní žilkou. Palisty malé, záhy opadavé. Letorosty tenké, přitiskle bělošedě chlupaté, špinavě červené, oranžové, žluté, olivově hnědé, ohebné, v nodech nelámavé, pupeny silně smáčklé, kuželovité, 6 mm dlouhé, žluté až hnědozelené, přitiskle chlupaté, květní pupeny neodlišené. {: jehnědy úzce válcovité, 5-6 cm dlouhé, na bázi s několika celokrajnými listy. Kvete IV-V,
s rašením listů. Semenáček má 2 drobné (3-4x2-3 mm), oválné nebo vejčité dělohy, primární Ï střídavé, podlouhlé, kratičce stopkaté, drobné, celokrajné, oboustranně mírně chlupaté.
ü Evropa, severozápadní Afrika, Přední a Střední Asie
Často pěstované stromovité, tzv. smuteční vrby:
- Salix alba ´Tristis´ - sytě žluté větve, slaběji převislé, jen ♀ stromy.
- Salix x sepulcralis Simonk. – vrba náhrobní (S. alba ´Tristis´ x babylonica) - světle žluté větve, velmi dlouze převislé, jen ♂ stromy, nejčastěji pěstovaná.
- Salix babylonica L. – vrba babylónská - zelenavé až žlutozelené větve (osluněné načervenalé), dlouze převislé, řapíky Ï a palisty zkroucené, jen v nejteplejších polohách, z přírody není známa, původem snad z Číny.
- Salix x blanda Anderss. – vrba obloukovitá (S.babylonica x fragilis) - větve šedavé, v uzlinách lámavé, slaběji převislé, letorosty lysé, řapíky slabě zkroucené, palisty ploché.
Dále se pěstují stromové vrby s kroucenými větvemi:
- Salix matsudana Koidz. – vrba Matsudova, vrba pekingská, kultivar ´Tortuosa´s letorosty žlutými až zelenavými, vzpřímenými nebo převislými, pokroucenými.
ý východní Sibiř až Korea
- Salix x erythroflexuosa Rag. – vrba argentinská (S. alba ´Tristis´ x matsudana ´Tortuosa´), s široce převislými nebo odstávajícími, pokroucenými až spirálně vinutými větvemi a pokroucenými Ï. Vyšlechtěna v Argentině, 1961.
Salix fragilis L. – vrba křehká
Strom 6-15(20) m vysoký, s křivým kmenem a řídkou, rozkladitou korunou, větve křivolaké, letorosty vzpřímené. Borka hnědošedá, silná, brzy hluboce brázditá. Ï kopinaté, 6-12 x 1,5-3,0 cm, dlouze zašpičatělé, dosti hrubě pilovité, od letorostu ohnuté, převislé, oboustranně lysé, na líci tmavozelené, lesklé, na rubu sivě ojíněné, postranní žilky pod úhlem 45º. Řapík se 2 žlázkami u báze listu, palisty kopinaté, záhy opadavé. Letorosty zakřivené, šedozelené, lysé, lesklé, v nodech snadno lámavé, pupeny dlouze kuželovité, 7-10 mm dlouhé, smáčklé, často zahnuté, lysé, na bázi často s lesklým proužkem, na špičce černavé a zaschlé, květní pupeny neodlišené. {: jehnědy úzce válcovité, 5-6 cm dlouhé, na olistěných větvičkách. Kvete IV-V, při rašení listů. Semenáček má dělohy drobné (2-3 x 1,5-2 mm), oválné, lysé, primární Ï střídavé, eliptické, 5-7 x 5 mm, řídce pilovité, zpočátku mírně chlupaté, později lysé.
ü střední, severní a východní Evropa, Malá Asie, Kavkaz
Pozn.: V místech společného výskytu se občas objeví i kříženec Salix x rubens Schrank – vrba načervenalá (S. alba x fragilis), s Ï zpravidla nejširšími v dolní třetině, ostatní znaky jsou intermediální.
Salix purpurea L. – vrba nachová
Syn.: S. monandra Ard., S. helix L., Knafia purpurea (L.) Opiz.
