Základní definice
Všechny základní pojmy a definice týkající prvků ekologické stability jsou legislativně vymezeny zákonem č. 114/1992 sb. O ohraně přírody a krajiny, jež byl přijat Českou národní radou v únoru roku 1992.
Ekologická stabilita
Prioritní význam pro vytvoření ekologicky stabilní krajiny mají ekologicky významné segmenty krajiny (EVSK). Vesměs se jedná o ty krajinné prvky, u nichž je pozorována relativně vyšší vnitřní ekologická stabilita. Nebo části, v nichž takovéto segmenty převažují. V naší krajině patří mezi nejběžněji se vyskytující EVSK břehový porost. Dále pak to můžou být např. mokřadní louka s prameništěm uprostřed kulturních polí a luk nebo zbytek listnatého porostu uvnitř jehličnatých monokultur.
K vymezování ekologicky významných segmentů krajiny, tvořících kostru ekologické stability, slouží přípravné, základní a podrobné mapování krajiny, biotopů a fytocenóz.
Vymezení, legislativní zabezpečení a zajištění potřebné péče je v současné době rozhodujícím krokem dlouhodobého procesu tvorby ÚSES.
Tak tedy můžeme jednotlivé ekologicky významné segmenty krajiny dělit dle prostorově strukturních kritérií i podle převažující funkce a biogeografického významu.
Prostorové členění:
Funkční členění:
Biogeografické členění:
Územní systém ekologické stability
Vybraná soustava stávajících ekologicky významných segmentů krajiny doplněná o další skladebné části, které jsou účelně rozmístěny podle funkčních kritérií a prostorových parametrů, tvoří územní systém ekologické stability krajiny (dále ÚSES). Územní systém ekologické stabilityje takový vzájemně propojený soubor přirozených i pozměněných, avšak přírodě blízkých ekosystémů, který udržuje přírodní rovnováhu.
Projektování, realizace a péče o skladebné prvky ÚSES je dnes převážně v rukou specializovaných a ve většině případů i soukromých firem. Před započetím řešení projektu je nezbytné brát na zřetel všechny vlastnické vztahy a získat všechna potřebná opatření. Po výsadbová péče se běžně smluvně zajišťuje s realizační firmou na 3 – 5 let, přičemž dále není řešena.
Plochy ÚSES mohou být využívány pouze jako plochy zeleně a vodní plochy. Umisťování staveb je omezeno jen na příčné přechody inženýrských a dopravních staveb.
Jednotlivé prostorově funkční součásti ÚSES jsou nazývány skladebnými částmi ÚSES.
ÚSES se funkčně člení na biocentra, biokoridory, interakční prvky.
Cílem ÚSES je:
Biocentra
Biocentrum (centrum biotické diverzity)je skladebnou částí ÚSES, která je, nebo cílově má být tvořena ekologicky významným segmentem krajiny, který svou velikostí a stavem ekologických podmínek umožňuje trvalou existenci druhů i společenstev přirozeného genofondu krajiny. Jedná se o biotop nebo soubor biotopů, který svým stavem a velikostí umožňuje trvalou existenci přirozeného či pozměněného, avšak přírodě blízkého ekosystému.
Biokoridory
Biokoridor (biotický koridor)je skladebnou částí ÚSES, která je, nebo cílově má být tvořena ekologicky významným segmentem krajiny, který propojuje biocentra a umožňuje a podporuje migraci. Kromě migrace, jež je nejčastěji uváděna jako funkce biokoridorů, umožňují tyto elementy také další procesy: vedle kolonizace a rekolonizace jde dále
o pohyb druhů v rámci jejich denní aktivity a o periodické kontakty lokálních subpopulací, významné z genetického hlediska (Skelnička, 2003). Biokoridory tedy zprostředkovávají tok biotických informací v krajině. Na rozdíl od biocenter nemusí umožňovat trvalou existencí všech druhů zastoupených společenstev. Funkčnost biokoridorů podmiňují jejich prostorové parametry (délka a šířka), stav trvalých ekologických podmínek a struktura
i druhové složení biocenóz.
V naší kulturní krajině je význam biokoridorů nepopiratelný. Bylo by úzkoprsé za jedinou kladnou funkci označit migraci organismů. Rozsáhlé plochy krajiny dělí na jednotlivé segmenty a tímto způsobem ovlivňují oblasti ekologicky nestabilní. Jednoznačně i funkce estetická má své opodstatněné místo.
Největší souvislou síť biokoridorů tvoří doprovodné břehové porosty tekoucích vod, jež jsou přirozenými biokoridory bez ohledu na jejich vymezení v rámci ÚSES. Funkce
a význam biokoridorů se odvíjí od biocenter, která spojují.
Člení biokoridorů:
1. dle funkčnosti
2. dle vzniku a vývoje ekosystémů
3. dle rozmanitosti ekotopů
4. dle rozmanitosti současných biocenóz
5. dle typu formace
Biokoridory je nutno dále členit:
1. dle konektivity
2. dle podobnosti spojovaných biocenter
Interakční prvky jsou ekologicky významné krajinné prvky a ekologicky významná liniová společenstva, vytvářející existenční podmínky rostlinám a živočichům, významně ovlivňujícím fungování ekosystémů kulturní krajiny. V místním územním systému ekologické stability zprostředkovávají interakční prvky příznivé působení biocenter
a biokoridorů na okolní, ekologicky méně stabilní krajinu. Interakční prvky jsou součástí ekologické niky různých druhů organismů, které jsou zapojeny do potravních řetězců
i okolních, ekologicky méně stabilních společenstev. Slouží jim jako potravní základna, místo úkrytu, místo rozmnožování, a pro orientaci. Přispívají ke vzniku bohatší
a rozmanitější sítě potravních vazeb v kulturní krajině. Tím podmiňují vznik regulačních mechanismů a zvyšujících ekologickou stabilitu krajiny.
Předchozí |
Připraveno v rámci řešení projektu Environmentální vzdělávání pro pedagogy ZŠ číslo: CZ.1.07/1.3.10/03.0005 |
Následující |