Správný odběr průměrného vzorku je nejdůležitějším předpokladem pro přesné zjištění kvalitativního i kvantitativního složení používané vody. Z tohoto důvodu je nutno věnovat odběru průměrného vzorku mimořádnou pozornost. Vzorky se odebírají do čistých, zkoumanou vodou několikrát vypláchnutých lahví o obsahu 2000 ml se zabroušenou nebo korkovou zátkou. Tyto nádoby mají být z bezbarvého, chemicky čistého skla. V případě potřeby chemicky odolného materiálu lze k odběru použít polyetylenových lahví se šroubovým uzávěrem. Nové lahve, stejně jako korkové zátky, je nutno před odběrem vyvařit. Odběr vzorku se musí přizpůsobit povaze zdroje (potrubí, toky, studny, kanály, přehrady a pod.) a původu vody (povrchová, pramenitá, odpadní).
Při odběru vzorku vody z toků se vzorkovnice umísťuje směrem proti proudu v místě, odkud je voda čerpána. Přitom je třeba dbát, aby nedošlo ke znečištění částečkami ze dna, případně z břehu. Z velkých vodních nádrží se vzorky odebírají z místa, kde je umístěno nasávací potrubí.
Ze studny za použití čerpadla se plní vzorkovnice po odčerpání takového množství vody, aby se tato v čerpadle i v potrubí vyměnila, z vodovodu za 20 minut po vypouštění vody jednolitým proudem.
Pro odběr vzorků odpadní vody je směrodatný účel rozboru. Ještě před odběrem je nutno zjistit všechny faktory, které by mohly výsledek rozboru ovlivnit a tyto uvést v protokolu. Vzhledem k možnosti značných změn ve složení odpadních vod se bere větší počet vzorků okamžitých a zjistí se jejich průměrné složení, nebo se berou průměrné vzorky časové.
Pro sledování stupně znečištění vody v toku odpadní vodou je třeba kromě vzorku samotné odpadní vody před smísením vzít také vzorek po smísení a uvést vzdálenost místa odběru od zdroje znečištění.
Láhev se vzorkem nesmí mít po uzátkování vzduchovou bublinu. Smyslem konzervace je zachovat složení a vlastnosti vzorku vody v takovém stavu, v jakém se nacházely v době odběru. Konzervace je nutná zejména tehdy, je-li stanovována složka proměnlivá a nelze-li její stanovení provést na místě odběru, nebo týž den v laboratoři. Nebezpečí změn ve složení vzorku je však tím větší, čím je voda více znečištěna různými složkami, zejména mikroorganismy.
Konzervaci vzorků pro stanovení celkového a amoniakálního dusíku lze provést přídavkem 3 ml H2SO4 na litr, pro stanovení Fe přídavkem 25 ml HCl 1:1 a pro stanovení Mn přidáním 2 ml 0,05 M H2SO4 na litr vody. Při výpočtu koncentrace určované složky vody je nutno přihlédnout k objemové změně vzorku po přidání konzervačního činidla.
Také stanovení sirníků, siřičitanů, agresivního CO2 apod. vyžaduje odběr do samotných vzorkovnic a zvláštní úpravu. Velmi obtížná je konzervace odpadních vod, protože konzervační prostředek může působit rušivě. Totéž platí pro stanovení stopových složek.
Převážná většina stanovení však připouští převoz vzorků do laboratoře bez konzervace i v případech, kdy jde o stanovení složek a vlastností značně nestálých. Důležité je zabránit styku vzorku s okolním ovzduším a jeho přílišnému oteplování během dopravy.
Při každém odběru vzorku vody se sepisuje protokol o odběru, který musí obsahovat všechny údaje, umožňující přesnou charakteristiku vzorku a všechny okolnosti ovlivňující složení vody, zejména:
| Předchozí |
Autor: Petr Škarpa Datum poslení aktualizace stránky: 18. 01. 2010 |
Následující |