Keř 2-5(8) m vysoký, s hustými, vzpřímenými, tenkými větvemi. Ï střídavé, ale často
i šikmo vstřícné až vstřícné, obkopinaté, 5-8 x 0,8-1,5 cm, vzhůru směřující, v horní polovině pilovité, v dolní celokrajné, na líci mastně leskle zelené, na rubu sivě ojíněné, při vadnutí a sušení černají. Palisty chybějí. Letorosty tenké, lysé, olivově zelené, šedavé až tmavě červenohnědé, lýko žluté, kůra trpká, pupeny přitisklé k větvičce, žluté až načervenalé, lysé, listové pupeny podlouhle kuželovité, úzké, smáčklé, 4-8 mm dlouhé, květní pupeny větší a tmavší. {: jehnědy štíhle válcovité, 2-3 cm dlouhé, mírně ohnuté, ♂ s načervenalými prašníky. Kvete IV-V, před rašením listů.
ü Evropa, severní Afrika
Salix viminalis L. – vrba košíkářská
Syn.: S. longifolia Lam. nom. illeg.
Keř 3-6 m vysoký, se silnými vzpřímenými větvemi a hladkou, šedozelenou borkou. Ï čárkovitě kopinaté, 6-14 x 0,6-1,1 cm, nejširší pod polovinou, téměř celokrajné, okraj podvinutý, na líci tmavozelené, na rubu hedvábně stříbřitě chlupaté, s chlupy sčesanými
podél bočních nervů. Palisty šídlovité, často srpovitě zahnuté, opadavé. Letorosty šedozelené, hustě chlupaté, později olysávají a žloutnou. Pupeny 3-4 (květní až 9) mm dlouhé, jemně chlupaté. {: jehnědy válcovité, 2,0-3,5 cm dlouhé, na bázi s několika opadavými listy. Kvete IV-V, před rašením listů.
ü střední severní a východní Evropa, Sibiř, Mongolsko, severozápadní Čína
Pozn.: Kříženci, např. Salix x rubra Huds. – vrba červená (S. purpurea x viminalis), Salix x smithiana Willd. – vrba Smithova ( S. caprea x viminalis) jsou často vysazováni v prutnících.
Salix elaeagnos Scop. – vrba šedá, vrba hlošinová
Syn.: S. incana Schrank, S. riparia Willd., S. rosmarinifolia Host non L.
Menší strom 6-10 m vysoký, někdy jen keř. Koruna štíhlá, metlovitá. Borka šedočerná, hladká nebo jen mělce rozpukaná. Ï čárkovitě obkopinaté, 5-12 x 0,6-1,2 cm, téměř celokrajné, okraj podvinutý, na líci matně tmavozelené, na rubu šedobíle kadeřavě plstnaté, na podzim žluté, při zasychání černají. Palisty drobné nebo chybí. Letorosty hranaté,
s hranatou dření, špinavě červenohnědé, v mládí šedě chlupaté, později lysé, pupeny červenohnědé, chlupaté, květní nerozlišené. {: jehnědy štíhle válcovité, 1,5-3 cm dlouhé, ohnuté, na bázi s několika opadavými listy. Kvete V, při rašení listů.
ü střední a jižní Evropa, Malá Asie, severozápadní Afrika
Salix pentandra L. – vrba pětimužná
Syn.: S. laurifolia Wesmael
Menší strom 10-15 m, někdy jen keř 3-5 m vysoký, s řídkou korunou a vzpřímenými větvemi. Borka černošedá až černohnědá, jen slabě podélně rozpraskaná. Ï eliptické až podlouhlé, 5-9(12) x 2-3 cm, hustě žláznatě pilovité, oboustranně lysé, na líci leskle tmavozelené, na rubu světlejší, v mládí lepkavé, na podzim žluté. Vadnoucí voní po hořkých mandlích. Řapík s několika žlázkami u báze čepele, palisty malé. Letorosty kaštanově hnědé, silně lesklé, v mládí lepkavé, na bázi lámavé, pupeny vejcovitě kuželovité, zahnuté, 4-6 mm dlouhé, žlutozelené až červenohnědé, lesklé. {: jehnědy válcovité, 4-5 cm dlouhé, voní medem, na stopce (3-4 cm) s několika pilovitými listy. Kvete V-VI, po olistění, semena dozrávají na podzim a plodenství vytrvávají na stromě přes zimu.
ü severní, střední a východní Evropa, Západní Sibiř, Malá Asie
Salix triandra L. – vrba trojmužná
Syn.: S. amygdalina L.
Keř 2-4(6) m vysoký, rozkladitý, hustě větvený, s borkou odlupčivou v plátcích, obnažená kůra skořicově hnědá. Ï úzce eliptické až kopinaté, 4-9 x 1-2(2,5) cm, alespoň některé Ï s okraji ve středu často rovnoběžnými (až se sbližujícími), jemně žláznatě pilovité, oboustranně zelené, lesklé, lysé, na rubu někdy se sivým voskovým povlakem, postranní žilky pod úhlem 70º. Palisty polosrdčité, často žláznaté. Letorosty slabě hranaté, zelenohnědé, lysé, pupeny vejcovitě kuželovité, smáčklé, přitisklé, hnědé, lysé, jizvy po palistech velké, zřetelné. {: jehnědy válcovité, při rozkvétání kuželovité, 3-5 cm dlouhé, na bázi s několika listy. Kvete IV-V, při rašení listů.
ü Eurasie
Salix daphnoides Vill. – vrba lýkovcová
Syn.: S. bigemmis Hoffm., S. pulchra Wimm. non Cham.
Menší strom 6-12(15) m vysoký, s přímým hladkým kmenem a řídkou, elipsoidní korunou s větvemi vzpřímenými až odstávajícími. Borka jen na patě kmene brázditá, černošedá. Ï úzce eliptické až podlouhle obkopinaté, 5-11 x 1,5-3,0 cm, žláznatě pilovité, na líci leskle zelené, na rubu šedavé, na podzim nažloutlé. Palisty vejčité, velké, žláznatě pilovité, přirostlé k řapíku. Letorosty načervenalé až nazelenalé, jen v mládí chlupaté, později lysé, lýko citrónově žluté, dvouleté větvičky šedomodře ojíněné, pupeny červenohnědé, lysé, výrazně špičaté, listové 3-4 mm, květní 8-9 mm dlouhé, šupiny na pupenech se ♂ jehnědami už v zimě opadavé. {: jehnědy elipsoidní, 3-5 x 1,5-2,0 cm, přisedlé, s malými opadavými listeny na bázi. Kvete III-IV, velmi časně před rašením listů.
ü Alpy, Pyreneje, Vogézy, Schwarzwald, Karpaty, Pobaltí, jihozápadní Skandinávie
Salix caprea L. – vrba jíva, vrba obecná
Syn.: Capraea vulgaris Opiz
Keř 3-5 m, nebo menší strom 6-12(15) m vysoký, s pokřiveným kmenem a hustou košatou, hustě olistěnou korunou. Kůra šedozelená, hladká, s kosočtverečnými lenticelami, borka šedá, jemně rozpraskaná. Ï široce eliptické, nejširší uprostřed, 6-11 x 3-5 cm, nezřetelně pilovité, na líci tmavozelené, svraskalé, skoro lysé, na rubu hustě rovnoměrně šedobíle kadeřavě chlupaté, se 7-10 páry vyniklých žilek, na podzim žloutnou. Palisty velké, polosrdčité, dlouho vytrvalé. Letorosty hnědozelené, v mládí chlupaté, později lysé,
s hnědou dření, pod kůrou na dřevě nemá lišty, kůra na starších větvičkách hladká, šedá, pupeny vejcovité, hnědozelené, lysé, listové 3-4 mm, květní až 8 mm dlouhé, s vytáhlou špičkou (zobanovité). {: jehnědy elipsoidní, ♀ válcovité, 2,5-3,5 cm dlouhé, na bázi
s několika šupinovitými listy. Kvete III-IV, před rašením listů. Semenáček má 2 drobné
(4-5 x 2-3 mm), vejčité až oválné dělohy, primární list 5-6 x 3-4 mm, vejčitý, téměř celokrajný, zašpičatělý, další Ï větší, mělce zubaté.
ü Eurasie
Salix aurita L. – vrba ušatá
Syn.: S. inserana J. et C. Presl, Capraea aurita (L.) Opiz
Kulovitý keř 0,7-2,5 m vysoký, s hustými, krátkými, tenkými větvemi. Borka tenká, hladká, světle šedá. Ï obvejčité, 3-5 x 1,6-2,5 cm, hrubě nepravidelně pilovité, často zvlněné, se zkroucenou špičkou, na líci tmavozelené, silně svraskalé, na rubu sivozelené, roztroušeně chlupaté, se 6-10 páry vystouplých žilek. Palisty polosrdčité, vytrvávající. Letorosty červenohnědé, jen v mládí řídce chlupaté, dvouleté větvičky lysé, na silnějších větvích pod kůrou na dřevě výrazné lišty, pupeny červenohnědé, vejcovité, lysé, listové
2-3 mm, květní až 5 mm dlouhé. {: jehnědy elipsoidní, 13-25 mm dlouhé, na bázi se šupinovitými listy. Kvete IV-V, před rašením listů, jehnědy se za plodu výrazně prodlužují.
ü západní, střední a východní Evropa
Salix cinerea L. – vrba popelavá
Syn.: S. aquatica Sm., Capraea cinerea (L.) Opiz
Bochníkovitý až polokulovitý keř 2-3(5) m vysoký, borka hladká, šedá. Ï obvejčité až obkopinaté, 6-9 x 2-3 cm, vroubkovaně pilovité až celokrajné, na líci matně zelené, olysalé, nesvraskalé, na rubu šedavě chlupaté, se 6-10 páry žilek. Palisty velké, polosrdčité až ledvinité, vytrvalé. Letorosty i dvouleté větvičky odstále šedě chlupaté, na silnějších větvích pod kůrou na dřevě výrazné lišty, pupeny šedě chlupaté, listové 3-4 mm, květní až 6 mm dlouhé. {: jehnědy elipsoidní až válcovité, 2-4 cm dlouhé, na bázi s několika opadavými listy. Kvete III-IV, před rašením listů.
ü Evropa, západní Sibiř, Střední Asie
Salix silesiaca Willd. – vrba slezská
Syn.: S. rubens J. et C. Presl
Keř 2-4 m vysoký až menší strom, na horní hranici lesa zakrslý keř. Borka hladká, šedá, na velmi starých kmenech šupinovitě odlupčivá. Ï eliptické až podlouhle obvejčité, 5-8 x 2-4 cm, hrubě pilovité, zvlněné, na líci olysalé, často svraskalé, na rubu roztroušeně kolem hlavní žilky chlupaté (chlupy směřují ke špičce), někdy téměř lysé, se 6-10 páry postranních žilek, rašící pěkně červené. Palisty ledvinité, pilovité, vytrvalé. Letorosty hnědozelené, lysé, pod kůrou na dřevě nemá lišty, kůra na starších větvičkách rozpraskaná, podobná lískové kůře, pupeny zprvu chlupaté, pak lysé, hnědé, 3-5 mm dlouhé. {: jehnědy válcovité, 2,5-3,0 cm dlouhé, přisedlé, na bázi s opadavými šupinovitými listy. Kvete V-VII, krátce před rašením listů. Stopky zrajících tobolek se nápadně prodlužují.
ü střední a jižní Evropa
Salix herbacea L. – vrba bylinná §§§
Drobný keřík 5-10 cm vysoký, s podzemními kořenujícími plazivými kmínky
a vzpřímenými nadzemními větévkami. Ï eliptické až okrouhlé, 8-20 mm v Ø, na bázi okrouhlé až srdčité, vroubkovaně žláznatě pilovité, oboustranně lysé, zelené, lesklé. Řapík 1-3 mm dlouhý, palisty drobné nebo chybí. Letorosty lysé, pupeny 0,5-2,0 mm dlouhé, lysé. {: jehnědy elipsoidní, 0,5-1,5 cm dlouhé, jen s 5-8(10) {, na konci olistěných letorostů. Kvete VII. Tobolky červenavé, až 8 mm dlouhé.
ü arktické a boreální pásmo Evropy a Severní Ameriky, Pyreneje, Alpy, Sudety, Karpaty, Apeniny, Balkán 8-9 AB 3
Pozn.: Na skalkách se pěstují i další druhy drobných, poléhavých vrb, např.:
- Salix reticulata L. – vrba síťnatá, s kožovitými, celokrajnými Ï, na líci tmavozelenými, svraskalými, na rubu šedobílými, s vyniklou síťovitou žilnatinou,
s řapíky 6-20 mm dlouhými, červenými. ü cirkumpolární
- Salix retusa L. – vrba uťatá, s Ï obvejčitými, na špičce zaokrouhlenými, celokrajnými, oboustranně zelenými, lysými, s obloučnatou žilnatinou, řapík 2-5 mm. ü střední a jihovýchodní Evropa - hory
- Salix alpina Scop. – vrba alpská, s Ï eliptickými, ±celokrajnými, zelenými, na okraji řídce chlupatými a s nápadně růžovými až fialovými jehnědami. ü Alpy, Karpaty
Salix repens L. – vrba plazivá
Menší keř s hustě větvenou korunou výšky do 1,5 m (nemá plazivý vzrůst – vzpřímené větévky)
Ï podlouhlé, eliptické až obvejčité, 15-25 mm dlouhé, Ø do 12mm, celokrajné až oddáleně pilovité, často s podvinutým okrajem, na líci sytě zelené, olysávající, rub zelenošedý, hustě stříbrošedě chlupatý. Řapík 1-3 mm dlouhý, palisty dobře vyvinuté. Letorosty zelenohnědé, chlupaté, pupeny 2,0-2,5 mm dlouhé, chlupaté. {: jehnědy válcovité, 1,0-1,5 cm dlouhé (samičí delší), přisedlé. Kvete těsně před rašením listů.
ü Západní, severní, stř. Evropa, snad až na Balkán. V ČR v severních a západních Čechách.
Pro okrasu se pěstuje kultivar 'Argentea' ('Nitida') s pěknými jehnědami a stříbřitě chlupatými listy (S. arenaria L.).
Salix rosmarinifolia L. – vrba rozmarýnolistá
(Syn.: S. repens L. subspec. rosmarinifolia)
Menší keř s hustě větvenou korunou výšky do 1,0 m (podobná předešlému druhu). Ï čárkovité až úzce kopinaté, 15-35 mm dlouhé, Ø 0,4-0,6mm, celokrajné, přitiskle hedvábitě chlupaté. Řapík 1-2 mm dlouhý, palisty jen slabě vyvinuty. Letorosty zelenohnědé, tenké, chlupaté, pupeny 2,0-2,5 mm dlouhé, chlupaté. {: jehnědy téměř kulovité, 0,8-1,2 cm dlouhé, přisedlé. Kvete těsně před rašením listů.
ü Severní, stř. a východní Evropa, sever Itálie a Bulharska, Sibiř, Mongolsko aj. U nás se vyskytuje pomístně a nepravidelně na dosud nekultivovaných lukách na celém území mimo záp. a sev. Čechy.
Salix myrsinifolia Salisb. – vrba černající §§§
Syn.: S. nigricans Sm.
Středně velký až statný keř 2-6 m vysoký s hustě větvenou korunou. Borka hladká, šedá. Ï velmi proměnlivé, okrouhle vejčité až podlouhle kopinaté, 3,5-5,5 x 1,5-3,0 cm, pilovité, na líci zelené, na rubu sivě ojíněné, olysalé až silně chlupaté. Při sušení černají. Palisty zřetelné, většinou vytrvalé. Letorosty tmavě červenavé nebo nazelenalé, hustě krátce chlupaté, později olysávající. Pupeny chlupaté, listové 3-4 mm dlouhé. {: jehnědy elipsoidní až válcovité, 1,5-3,0 cm dlouhé, téměř přisedlé, na bázi se 2-4 drobnými listy. Kvete IV-V, často s rašením listů.
ü Severní Evropa a Sibiř s oddělenými arelami Alpy a stř. Evropa.
Pěstuje se v botanických sbírkách v kultivaru 'Cotinifolia' a je také občas vysazována pro proutí.
Salix myrtilloides L. – vrba borůvkovitá §§§
Malý keř s vystoupavými tenkými prýty, olistěním připomínající vlochyni, dorůstá výšky 30-80 cm. Ï eliptické, 1,3-4,0 x 0,6-1,0 cm, celokrajné, oboustranně lysé. Řapík 2-3 mm. Palisty téměř chybějí. Letorosty i pupeny o velikosti 1,5-2,0 mm lysé. {: jehnědy
2,0-2,5 cm dlouhé, dlouze stopkaté, s několika listy. Kvete V, s rašením listů.
ü Severní a severových. Evropa a Sibiř s oddělenými arelami ve stř. Evropě. U nás před desetiletími existovalo několik spolehlivých lokalit, z nichž do poslední doby zbyly dvě, ve Slavkovském lese a v Železných horách.
Salix hastata L. – vrba hrotolistá (šípovitá)
Nízký, bohatě větvený keř s poloplazivými obloukovitě vystupujícími větvemi, dosahující výšky 2 m. Ï eliptické až okrouhle eliptické, 3,5-5,0 x 1,6-2,0 cm, po obvodu drobně žláznatě pilovité, na líci zelené, z rubu světlejší s jemnou síťnatou žilnatinou, olysávající. Řapík 2-3 mm. Palisty výrazné, polosrdčité. Letorosty matně šedé, lysé až řídce chlupaté. Pupeny o velikosti 4,0-7,0 mm. {: jehnědy válcovité, 2,0-5,0 cm dlouhé, krátce stopkaté, s několika listy. Kvete VI-VII, krátce před rašením listů.
ü Severní polokoule, převážně boreální pásmo, s oddělenými lokalitami ve stř. Evropě. U nás pouze Hrubý Jeseník. V botanických zahradách se občas pěstuje kultivar 'Wehrhahnii' s velmi pěknými jehnědami
Salix bicolor Willd. – vrba dvoubarvá §§§
Menší košatý, kulovitý keř, dorůstá výšky 1,5m. Borka hladká, šedohnědá až šedozelená. Ï eliptické, 3,5-5,0 x 1,5-2,5 cm, téměř celokrajné, na líci tmavozelené, lesklé, na rubu sivozelené, olysávající. Řapík 3-4 mm. Palisty slabě vyvinuté, brzy opadávají. Letorosty silné, žlutohnědé, lysé, lesklé s téměř okrouhlými lenticelami. Pupeny o velikosti
2,5-3,0 mm, žlutohnědé, lysé. {: jehnědy válcovité, 1,6-2,5 cm dlouhé, přisedlé, s několika šupinovitými listeny. Kvete VI, těsně před nebo s rašením listů.
ü Endemický horský druh Evropy, rostoucí v Harzu, Vogésách, Sudetech, Francouzském středohoří a Pyrenejích. U nás pouze Krkonoše. V kultuře není druh znám; pěstuje se podobná vrba S. bicolor hort. (S. schraderiana).
Salix lapponum L. – vrba laponská §§§
Menší keř s hustě rozvětvenými větvemi, asi 1-1,5 m vysoký. Ï podlouhlé až vejčitě kopinaté, 3,0-5,0 x 1,2-1,5 cm, téměř celokrajné, jen u báze někdy zprohýbané, na líci zelené, olysalé, z rubu kadeřavě chlupaté. Řapík 4-6 mm. Palisty slabě vyvinuté, brzy opadavé. Letorosty olivově zelené až zelenohnědé, chlupaté, později částečně olysávající, s výraznými lenticelami. Pupeny o velikosti 3,0-7,0 mm. {: jehnědy válcovité, 2,0-4,0 cm dlouhé, přisedlé, s několika listy. Kvete VI, krátce před rašením listů.
ü Severní Evropa, západní Sibiř, s oddělenými lokalitami ve Francii, stř. Evropě a na Balkánu. U nás pouze Krkonoše a Hrubý Jeseník. Jedinci s lysými listy a semeníky označovány jako var. daphneola (Tausch) Wimmer jen v ČR.
Salix appendiculata Vill. – vrba velkolistá §§
Syn.: S. grandifolia Ser.
Středně velký, bohatě větvený keř dosahující výšky 2-5 m. Ï obkopinaté až obvejčité,
4,5-9,0 x 2,0-3,0 cm, po obvodu hrubě pilovité, jakoby svraskalé, s 11 – 20 postranními žilkami, na líci zelené, z rubu jemně roztroušeně chlupaté. Řapík 4-8 mm. Palisty výrazné, polosrdčité, dlouho vytrvávající. Letorosty matně šedé, lysé až řídce chlupaté. Pupeny
o velikosti 3,0-6,0 mm. {: jehnědy válcovité, 2,0-4,0 cm dlouhé, přisedlé až krátce stopkaté, s několika listy. Kvete V-VI, krátce před nebo současně s rašením listů.
ü Střední Evropa, Alpy, Černý les, Bavorský les a Šumava, snad i novohradské hory.
Klíč k určování rodů vybraných dřevin v zimním stavu
1a Listové jizvy a pupeny vstřícné ………………………………………………………..…2
1b Listové jizvy a pupeny střídavé …………………………………………………………..8
2a Pupeny vstřícné nahé ………………………………………………………………………..…3
2b Pupeny kryté šupinami …………………………………………………………………………4
3a Pupeny nahé, větvička oděná, Viburnum lantana - kalina tušalaj
4a Pupeny kryté obvykle1šupinou………….…………………………………………………5
4b Pupeny kryté více šupinami ……………………………………………………………....6
5a Pupeny zelenavé, často párové vrcholové, Staphylea - klokoč
6a Větvičky s propojenými listovými jizvami Acer - javor
6b Větvičky bez propojení listových jizev……………………………………………………7
7a Větičky v místě nasazení pupenů zploštělé, terminál 4 šupiny, Fraxinus - jasan
7b Pupeny párové vrcholové, více šupin s kýly, Syringa - šeřík
8a Větvičky s trny nebo kolci…………………………………………………………..…….9
8b Větvičky bez trnů, kolců…………………………………………………………….....…11
9a Větvičky s kolci, lesklé červené pupeny, Crataegus - hloh
9a Větvičky s trny……………………………………………………………………………………….10
10a Párové trny po stranách pupenu, Robinia - akát
10b Trny nepravidelně rozmístěné Rosa - růže
11a Pupeny nahé ………………………………………………………………………………….12
11b Pupeny kryté šupinami ………………………………………………………………….13
12a Pupeny nahé, větvička s množstvím lenticel Frangula - krušina
13a Pupeny kryté 1 šupinou ………………………………………………….………………14
13b Pupeny kryté více šupinami ……………………………………………………………..15
14a Pupeny kuželovité, jizvy prstencovité Platanus - platan
14b Pupeny s kápovitou šupinou, jizvy srpovité, Salix - vrba
15a Pupeny kryté 2 šupinami………………………………………………………………...16
15b Pupeny kryté 4 a více šupinami……………………………………………………….…17
16a Pupeny krátce stopkaté, tupě zaoblené, Alnus - olše
16b Pupeny přisedlé, dvouřadě postavené, Tilia - lípa
17a Pupeny protažené, špičaté……………………………………………………….…….…18
17b Pupeny kratší, menší, tupé, někdy přišpičatělé………………………………………….20
18a Pupeny odstávající od větvičky Fagus - buk
18b Pupeny přitisklé k větvičce………………………………………………………….…...19
19a Větvičky silné, pupeny velké (nad 1 cm), mnoho šupin, Carpinus - habr
19b Větvičky jemné, pupeny menší (do 1 cm), méně šupin, Betula - bříza
20a Pupeny jednotlivé……………………………………………………………………...…21
20b Pupeny nahloučené…………………………………………………………………....…25
21a na průřezu větvičkou pětiúhelníková dřeň, Populus - topol
21b na průřezu větvičkou není pětiúhelníková dřeň …………………………………….……22
22a Pupeny dvoubarevné ……………………………………………………………………………………….…23
22b Pupeny jednobarevné……………………………………………………………………………………….…24
23a Pupeny nasazené šikmo nad listovou jizvou, na jedné větvičce kulovité (květní)
a vřetenovité (listové), Ulmus - jilm
23b Pupeny přímo nad listovou jizvou, listové, Sorbus - jeřáb
24a Větvička má přehrádkovanou dřeň, jizvy srdčité, Juglans - ořešák
24b Větvička bez přehrádek, žláznatě chlupatá (olysávající), pupeny dvouřadé, Corylus - líska
25a Nahloučené pupeny na konci větvičky, 2 leté větve bez brachyblastů, Quercus - dub
25b Nahloučené pupeny na brachyblastech, Prunus (Cerasus) - třešeň
Předchozí |
Připraveno v rámci řešení projektu Environmentální vzdělávání pro pedagogy ZŠ číslo: CZ.1.07/1.3.10/03.0005 |
Následující |